Zjistila jsem si jednu věc. Jsem normální sklerotik. Jinak to nazvat nemůžu. Až se stydím. Až při čtení včerejšího článku od Dáši jsem si uvědomila, že vám, sobě a hlavně
Zdeničce něco dlužím. Článek, který jsem měla vydat už minimálně před několika dny, týdnem..... Článek, pro který už mám fotky připravené. A zapomenuté.....
Už pár měsíců mám od Zdeničky uháčkovaný nádherný šátek. Grindu. Zamilovala jsem si ji už když jsem ji u ní viděla nafocenou na blogu. A můžu vám říct, že ji nosím nejčastěji ze všech šátků, co mám. Znáte to? Prostě oblíbený kousek :) Jak se ochladí, bez šátků, šál nedám ani ránu. Ke Grindě mi ale chyběla čepice. Ty já v zimě taky nosím. Vzpomínám si na ty roky, kdy mi bylo čtrnáct, patnáct let, moje mamka mi čepici vždycky vnutila, já ji s otráveným obličejem natáhla na hlavu a za nejbližším rohem jsem si ji už rvala do kapsy. A dneska bych ji nejraději narazila mé dceři, která má období "bez čepice". Ale už to nějak nejde :)
Nicméně, mně už čapky nikdo nutit nemusí, beru si je dobrovolně :) A abych měla nějakou ladící ke Grindě, poprosila jsem Zdeničku, jestli by mi nemohla nějakou uháčkovat nebo uplést. A Zdeni nezklamala. Čepice mi, jako vánoční dárek, doma přistály hned dvě. A nejen ty. Navrch ještě krásné uháčkované vločky.
Zdeničko, jsi fakt úžasná ♥️ ! Nejen tím, co umíš, ale i tvou ochotou a srdečností. Díky tobě jsem měla Vánoce už s předstihem a věř, že radost to byla veliká.
♥️ Děkuju ♥️
Petra
PS: lidi, že je to ale šikulka, co? :)