Pesto z medvědího česneku

To máte tak: u nás, na západě Čech, medvědí česnek neroste. Možná někde trošičku a vzácně ano, ale ti, co o něm ví, si informaci o místu výskytu chrání a předávají jen v rámci rodiny. Popravdě se ani nedivím. Ty nájezdy česačů, co jsem nedávno viděla v nějaké reportáži, to je síla. Nejedou si natrhat pro sebe, rvou co se dá, hlava nehlava a pak šup, rychle a draze prodat. Vydrancovat místo do posledního lístečku....

Já medvědí česnek v přírodě na vlastní oči ještě neviděla. Doma na zahradě mám vysazené už dva roky tři cibulky, chudáci nějak živoří, no o úrodě nemůže být ani řeč. Těch šest lístečků je mi líto škubat. Když mi před pár lety poslala kamarádka Mili fotku od nich, z Moravy, skoro jsem tomu nechtěla věřit. Kam až oko dohlédne světlý les, stromy zatím holé, bez listí, sluneční paprsky dosáhnou až na zem. Na nekonečný hustý koberec lístečků.....Nádherná podívaná.... 

Letos jsem od ní dostala poštou zásilku. A hádejte co ☺️

Udělala jsem pesto. Jen se solí a olivovým olejem. A je to tedy síla, to jsem ani netušila, že bude mít takové grády ☺️

Určitě ho vyzkouším na pizzu, těstoviny.....

Co vy, máte s pestem z medvědího česneku nějaké zkušenosti? Na co ho používáte nejraději a nebo na co neobvyklého jste ho upotřebili? Poradíte, podělíte se se svými zkušenostmi? Děkuju ☺️

Mějte prima dny,

Petra

PS: Mili, moc děkuju, jsi zlato :)

Zpátky do čepic...

Dobrý den vám všem!

Má být jaro, už regulérně, a ona se k nám snad vrátila zima. Brrr, ten ledový vítr je nepříjemný. Dnes jsem opět, po mnoha dnech, ráno vytáhla čepici. Stále ještě zápasím s pozůstatky virózy a nehodlám ji podporovat :o)

O víkendu, to bylo něco jiného..... to jsem nevydržela a na chviličku šla na zahradu. Už mi svrbí ruce, už se těším na to správné zahradničení. Mám to jako drogu a poslední týdny už fakt pociťuju absťák :o)

Ale protože s kapesníkem u nosu se nepracuje nejlépe, vzala jsem to jen tak trochu ..... truhlík u vchodu - kameninové koryto, jsem převlékla ze zimního hávu do toho jarního. Čtyři sedmikrásky a dvě krásné jemné trvalky, které v obchodě ani nebyly označeny jménem.... netušíte někdo, co je to za kytičky?

Kousek té jarní, no spíše velikonoční, nálady máme i doma.

Už jsem nevydržela :o)

A ještě se vrátím ke kytičkám. V práci mám na balkoně truhlík. Osazený ho mám od podzimu. Je pro mě neskutečné, že ty macešky, které tam vidíte, tam takhle rostly a kvetly i v zimě. Nejsou to žádné skleníkovky koupené na jaře. Vydržely mráz, vichr, celou studenou zimu. A kvetly stále, i když je zasypal sníh. Mezi nimi byla na podzim ještě chryzantémka, ta ale očekávaně po prvním mrazíku odešla. Vřesy vezmu domů, místo nich dám nějaké jiné jarní kytičky. A macešky budou dělat radost dál :)

Co vy, taky už začínáte zdobit okna, balkóny?

Mějte prima dny,
Petra

23.3.1929 Pestrý prvorepublikový týden

Moc vás všechny zdravím!

Jsem tu opět se sobotním výtiskem Pestrého týdne z roku 1929. Výtiskem s datem 23.3. Jako dnes :)

Premiéru měla opereta Johanna Strausse "Casanova" v pražském Lidovém divadle Uranie. Tohle divadlo už neexistuje. V roce 1944 ho zavřeli Němci, v roce 1946 pak budova lehla popelem. 

Zajímá vás jak vznikala v roce 1929 pohlednice? 

Nebo inzerce tehdejších lékařů? Ten prostřední inzerát je zajímavý. No, pravda je, že kapavka je i dnes nejrozšířenější sexuálně přenosnou nemocí.

