Mé keramičení

Krásný den vám všem, moc vás zdravím! :)

Bude to téměř rok, co jsme se přestěhovali s kanceláří do nových prostor. Vybavení nábytkem jsme extra řešit nemuseli, vzali jsme si to původní, jen jsme jeho uspořádání trochu přizpůsobili jiným rozměrům kanceláří. S námi se stěhovaly i fotografie na zeď.... máme zarámované fotky staré Plzně, místa, která dobře známe, i když některá v těch starých podobách vlastně už vůbec neexistují. Nově jsem si nad psací stůl pověsila nástěnku z korkových zátek od vína, kterou jsem vám tady na blogu už ukazovala. Ale ještě těm bílým stěnám pořád trochu chybělo. Nějaký obraz..... Nakonec jsem inspiraci z plátna, kterou jsem objevila na netu, přetvořila do keramického kachlu. 

Po prvním přežahu jsem se modlila..... Kachel uschl dobře, ani se neprohnul, což se mi u placatých věcí občas stává. Ale při prvním pobytu v peci napraskl. Trhlinka se objevila na rameni děvčete, druhá,  méně výrazná, pak ve vlasech. Když šel pak kachel už i s glazurou na ostrý výpal, bála jsem se, že se v peci rozpadne na dvě části. Naštěstí přežil :) Tak vám ho tu můžu i ukázat. Má své chybky, ale není to nic, kvůli čemu bych si ho na zeď nepověsila. Mám z něj radost :)

Do zelena jsem ladila i další keramické kousky. Ale kvůli kachlu to nebylo. Prostě se mi ta glazura líbila. ツ

Mějte pěkný nedělní večer i prima zítřejší start do nového týdne. Snad už nám konečně sprchne. U nás, v Plzni, jsme stále bez deště.....

Petra

Od nás

Letošní velikonoční dny volna byly naprosto dokonalé. Počasí nám dopřálo být od rána do večera venku. V našem případě opravdu doslova. Kdo má zahradu, zřejmě mi dá za pravdu. Já jsem doháněla několik restů, které jsem nabrala díky předešlé vlekoucí se viroze a pracovnímu náporu. Teď mě z toho zahradničení tak bolí záda :o) Ale je to fakt božské! Znovu jsem uvedla do provozu můj zahradnický stolek, nasázela do 14 truhlíků muškáty, osázela květináče a jeden truhlík i do práce. Ze skleníku jsem už musela vyndat sadbovače s letničkami. V těchhle teplých dnech tam na ně bylo až příliš horko a moc rychle jim vysychal ten trošek země, v kterém jsou zasázeny. Ale vzhledem k avizovanému ochlazení tam půjdou asi zase zpět....

Z březových kuláčů jsem připravila velikonoční dekoraci i dárky pro sousedky a s dcerou jsme ještě stihli nachystat vajíčka i perníčky pro koledníky.

Zvládli jsme i cyklovýlet okolo Berounky, tam je nádherně, co? :)

O víkendu nechyběla grilovačka, nádivka, setkání s přáteli, večer sklenka vína... Jen na blog času nezbylo. Tak v rychlosti až teď :)

Mějte prima dny, 

Petra

PS: na druhé fotce mám truhlík s letničkama zavěšený na velké 1 kubíkové nádrži na dešťovou vodu. Letos budeme přidávat ještě jednu. Sucho, sucho, sucho. Slyšíme to ze všech stran.... Alespoň trochu se snažíme dešťovou vodu z naší střechy, která by jen tak nevyužita odtekla do kanalizace, vrátit do půdy, rostlinám. Samotná nádrž sice nevypadá bůh ví jak hezky, ale s osázenými truhlíky se na ni už dá koukat :) A já vím, že děláme alespoň něco málo pro přírodu.....

Velikonoční vrtané kraslice

Krásný den vám všem!

Sluníčko i teplo se opět vrátilo, tak to vypadá, že i na velikonoční koledování bude počasí koledníkům nakloněno. Už se začínáte chystat? Já začala vrtanými kraslicemi. Tuhle "madeirovou" techniku jsem vyzkoušela loni prvně a naprosto mne nadchla.

Vajíčka mám obyčejná slepičí, pak od indiánských slepiček - to jsou ta se zeleným nádechem, zkusila jsem i kachní a husí. Vrtají se mi všechna dobře, ty husí už jsou i poměrně dost pevná. Přiznám se, že se mi ta obyčejná a indiánská líbí snad nejvíc. Žádné dobarvování, jen přírodní skořápka a trochu bílého vosku....

Ještě připravím i vařená a barvená vajíčka. Z těch vrtaných by asi malí koledníci domů nic ve zdraví nedonesli..... Pak ještě upéct nádivku, perníčky.... A Velikonoce můžou přijít :)

 A co vy, máte už něco nachystáno?

