Zapečená kapusta

 

Rozděluje strávníky na dva tábory. Stejně jako koprovka, rajská.... Někdo ji miluje a někdo ji nesnáší. Naše rodina, naštěstí celá rodina, patří do první skupiny. A to až tak, že jsem opět nestihla vyfotit plný pekáček. Pardon, ale musíte to omluvit. Talířky s vidličkou už měli přichystané, když byla ještě v troubě. Co po tom, že si člověk při prvních soustech skoro spálí pusu ツ Nevadí to, foufáme, foukáme, ať to rychleji stydne ツ

A jak na tu naší zapečenou kapustu? Pro čtyři osoby, aby zbylo i na přídavek nebo druhý den, budete potřebovat :

dvě větší hlávky kapusty

3 vejce

3 stroužky česneku

6 vrchovatých lžic hladné mouky

polévkovou lžíci majoránky

pažitku, naťovou petržel 

sůl

4 lžíce oleje

3 špekáčky 

Očistíme hlávky od vrchních špinavých či okoralých listů a seřízneme špinavější konec stonku -košťálu. Obě kapusty rozčtvrtíme tak, aby každá čtvrtka  měla ten svůj dílek košťálu, který drží jednotlivé kapustové listy pohromadě. Lépe se s tím pak manipuluje. Rozdělené kapusty vaříme v osolené vodě cca 20 minut. Po té je z vody vyndáme a necháme vystydnout alespoň tak, abychom si neopařili ruce při krájení. Kapusty totiž musíme pokrájet na kostičky přibližmě centimetrové. Ten tvdý střed vyhodíme. V míse pak smícháme pokrájenou kapustu s na kostičky nakrájenými špekáčky, s prolisovaným česnekem a se všemi ostatními ingrediencemi. Nelekejte se, nebude to hmota, která by nějak držela tvar, to až se upeče a trochu vystydne ツ Po smíchání dáme do pekáčku buď vystlaného pečičím papírem nebo si ho po staru vymažeme olejem a vysypeme strouhankou. Pečeme na 180°C přibližně dvě hodinky, až bude mít povrch pěkný opečený.

My takhle zapečenou kapustu jíme s uvařeným bramborem a nebo i jen tak samotnou. Teplou, hned po upečení, i studenou. 

Tak milovníci kapusty, ať vám chutná ツ

Mějte prima dny.

Petra

PS: kam patříte vy? Jíte jí, nejíte? ツ

Průhonický park

Krásný den, přátelé.

Tento týden jsem poprvé v životě navštivila Průhonický park. Neznám snad nikoho, komu by jeho jméno něco neříkalo. Ale popravdě, než jsem tam jela já, věděla jsem jen, že je "někde v Praze". Posléze jsem zjistila, že ani to není tak úplně pravda ツ

Má cesta tam nebyla úplně náhodná. Můj muž má už dlouho nemocné srdce a jezdí každý půl rok na prohlídku do IKEMu. Čeká ho transplantace chlopně. I tentokrát jsem tam jela s ním, jen s tím rozdílem, že jsem, do budov nemocnice nešla. Kvůli opatření, která jsou teď všude. Předem jsem se tedy podívala do mapy a hledala, co je kolem zajímavého, kam bych se mohla podívat. Měla jsem asi jen hodinu a půl, tak jsem nemohla odjet daleko. Můj výběr tedy padl právě na onen Průhonický park. A nelituju ani trošku!

Počasí nezklamalo. Spoustu dní před i po naší cestě bylo, alespoň v Plzni, poměrně zataženo. Ale ten den, to byla sluneční lázeň. V parku jsem byla dopoledne, byl tam takový klid! Na procházce jsem míjela maminky s kočárky, starší dámy v družném hovoru, ale třeba i školku ツ

Škoda, že jsem měla tak málo času. Stihla jsem vlastně obejít jen Podzámecký rybník a už jsem musela jet zpět. Vím, že bych tam mohla být trojnásobek času a ještě by to bylo málo. A to ani nemluvím o tom, že s podzimem vlastně ani nic nekvetlo, mnoho stromů a keřů už bylo opadáno. Průhonický park je vlastně taková botanická zahrada.  Z webových stránek parku jsem si půjčila pár slov:

"Přírodně krajinářský park o rozloze 250 ha založil v roce 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca. Využil členité údolí potoka Botiče a jeho přítoků Dobřejovického a Zdiměřického potoka, použil původní domácí dřeviny v kombinaci s dovezenými cizokrajnými dřevinami. Jako základ parkové kompozice založil mistrně volené průhledy. Porosty dřevin, skupiny stromů a keřů střídal s lučními plochami, rybníky, potoky a jejich slepými rameny. Dovedně využil proměnlivost dřevin v různých ročních obdobích. Výsledkem jeho celoživotního úsilí je vrcholné krajinářské dílo světového významu, jež vytvořil vlastním originálním způsobem.