Komiks byl oblíbený už tehdy :o) Myslím, že v dnešní době je to možná to jediné, co některé dnešní děti čtou....

Na téhle fotce vidíte ještě původní Labskou boudu, tedy její část. Dnes už tam tahle budova nestojí, místo ní je velký hotel, jehož architektonické pojetí vyvolává bouřlivé diskuze. 

Tenhle článek se mi líbil....... občas mám pocit, že se tato situace opakuje v mnohých rodinách i dnes :o)

Kousek umění..... jak jsem viděla tenhle snímek, hned jsem si vzpomněla na příspěvek Vyzobané slunečnice Marti.....

Že byl konec zimy v roce 1929 hodně mrazivý (až -44°C) jsem psala už minule. V druhé půlce března už ale došlo k oblevě :) Sněhu bylo ale pořád dost :)

I motorových sněžných sání si tehdy užili asi dost :o)

Já jsem ráda, že letos je o něco tepleji ☺️ Dneska to bylo přímo božské. I když nejsem ještě úplně fit, na chvilku jsem neodolala a šla alespoň na zahradu. Je tam tolik práce..... ve skleníku sázet, sít, zahradu pořádně po zimě douklidit, stejně tak altánek - to už bude rovnou příprava na zahájení grilovací sezóny, ostříhat množství keřů, rostlinek vč. levandulí.... No, ještě jsem to ale nepřeháněla. Nechci ulehnout znovu. Takže jen pomaličku, polehoučku...... Ten zimní truhlík u vchodu už jsem ale zlikvidovat musela ☺️

Co vy, sobotu jste si pořádně užili?

Mějte krásný zbytek víkendu :)

Petra

Dny v posteli

Nevařím. Nepeču. Nevýletím. Nevyrábím. Nečtu. Nedělám nic. 

Jen ležím, občas poslouchám audioknihu. Marodím. Navštívila mě viróza. Potvora jedna. Nenechala mě ani číst, protože bolest hlavy pak byla k nevydržení. I proto jsem, moji milí blogeři, poslední dny zanedbávala návštěvu u vás. Nešlo to. Dnes už je to trochu lepší, tak vás jdu alespoň pozdravit. Sice jsem psala, že nic nevyrábím, ale mám tu z pátku přeci jen něco. Nemůžu vydat příspěvek bez fotky :o) 

Minulý týden jsem byla opět na jednom super kurzíku. Tématem byla šitá korálková brož. Doplnila jsem ji o poutka a šňůrku na krk a budu ji nosit jako náhrdelník.

Vyfotila jsem ji jen mobilem, tak odpusťte kvalitu fotky. Ani se mi dnes nechce vytahovat foťák a pak přesouvat fotky do noťasu. Pro dnešek to musí stačit takto... Díky, vy to určitě chápete :) Já si jdu  uvařit čaj a dát si nějaký ten vitamín v podobě ovocné svačiny. Snad to zimní supermarketové ovoce nějaký ten vitamín má. Jinak užívám i kysané zelí. Chutná mi a vitamínu C je v něm víc než dost :)

Mějte se prima,

Petra

16.3.1929 Pestrý prvorepublikový týden

Krásnou víkendovou sobotu vám všem!

Už jsem tu psala, že mám doma svázané ročníky prvorepublikového časopisu Pestrý týden. Jak praví Wikipedie:

Pestrý týden patřil k ilustrovaným časopisům, které vycházely v období první a druhé československé republiky a během Protektorátu Čechy a Morava. Po celou dobu existence (2. listopadu 1926 až 28. dubna 1945) si udržoval vysoký standard psaného i obrazového zpravodajství. Díky němu se prosadili špičkoví fotoreportéři 30. let jako Karel Hájek, Václav Jírů nebo Ladislav Sitenský. Týdeník Pestrý týden vydávaly a tiskly Grafické závody Václav Neubert a synové, které měly sídlo na pražském Smíchově. V průběhu necelých dvaceti let existence Pestrého týdne vyšlo 963 běžných čísel.

Časopis vycházel jednou týdně, v sobotu. Obsahoval trochu málo z politického dění, ze sportu, román na pokračování, rady hospodyňkám, články z kulturního dění a mnoho dalšího. Nechybělo pár inzerátů nebo spíš reklam. Prostě od každého a pro každého něco.