Mějte prima dny,

Petra

Mattoniho Kyselka

Kyselka. Říká vám to něco? Ano? Třeba specifická minerální voda? A sledoval někdo před časem televizní seriál Já, Mattoni ? Ty, co ano, vlastně i ty, co ne, zvu na prohlídku míst, kde se seriál měl odehrávat. Heinrich Mattoni, který Kyselku jako lázeňské městečko asi nejvíce proslavil, by se dneska asi divil.....

Kdybyste chtěli Kyselku navštívit, musíte se vypravit do Karlovarského kraje. Kyselka je, nebo spíš bylo, malebné lázeňské městečko při meandrech řeky Ohře. Břehy okolo ní se zvedají v mnoha místech do prudkých výšek, a tak tu není nouze o vyhlídky. I ty si tu zamilovali lázeňští hosté už v druhé polovině 19. století, pro které tu v těch dobách byly zbudovány desítky kilometrů pěších stezek.  K lázeňské léčbě prostě pobyt a pohyb na čerstvém vzduchu patří :)

Já vím, možná vás to nebude bavit, ale zmínit trochu historie, kterou jsem čerpala na stránkách obce Kyselka, musím..... 

• - první písemná zmínka o užívání pramenů je z roku 1522
• - roku1829 Panství Kyselku koupila baronka Antonie von Neuberg. Její muž Wilhelm von Neuberg se stal zakladatelem lázní Kyselky. Nechal postavit restauraci, altánek nad pramenem a četné promenády.
• - r. 1844 V Kyselce byly postaveny objekty kolonády, lázeňského domu a syrovátkové léčebny.
• V roce 1867 se nájemcem Ottova pramene stává karlovarský vývozce minerální vody Heinrich Mattoni a z Kyselky bylo rozesláno 331 449 lahví minerální vody. Heinrich Mattoni kupuje od hraběte Černína v Kyselce Ottův pramen a četné pozemky. V Kyselce se léčilo 69 hostů, počet návštěvníků činilo 5000.

Přiznám se, že seriálu jsem nabyla dojmu, že Kyselku založil přímo Mattoni. To, že to tak není vlastně nevadí. Skvělé je, že díky tomuto televiznímu programu, se Kyselka v očích běžné české populace zase zviditelnila. Že vešlo do povědomí lidí to, že tu v republice máme takové nádherné místo, které přes svoji krásu neutěšeně chátrá a není úřadu, který by dokázal zjednat nápravu. Nechci se tu pouštět do úvah kdo a proč za to může. Ale je to smutné.....

Na obrázku nahoře je např. přímo Mattoniho vila. Dům, který si nechal postavit pro sebe a svoji rodinu. Je desítky let prázdná, střechy má propadlé. Lešení okolo objektu by vás nemělo mást. Není tam úplně kvůli rekonstrukci. Stojí tam už několik let..... Vím, že jsou snahy obecně prospěšné společnosti o nápravu, z části se několik kroků povedlo, ale nevím, nevím..... Nestane-li se zázrak, bude to na dlouho. Aby se některé budovy své rekonstrukce vůbec dožily.

Mattoniho stopy jsou tu všude. Obehnané ploty, páskami. Škoda, přeškoda....

Mějte prima víkend,

Petra

Vepřo-knedlo-zelo trochu jinak

Krásný večer vám všem!

Už několikrát jsem postup téhle přípravy předávala dál, tak ho jdu nabídnout i vám. Možná tuto variantu neznáte :)

Co potřebujeme:

uzené vepřové koleno

sáček kysaného zelí

2 cibule

trochu cukru na dochucení zelí na závěr

V pekáčku si smíchejte zelí (vč. šťávy) s nadrobno pokrájenou cibulí. Když je zelí nakrouháno na dlouho, klidně si ho nejprve pokrájejte, lépe se pak jí. Na zelí položte uzené kolínko, které si ale nejprve podélně rozpulte. Já ho nesekám, tu kost bych asi nezmohla....Takže jedna půlka je s kostí, druhá bez. Na zelí ho pokládám právě tou rozkrojenou částí. A pak už s ním šup do vyhřáté trouby.  Peču na 200°C, přibližně 3 hodiny. Během pečení maso několikrát propichuju, občas zkontroluji, jestli není zelí na suchu. Kdyby ano, lehce podliju vodou. A to je vlastně téměř vše. Po upečení už jen zmírním kyselost zelí cukrem, popř. přidám trochu vody, aby pak bylo na talíři šťavnaté. U nás doma se servíruje s bramborovým knedlíkem. 