Mimo významu umělecko-historického je park cenný i dendrologicky, jako sbírka domácích a cizokrajných dřevin – okolo 1600 druhů. Výjimečná je sbírka rododendronů čítající okolo 8000 kusů ve 100 druzích a kultivarech.

Park je zároveň nejvýznamnějším krajinným prvkem jihovýchodně od Prahy a též důležitým útočištěm všech organismů v této krajině.

Průhonický park je Národní kulturní památkou a památkou UNESCO."

Na jaře, v době kvetení, to musí být nádhera. No, co vám tu budu povídat, už se těším, až se tam zase podívám. Resp. podíváme. Mé nadšené vyprávění strhlo i manžela, příští lékařskou prohlídku v květnu završíme společným výletem do zámeckého parku ツ

A co vy? Byli jste tam někdy?

Mějte prima dny,

Petra

Vyhlášení výherce vánoční hvězdy :)

 

Krásný večer přátelé.

Moc vám všem děkuju za vaše komentáře. Opravdu jste mě potěšili, tolik se jich sešlo ッ Losování se tady, na blogu, usmálo na komentář č. 6, tedy na paní Janu. 
Janičko, napište mi na emailovou adresu: obycejneradostizivota@seznam.cz 
Předáme si kontakty a balíček s velkou hvězdou může letět rychle k Vám :)

Mějte všichni prima dny. 

Petra K.

Rozhodněte sami - stromová alej

 

Náš městský obvod (Plzeň 4) letos vyhlásil participativní rozpočet, akci: "Rozhodněte sami". Samozřejmě ne na celé roční hospodaření městské části. Vymezil ale nějaké finance a vyzval občany, aby přišli s návrhy, co za tyto peníze vylepšit, vybudovat. Z realizovatelných návrhů pak sestavili soutěž a všichni občané měli možnost hlasovat. Vybírat jsme tak mohli např. z realizace zelené střechy na konečné trolejbusu, stavby pumptrackové dráhy pro bikery, vybudování psího parku, vysázení nové stromové aleje a dalších. A právě ona poslední zmíněná stromová alej vyhrála. I já pro ni hlasovala. Cesta, při které je nová alej z jabloní, švestek a habrů vysázena, je součástí oblíbené procházkové trasy mnohých lidí z plzeňské Doubravky, Újezda a i dalších částí. 

Velkou plochu orné půdy rozdělovaly pouze cesty, nikde žádný remízek. Na obhajobu tohoto stavu ale musím říct, že tam nikdy žádné keřové pásy, remízky nebyly. Dívala jsem se do starých fotografických map, až do roku 1938. Pravda ale je, že zatímco teď je každé pole velká plocha s jednou plodinou, dříve to evidentně byla jednotlivá políčka, úzké pruhy země, kde každý pěstoval něco jiného. Druhová rozmanitost, biodiverzita, byla určitě větší, než teď. 

Proto mne těší, že vyhrál právě tenhle návrh. Další drobná pomoc přírodě, které několik posledních desetiletí dáváme pořádně zabrat. A mimo to, i nám lidem, bude po takových cestách procházka určitě příjemnější :)

Netuším, zda mají podobné projekty, kde se do rozhodování o rozdělování peněz mohou zapojit občané, i jiná města. Já o tom slyšela prvně a líbí se mi to. Snad u nás nezůstane jen u tohoto prvního projektu :)

Mějte prima dny, Petra

PS: připomínám, že dnes končí soutěž o vánoční hvězdičku. Tak kdo byste ji chtěl, máte posledních několik hodin čas se do soutěže komentářem přihlásit :)

Soutěž ♡♡ tak trochu předvánoční ♡♡

Krásný den přátelé!