Nechcete se mnou nakouknout zpátky? Dnes je 16. března, sobota. Zvu vás na stejnou sobotu, také 16. března, jen o 90 let zpátky. Do roku 1929:

 Březen roku 1929 byl opravdu studený. V Českých Budějovicích tehdy naměřili až -44°C ! A my tu už vyhlížíme jaro :o)

Zem promrzala až do hloubky 1,7 metru. Pro porovnání: u nás se běžně nyní počítá nezámrzná hloubka země mezi 0,8 až 1,2 metru, podle druhu půdy. Pod tuto hranici zem během zim většinou nezamrzne. Proto se vodovodní potrubí ukládá do hloubky 1,5 metru minimálně. V roce 1929 to nestačilo. Museli potrubí ohřívat párou, aby lidem voda nezamrzla.

V časopise čtenáři našli informace o připravovaných výstavách, kulturních akcích, ale i rady, tady třeba pro fotografy:

Tak vážení, jak doma perete? :o)

Ta móda, ta mě dostává....  To byla elegance, že?!

Kromě kloboučku bych si klidně tyhle modely oblékla i dnes. Třeba ty i botky, ty mám velmi podobné.

Módní poradce radí:

Kdo má lišku, nosí ji letos jako loni, předloni a před deseti lety. Kdo ji nemá, chodí i nadále bez ní a je-li jinak zdráv, neláme si tím hlavy. Pásy k šatům se nosí většinou kontrastní a to dvojbarevné. Jediným přípustným materiálem na ně je jircha. Sešívají se ze dvou proužků jirchy, buď zcela různé barvy nebo dvou odstínů téže. Jde to tak daleko, že na krepdešínových šatech viděla jsem pás z téže látky, který byl jirchou aspoň podšit, takže po krajích vykukovala asi na milimetr.....

Liga manželek nevařících :o) 

Já si dala předsevzetí, že si budu týdeník postupně číst. Mám doma stovky výtisků a tím, že vycházel jednou týdně, myslím, že zvládnu držet krok s tehdejší dobou. Bude to čtení na roky. Líbí se mi to. Jsem zvědavá, co se dozvím :o)  

Co vy, rádi občas kouknete zpět? Na fotografiích, časopisech, výstavách?

Mějte prima dny,

Petra

Můj pestrý minulý týden

V mém minulém týdnu se událo několik akcí, činností, zážitků. Vlastně ale nic z toho by asi nebylo na samostatný článek, protože nejsem takový romanopisec. Zaznamenat si je tady ale chci....

V pondělí jsme se zúčastnili pohřbu pana profesora Pavla Těšínského. Smutný den..... Smutný byl i ten den, kdy jsme se o jeho úmrtí dozvěděli. Pan Prof. MUDr. Pavel Těšínský, DrSc., emeritní přednosta oční kliniky FN v Plzni, byl výjimečný člověk. Kromě jiného byl členem Lions Clubs International (LCI), jedné z největších mezinárodních humanitárních organizací. Jednou z hlavních oblastí, ve které se Lions Clubs angažuje, je pomoc zrakově postiženým v rámci programu péče o zrak. I z toho vyplývá, že byl pan profesor člověkem šlechetným, pracovitým, milým.....Znali jsme se s ním osobně, především můj muž. Ale byl to i náš lékař, i o náš zrak se staral.

Pane profesore, sbohem......

Každý další odstavec tohoto příspěvku se mi bude zdát, pod hloubkou toho předchozího, nicotný a povrchní....  Život nám předkládá radost i smutek v tak rychlém sledu, až se nám vzájemně prolínají. Střídá nám barvy všedních dní, okamžiků.....  I takový ale život je....

