Mrazy a nevytápěný skleník

Krásný den, vážení.

Březen vnímám jako ryze jarní měsíc. Já vím...."březen, za kamna vlezem"...  Přesto bývá ale v březnu už více teplých a slunečných dní, i když občas i ten mrazík trochu šlehne. Letos to ale s tím teplem nějak nevychází a naše zahrada téměř úplně spí. Je poměrně zamokřená, díky jílovité půdě je v trávníku bláto a záhony taky žádný život extra nevykazují. Ale to bych nebyla já, netrpělivá......Už jsem to nevydržela a asi před 3 týdny zasela do skleníku. A co čert nechtěl, přišlo ochlazení a noční, docela výrazné, mrazy. 

Náš skleník není vytápěný. Když je přes den venku hezky a svítí sluníčko, zem v záhonech se nahřeje, naakumuluje teplo a v noci je uvnitř přeci jenom o nějaký ten stupínek víc. Ale když je celý den zataženo a zima, je teplota vyrovnaná uvnitř i venku. A když pak v noci teplota klesá víc pod nulu, je problém. No, a co s tím, aby mi nic nezmrzlo? Mám jednoduchou pomůcku.

Stačí si připravit:

- hřbitovní svíčky

- větší keramický nebo kameninový květináč s odtokovou dírkou

Květináče obrátím dnem vzhůru, podložím je, aby do nich mohl vnikat dostatečně vzduch a zapálím v nich svíčky. Nejlepší jsou pro tento účel hřbitovní, vydrží bez problémů hořet celou noc a nikam z nich nevytéká vosk. Hořící svíčky ohřejí květináč a z něj se stanou sálavá minikamínka. Samotné svíčky vzduch tak dobře neohřejí, teprve květináč dělá to kouzlo :)

Letos jsem "pálila" ve skleníku jen jednou. Ředkvičky i raný květák nějaký ten drobný mrazík zvládnou a když je navíc přikryji bílou netkankou, bát se nemusím. Ale tuhle svojí "sofistikovanou" metodu vytápění občas používám později, třeba až v dubnu a na začátku května. To mám ve skleníku na regálech truhlíky s muškáty. A když hlásí mrazivá rána, nedá se nic dělat, než jim zatopit. Osmnáct truhlíků do domu nosit nechci, neměla bych ani kam. 

Třeba se vám někomu moje zahrádkářská rada bude letos hodit. Já tenhle způsob objevila asi před pěti lety. Být to dřív, mohla jsem si několikrát ušetřit opakovaný nákup sazenic. Nakonec vám posílám ještě alespoň trochu jarní fotku. Snad už se to počasí konečně umoudří. 

Mějte prima dny,

Petra

Madeirové velikonoční kraslice

A nejen ty madeirové. Kdo nechce vrtat nebo si netroufá či nemá tu správnou vrtačku, ten si může velikonoční ozdobu udělat i fixem.

Ale popořádku..... Dobrý den, vážení :)

Na madeirové kraslice je potřeba několik věcí a hlavně čas. Základem jsou vyfouknuté suché vajíčné skořápky a vrtačka, ideálně s vysokými otáčkami a k ní ty správné nástavce. Na skořápky je vhodné si tužkou naznačit body, které si nejprve tenkým vrtáčkem předvrtáme. Až po té dirku zvětšíme malou frézkou. Bez předvrtání mají vajíčka o něco větší tendenci praskat. Takže práce navíc se vyplatí. Abychom zbavili skořápky vnitřní vaječné blány,  ponoříme je na půl hodinky do roztoku Sava (2/3 Sava a 1/3 vody). Není potřeba ředit velké množství, roztok je možné použít v jeden den opakovaně. Pak už stačí vajíčka důkladně opláchnout vodou a nechat uschnout. Máte-li ještě teplou troubu po pečení oběda, můžete ji klidně využít, sušení tím výrazně urychlíte. Na suchá a případně i vychladlá vajíčka už pak klasickou technikou voskového zdobení kraslic nanášíme vosk. Barevný, bílý, jaký se komu líbí. Toť vše :) 

Loni i předloni jsem dělala jen bílou kresbu na nazelenalých vajíčkách od indiánských slepiček. Letos jsem zvolila i pastelové barvy. Do bílé voskovky stačí přidat kousek barevné. Ano, používám jen úplně obyčejné voskovky z papírnictví.  A konec konců.... ono je i úplně obyčejné hnědé vajíčko s trochou bílého vosku velikonočně krásné taky :)

A pro toho, kdo se nechce pouštět do pracného vrtání a voskování, mám jiný tip. Já si letos koupila plastová vajíčka u Kreativní Blanky. Nemusela jsem je barvit, už z výroby jsou černá. A dá se na ně krásně kreslit akrylovou fixou, já si vybrala zlatou :o). Blanka měla bílou fixou ozdobená vajíčka vystavená v obchůdku a mně se tenhle nápad moc zalíbil. Zkusila jsem obě techniky a vosková struktura se mi na nich zalíbila moc.