Já vím, do Vánoc ještě trochu času zbývá, ale přiznejte se, kdo z vás už na ně nepomyslel? Vymýšlení dárečků, abychom potěšili naše blízké, to už zní ze všech stran. Začínáme opět lovit v našich receptech po mamince a babičce a přemýšlíme, které cukrové letos upečeme. U nás už jsme si vychutnali  i horký večerní svařák, protože už 6 dní nesvítí sluníčko a od rána do večera tu máme mlhu. Tolik dní po sobě jsem to snad ještě v Plzni nezažila a ani předpověď počasí na další dny neslibuje zlepšení.

Pro někoho z vás, kdo už na Vánoce alespoň trochu myslí, tu mám soutěž. Jestli se vám líbí korálková hvězdička, stačí si o ni napsat do komentáře. V pátek, 13. listopadu, krásné datum :o), vylosuji jednoho vítěze. Stejná soutěž bude probíhat i na Instagramu ツ

Hvězdičky jsem tvořila z drátů a korálků. Jsou každá trochu jinak velká, tu největší jsem fotila v rukách naší Míši. Já ji mívám ve vánočním čase zavěšenou na vlasci v okně. 

Tak kdo byste ji chtěl, zkuste štěstí a napište si o ni :)

Mějte prima dny, Petra

Zapečené špagety

 

Krásný den vám všem.

Tenhle recept se v naší rodině usídlil někdy před 30 lety. Když to takhle napíšu, přijde mi to strašně let, přitom já mám pocit, že to bylo teprve nedávno ツ

Přivezli jsme si ho od našich česko-švýcarských známých. Jestli má recept český nebo švýcarský původ netuším, ale chutnat může tam i tam. Na přípravu je jednoduchý, na suroviny nenáročný, prostě pro nás ideál. Tak jestli už nevíte, co v době karantény uvařit, zkuste je. Třeba zachutnají vám stejně jako nám :)

Co potřebujeme na přípravu:

1 balení špaget

2 skleničky nakládané zeleniny na kyselo - např. Kunovjanka

2 cibule

1 sklenička vepřového masa ve vlastní šťávě (můžete samozřejmě nahradit vlastní výrobou)

1 lahev kečupu cca 500g

trocha oleje

špetka soli

sýr na posypání

Špagety uvaříme klasicky v osolené vodě. Doporučuji je před vhozením do vroucí vody rozlomit alespoň na půl, budou se nám pak v pekáčku lépe míchat se zbytkem ingrediencí. Nadrobno nakrájenou cibulku mezitím necháme na oleji zesklovatět, přidáme do ní maso ve vlastní šťávě, které tam necháme za občasného promíchání a rozkrojení povolit. Mezitím si obě Kunovjanky slejeme, nálev potřebovat nebudeme. Do pekáčku pak dáme kromě sýru všechny ingredience a promícháme je. I když se vám bude zdát, že je tam kečupu hodně, věřte, že ve výsledku nebude. Část nasají špagety, část se během pečení odpaří. A kečup získá jinou, prostě vypečenou chuť ツ

Když jsme tohle jídlo dělali před těmi mnohými lety, o domácím kečupu jsme si mohli nechat leda tak zdát. Dneska si zavařujeme vlastní a ten z obchodu doma nepoužíváme. Jen tady je to výjimka. S domácím nám tenhle recept prostě tolik nešmakuje. Nevím, jestli je to jen zvyk nebo nějaká kuchařská alchymie, ale tohle je jediný okamžik, kdy běžím do obchodu pro láhev kupovaného a vlastní si nechám na jindy.

Ale zpět k receptu..... naplněný pekáček vložím do vyhřáté trouby přibližně do spodní třetiny a peču na 190°C na spodní i horní pečení cca 2 hodinky, pak na přibližně půl hodiny zvednu teplotu na 200°C a pekáček posunu v troubě výš, aby se nám na povrchu vytvořila nahnědlá kůrka, dokonce špičky sem tam trčících špaget aby začínaly chytat dosti tmavou barvu. To by měl být okamžik, kdy už jsou špagety hotové. Díky delšímu pečení ve spodní části trouby jsou přichycené a připečené i na dně,  A to je náš cíl. 

Pak už stačí naservírovat na talíř a ještě horké posypat nastrouhaným sýrem. Vyváženě propojená kyselost nakládané zeleniny se sladkostí kečupu a slaností masa.... Křupavé shora, opečené zdola, uvnitř vláčné. Tak to má vypadat, tak chutnají naše zapečené špagety nejlíp ツ 

Mějte prima dny a užijte si dnešní neděli i přes upršené a lenošivé počasí :)

Petra

♡