Odzimovala jsem si muškáty. Rozuměj: sazeničky - řízky z minulého léta jsem vynesla z chladné chodby do tepla na jižní okno. To už jsem udělala před 14 dny. To zamoření otravnými muškami smutnicemi, které pak nastalo, to jsem ještě neviděla. Potvory jedny....Množí se snad geometrickou řadou! V chladnu zřejmě spaly ukryté v substrátu a aktivitu projevily až po přenesení do ideálních podmínek. Zase jsem si prostě na podzim neprohnala substrát horkou troubou. Jsem netrpělivý člověk. Když chci sázet, jdu na to hned. Jaképak čekání..... Tak tady to mám. Čtu si a šup, proletí mi nad stránkami knihy. Jím, a to samé. Neustále máchám rukama. Mušky jsou sice neškodné, ale otravné až hrůza. A jejich larvy pro rostlinky, to už je horší....
Takže je hubím a hubím. Koupila jsem si na ně parazitické hlístice. Jestli pomůžou nevím. Máte s nimi někdo pozitivní zkušenost? Když nepomůže tenhle ekologický způsob, jdu natvrdo do chemie. Asi si seženu klidně i DDT...hlavně ať už jsou pryč ☺️

Ve středu jsme si trochu zaslavili. Mirkové měli svátek. A já mám doma Mirky rovnou dva ☺️

Minulý týden jsem si taky zašla k holiči. Nepatřím k těm ženám, které chodí ke kadeřnici každé čtyři týdny. Mám delší vlasy, tak to ani není potřeba. I když pamatuju, že s krátkými to nutnost byla. Tentokrát má kadeřnice Martina nůžky použila jen lehce, v hlavní roli byly barvy. K mým přírodně tmavě hnědým vlasům přibyly výrazně červené proužky. Abych na to jaro byla patřičně barevně "vystajlovaná", no ne? " :o)

V pátek jsem byla na pokračování kurzu krasopísma. Tentokrát s názvem Květinový lettering. (pro Dášu: byla jsem zase u Blanky ☺️). Bylo to další krásné pozdní odpoledne. Opět se sešla skupina žen s dobrou náladou, s chutí tvořit. Tak koukněte, na čem jsme se vyřádili:

Vím, vím, šeřík vypadá spíš jako květinkový nanuk. Ten tvar jsem prostě nedokázala vychytat. No, neumím všechno ☺️

V sobotu jsme byli na zabíjačce. Byla trochu netradiční..... Totiž, šlo o "naše uliční" prase. Abyste tomu rozuměli: V prosinci si náš soused Ondra koupil odrostlé sele na výkrm. Prasátko Pepu. Tak, jak to dělávaly naše babičky na vesnicích a jak to dělají leckde ještě dnes.... Ale protože soused nemá u domu patřičný chlívek, bydlelo prase u dalšího souseda, který onen chlívek má. A aby prasátko netrpělo hlady, krmení jsme mu nosili všichni. Samozřejmě, že hlavní a největší starost měl Ondra, ale ruku na srdce, komu doma nezbyde občas něco k jídlu, co by jinak skončilo v koši? Prase jsme tedy krmili tak trochu kolektivně ☺️ A v sobotu se vše uzavřelo. Pozvaná byla celá ulice, obyvatelé všech 8 domů. Byl guláš, ovar, prejt. K tomu nechybělo pivo..... Chutnalo nám moc, ale zpočátku nám sousta do úst úplně snadno nešla. Byl to prostě Pepa... Vím, je to pokrytecké, maso normálně jím, vepřové kupuju běžně. Ale Pepu..... Každopádně to byla další povedená sešlost celé naší ulice. Seděli jsme až do pozdního večera. V letošním roce to byla první akce, ale jako jiné roky nás čeká ještě sousedská večeře v květnu a předvánoční setkání v prosinci. Je to až neskutečné, ale klepu to, ťuky ťuk, že máme v ulici takové vztahy. 

No a neděle, ta už byla rize odpočinková. Opět jsem vzala do rukou, po několika měsících,  prvorepublikové výtisky časopisu Pestrý týden a začetla se. To byla nostalgie.... Baví mě ta trochu archaická řeč, slovosled, na který už nejsme zvyklí...

Můj minulý týden byl pestrý, zrovna jak ten krásný časopis. Snad budou další týdny bez těch smutnějších okamžiků. Tyhle chvíle nám, ty nahoře, prosím neposílej.....

 Vaše Petra

Strom z karneolu

Krásný den vám všem!

Jak už jsem předesílala minule, pustila jsem se do výroby stromu z minerálů číslo 2. Ač jsem si už při prvním říkala, že se pokusím vybrat minerály podle jejich léčebné síly, podle jejich magie, opět jsem si vybrala jen a jen pocitově. Asi to jinak neumím.  Minerál mě musí oslovit sám :o)

To, co minerál karneol umí, jsem si dohledala, až když byl strom hotový. Tady je výňatek ze stránek Nefertitis :

Léčebné využití: předchází kožním onemocněním, zastavuje krvácení z nosu a pomáhá při všech nemocech spojených s krví, univerzální ochrana zdraví, dodává sílu a vitalitu, zvyšuje plodnost, léčí frigiditu a impotenci, artritidu, revmatismus, kosti a šlachy, neurózy a deprese. 