A když už jsem měla připravený rozpuštěný vosk, zkusila jsem na plastová vajíčka i ten. A musím říct, že ta struktura se mi na nich zalíbila moc.  

Co vy, už jste se taky dali do velikonočního zdobení?

Mějte prima dny, 

Petra

Cestou do práce

Dobrý den, přátelé!

Dnes jsme jeli do práce jinou cestou, než obvykle. Měli jsme hned ráno kontrolní den na jedné stavbě a tak jsme poté do kanceláře jeli z jiného směru. A vyplatilo se :)  Další náhodou bylo i to, že jsem s sebou měla foťák s "dlouhým" objektivem. Normálně ho nevozím, ale v blízkosti zmíněné stavby je komín, na kterém hnízdí každý rok čápi a tak jsem si říkala, kdyby náhodou..... 

Čápi se ale ještě nevrátili. Místo nich mi příroda nabídla jinou krásnou podívanou. Stádečko muflonů. Byli velmi ostražití, fotila jsem je na cca 200 metrů a neustále nás pozorovali. Ani jsem si netroufla vystoupit z auta. Jen jsme zastavili, já stáhla okýnko a fotila. 

Krásně mi ten dnešní den začal :) A co vám? 

Mějte prima dny.

Petra

Plzeňskou přírodou.....

Krásný den, přátelé,

několik dní jsem přemýšlela, jaký příspěvek sem vložit. Ten poslední je asi 14 dní starý. Nevím.... nějak se okolo mě nic neděje. Nic, co byste si třeba rádi přečetli, čím byste se možná rádi inspirovali. Jsme zdraví, klepu to ťuky, ťuk na vše, co můžu. Chodím do práce, kde se pro nás za poslední rok, oproti normálu, nic vlastně až tak nezměnilo. Pracuju sama s manželem a k nám, projektantům, každý den moc klientů nechodí ani běžně, natož v době C. Většina zákazníků chce dnes výsledky, i ty průběžné, v digitální podobě, vše se řeší po emailu, telefonu. 

Z práce pak domů, vyběhnout ven na zahradu, kde zatím  nic neroste, poklidit trochu toho, co jsem na podzim nestihla a nebo ven na procházku s pejskama. A pak už tak max. večer knížku do ruky a nebo nějaký pěkný film, i když u obojího většinou usínám :o) A nebo škola, která nám pomalu už zase začala. A den je pryč, než se otočím. 

Nějak není na víc čas, možná ani chuť? Jsem momentálně v nějakém rozpoložení, že se mi do nějaké další aktivity ani moc nechce. Nevím, jestli je to ještě stále doběh únavy z extrémního tempa ve zkouškovém období a nebo právě ta podivná covidová doba. Přistihla jsem se, že jsem schopná si s hrnkem kafe stoupnou do rohu zahrady a klidně 10 minut bez hnutí koukat na naše stromy tsugy, které jsou v tomhle předjarním období plné čížků a sýkorek. Hlavu mít přitom vypnutou a opravdu vnímat jen ten kousek přírody. Nějak mě to uklidnuje. 

Žádné extra úchvatné fotky pro vás tentokrát nemám. Snad jen z naší sobotní a nedělní procházky po Plzni. Ač ve městě, byli jsme v přírodě. I takhle hezká umí Plzeň být :) 

Sobotní les nad plzeňským Červeným Hrádkem se mi líbí moc. Mám ráda tenhle typ smíšených lesů. V tomhle období ještě plný slunečních paprsků, které v létě listy už přes koruny stromů nepustí :)

A nedělní kopec Chlum, pod kterým bydlíme.  Vyrazili jsme už před obědem, okolo 11 hodiny, protože okolí Chlumu je oblíbeným výletním místem nejednoho plzeňana. A nařízení ohledně omezení pohybu po katastru obce dalo tušit, že v nedělním odpoledni bude na Chlumu plno. A dobře jsme udělali :)

A co vy, užili jste si víkend pěknou procházkou někde venku, na sluníčku? Nebo na zahrádce, či s hrnkem dobré kávy po obědě třeba na balkoně? Já bych takových nabíjecích dní potřebovala víc. Nějak mi chybí energie :o)

Mějte prima dny a opatrujte se.

Petra

♡