Už jsem zkoušela takhle péct i jiný druh uzeného masa, ale kolínko je nejlepší.  Uzené vepřové koleno má hodně libového vláčného masa, které je z části schováno pod špekem, tak se během pečení nevysuší. Já vím, není to zrovna dietní, ale nebudu vám tu namlouvat, že u nás doma jíme jen zdravě. Kromě toho, kysané zelí zdravé je, no ne?! ☺️ U nás se peče vždy rovnou ve dvojnásobné dávce. Mám doma dva dospělé chlapy, kteří tohle jídlo milují a my s dcerou si dáme libový kousek rádi taky.  

Mějte prima dny, 

Petra

Včelí - hmyzí domek

S výrobou včelího domku jsme začali už loni. Před rokem jsem vám v tomto článku popisovala život včelek samotářek v našem krbu a rákosové roletě. A jak nás vlastně včelky samotné přiměly k výstavbě nového včelího domku. Loni to byla rychlovka, taková z nouze ctnost. Vzali jsme jen blok porobetonu, vyvrtali do něj dírky různých velikostí a některé včely se do něj z našeho krbu přestěhovaly. Letos jsme domek dopracovali. Není sice tak krásný jako vidím v různých hobby obchodech, ale je náš a vlastnoručně vytvořený, tak z něj mám radost větší, než z koupeného. 

Při jeho dostavbě jsem, ve svých téměř 43 letech, zjistila, že není rákosí jako rákosí. Potřebovala jsem to duté, do kterého si včelky zalézají. Vyrazili jsme k rybníku, vybaveni zahradnickými nůžkami, nastřihali stébla doutníků - neboli jak praví wikipedie, orobince. Doma jsem zjistila, že to není to rákosí, které potřebuju. Tohle dutá stébla nemá. Tak jsem začala pátrat nanovo. Další pokus už byl lepší, našli jsme pravý rákos s dutými stébly. Člověk se prostě neustále učí :)

Stébla jsem nastříhala na patřičnou délku, na ně pak přidala ještě šišky. Pod rákosím je provrtaný dřevěný trámek. 

Z porobetonu i z krbu nám ty loňské včelky už letos vylétly. Teď je okolo domečku ticho jako po pěšině. Ale vím, že do 14 dnů začne ten správný mumraj a včelky se začnou vracet a do komůrek klást vajíčka. Jsem zvědavá, v jakém množství obsadí i dřevěné komůrky a rákosí. Není totiž včela jako včela. Ta z porobetonu se v rákosí neubytuje a tohle platí i naopak. Tak držte palce, ať se jim nový domek zalíbí a do krbu už se nevrací. Je to příjemné, sednout si s hrnkem kávy na terase a v klidu je pozorovat. Kromě toho bychom mohli konečně po několika letech použít i krb k tomu, k čemu byl původně určen ☺️

Co vy, máte někdo včelí nebo hmyzí domeček? Nebo se hmyzu raději vyhýbáte?

Mějte krásný zbytek víkendu,

Petra

Macramé

Krásný večer vám všem, moc vás zdravím!

Macramé je momentálně docela populární technika. Za mých dětských let, v osmdesátých letech, jsme tomu říkali drhání, s paní družinářkou Toncarovou jsme vyráběli ze sisálu nástěnné dekorace a z jemnějších provázků i dárek pro maminku k MDŽ, "šperk" na krk. Už tehdy se mi to moc líbilo. A dneska? Obchody pro tvořilky jsou plné různých materiálů, o eshopech ani nemluvím.... takže hurá do toho.

Ty barvy a druhy... člověk neví, po které sáhnout :)

Ještě než jsem začala uzlíkovat, už jsem věděla, kde bude macramé viset. I proto jsem vybrala tuhle barvu. Většinu těchto dekorací na netu vídám ve světlém, smetanovém nebo přírodně béžovém tónu. No ten by mi na naší zdi asi moc nevynikal. A tahle šedomodrá mi padla do oka hned.

A klacek jsem měla doma už necelé tři roky. Na jedné z našich letních dovolených na Pálavě jsem si ho vylovila z Věstonické nádrže pálavských jezer. Líbil se mi, i když jsem v té době nevěděla, na co ho použiju. Prostě mě oslovil. Já vím, asi jsem blázen, sbírám jen tak klacky a pak je táhnu domů přes půl republiky... Ale řekněte.... k macramé se přesně hodí, no ne? A navíc, je z mé milované Pálavy :)

V plánu mám ještě závěs pro květináč, ten se mi bude na terasu, pro nějakou pěknou letničku, hodit. Na netu je spousta videí a návodů, jak uzlíkovat. A i ze základních uzlů se dají udělat moc pěkné i praktické dekorace. Stačí se jen nechat se inspirovat :)

Mějte prima dny!

Petra