Vlastnosti: projektivní kámen, přiřazen planetě Slunce a elementu ohně. Je to stabilizující kámen s vysokou energií, dodává odvahu, klid, trpělivost a harmonii, pozitivní pohled na život, motivuje k úspěchu nejen při podnikání, tiší vztek, žárlivost, závist a zášť, rozptyluje deprese a negativní myšlenky, dodává výřečnost a potlačuje strach mluvit na veřejnosti, posiluje sebedůvěru, ochraňuje před útoky jiných osob, posiluje astrální vidění, navozuje klidný spánek, zahání noční můry. Povzbuzuje sexuální aktivitu a odstraňuje závislosti všeho druhu. Aktivuje kořenovou čakru. 

Užití: klid, odvaha, sebedůvěra, výřečnost, ochrana, léčení 

Barvy: červený, červenooranžový, jednolitý nebo bíle páskovaný 

Naleziště: Skotsko, Brazílie, USA, Botswana, Uruguay, ČR, Slovensko

Na vyplétání stromů života se mi líbí to, že je každý jiný. I kdybych tisíckrát chtěla, neudělám dva stejné. Každý je jedinečný, svým tvarem, členěním, krásou kamene. To, jak bude vypadat, se vlastně ukáže až na konci. Nemám žádný plán, vzor.... Strom mi roste pod rukama sám, jeho kořeny i větve se mi tvoří tak nějak intuitivně. Strom prostě roste sám....

Zajímavé je i to, jak ho vnímám já. Neumím si ho otočit. Mohla bych si ho zavěsit i obráceně, technika výroby to umožňuje, nemá žádnou horší nebo rubovou stranu. Ale mě strom rostl právě takhle, doleva. Proč nevím :) Ale asi to tak má být....

Karneolový strom je větší, než ten minulý, je vpletený do obruče pr. cca 20 cm. Tak nějak tuším, že ještě jeden udělám.....

Mějte prima dny,

Petra

PS: jak jste přežili větrný víkend? Neodfouklo vás to? U nás živel řádil o 106.... ložnici máme v podkroví a já při každém náporu větru slyšela, jak nám krov pracuje.... Ale naštěstí jsme vše přestáli bez úhony.

Ježíšek v kuchyni

Znáte to..... chcete si vyndat z kuchyňské linky, úklidové skříně nebo jiného hlubšího úložného regálu nějakou potřebnou věc a buď se vám spoustu jiných věcí nechtěně vysype k nohám nebo je, při vaší opatrnosti, musíte nejprve z regálu vyndat. Tohle jsem zažívala 20 let. Mám malou, ale příjemnou kuchyňskou linku. Má už své drobné šrámy, ale není to nic, proč bych ji měnila :o) Ale ....... spižní a úložná skříň je prostorná a hluboká. Na šedesáti centimetrech hloubky se při skladování všech možných sáčků s rýží, čočkou, moukou, kořením a dalšími drobnostmi prostě pořádek udržuje špatně a hlavně je vše nepřehledné. Přes jedno nevidíte druhé, sáčky se při vyndavání jiných povalí, občas i vysypou..... Před 20 lety, kdy jsme si linku pořizovali snad ještě pojezdy pro velké zásuvky nebyly a nebo jsme o nich nevěděli. Dnes už se dělají běžně a nové kuchyňské linky o ně ochuzeny nejsou. No ta naše je postrádala. A tak jsem si napsala Ježíškovi :) Sice měl malé zpoždění, ale dárek nakonec dorazil.

Dva regály mi manžel přebudoval na zásuvky. Jde to poměrně jednoduše. Stačí si koupit pojezdy příslušné délky a únosnosti a pár dřevotřískových desek. Po několika desítkách minut bylo hotovo.  Je to naprosto úžasné, příjemné, jednoduché. Nikde se nic nesype, nepadá, vše je parádně přístupné shora, vše je přehledné.  Opravdu jsem nadšená.  Nebylo nutné pracně a draze přebudovávat kuchyň, aby byla pohodlnější a praktičtější. Stačilo málo :o)

Zásuvkových pojezdů je na trhu mnoho. S obrovským cenovým rozdílem. Naše volba patřila k těm levnějším, výsuvy pro jednu zásuvku vyšly na 199,- a myslím, že jsme chybu neudělali. Vše vypadá kvalitně, funguje bezvadně a únosnost 45 kg zvládne i skleněné dózy ☺️.

Za tenhle doplněk do kuchyně jsem moc ráda, opravdu mi zpříjemňuje práci v kuchyni i následný úklid. Co vy, máte taky nějaké vylepšení, kterým jste si doladili kuchyň?

Mějte prima dny,

Petra

PS: ženy, dívky, krásný svátek ❤️

Nepečený jahodový cheesecake

Pěkný večer vám všem!

Dneska za vámi jdu s receptem na jednu sladkou dobrotu. Tentokrát jsem ji nedělala já, ale naše Míša. A fakt se jí povedl. Jak mám pak hubnout do plavek, no, řekněte sami, copak to jde? :o)

A co budete potřebovat na jeho přípravu?

- kulatou formu pr. 28 cm

- těsto:

400 g sušenek Lotus

150 g rozpuštěného másla

Sušenky nadrtit, smíchat s máslem a dobře stlačit do formy, jejíž dno vystelete peč. papírem.

náplň:

600 g mascarpone

500 ml smetany ke šlehání (alespoň 31%)

150 g moučkového cukru

100 ml studené vody

20 g želatiny

100 ml mléka

Ve studené vodě necháme 10 minut bobtnat želatinu. Smetanu  mezitím ušleháme s cukrem, přidáme mascarpone a prošleháme společně. Mléko si ohřejeme tak, aby bylo horké a vmícháme ho do nabobtnalé želatiny, která se nám po té rozpustí a zašleháme ji do krémové směsi. Krémem potřeme sušenkový korpus a dáme vychladit do lednice.

jahodová želatina:

300 g mražených jahod

3 polévkové lžíce krystalového cukru

100 ml studené vody

10 g želatiny

Jahody necháme rozmrznout a rozmixujeme je na pyré. Opět si mezitím necháme ve studené vodě 10 minut bobtnat želatinu. Rozmixované jahody svaříme s cukrem, necháme lehce vychladnou, aby byly horké, ne však vroucí. V horkých jahodách rozpustíme nabobtnalou želatinu, promícháme a opatrně nalijeme na dort.

V lednici ho necháme pak ideálně uležet do druhého dne.

My byli trpěliví a do druhého dne jsme opravdu vydrželi. Ale ráno jsme ho krájeli ještě v pyžamu :o)

Co vy, měli jste pěkný víkend?

Mějte prima dny.

Petra

Dárky od Inky

A pak že je Pošta nespolehlivá! Dnes, v sobotu ráno, v 8.15 zvonek..... Jdu ven a ještě si říkám, kdo že to k nám jde. A u branky pošťák a že prý má pro mě balíček. No koukala jsem dost překvapeně. Že doručuje Česká pošta i o víkendu jsem opravdu neměla potuchy. 

A hádejte, co že mi to přišlo..... ☺️ Balíček od Inky. Kdo ji znáte, víte, že měla blogové narozeniny. A na mne se usmálo štěstí a patřila jsem mezi Inkou obdarované výherce ☺️

Musím říct, že balíček nepotěšil jen mě. Dcera už pokukovala po washi páskách, syn po čaji, on je čajový gurmán :) a manžel mi zvědavě přes rameno nahlížel taky. Takže se všichni pěkně podělíme :)  Zápisník "jak zpomalit čas" nikomu nedám, ten potřebuji sama víc než dost! No, kdo z nás ne, že?! :o) A ten ušitý roztomiloušek je, Inko, tvoje ruční práce?? Je sladký!

Moc ti děkuju! A ještě jednou gratuluju k narozeninám blogu! Jsem ráda, že jsem na něj před asi rokem náhodně narazila a od té doby k tobě můžu "chodit" pravidelně na návštěvu :)

Měj prima dny! A vy, milý čtenáři tohoto blogu taky!

Petra

PS: Inko, snad už jsi zdravá jako řípa!