Přihlásila jsem se opět k jedné výzvě, tentokrát s názvem Stopa, která byla vyhlášena na blogu Blondýnky ke dni Země, s podtématem zvířata.
Naše rodina zvířecí je, to tedy ano.....2 psy, 2 želvy, 1 andulka. Ale o těch dnes psát nebudu. Já vás zavedu do říše okřídleného hmyzu, a to konkrétně blanokřídlých. Mezi včely. Tu medonosnou zná asi každý. Ale co samotářky, měli jste už tu čest se s nimi seznámit? My ano. Před asi 4 lety se nám v krbu na terase zabydlely první včelky. Začaly si zdatně hloubit komůrky ve sparách mezi šamotovými cihlami krbu. My, tenkrát neznalí, jsme jim v prvních pokusech o zabydlení bránili. Díry do spáry jsme jim obratem zacpávali. Ale ony se nenechaly. Během pár dnů si vyvrtaly jiné. A tak jsme sedli k internetu a začali jsme pátrat, co je to za zmatené včely, co nám lezou do krbu, místo aby létaly do úlu. A našli jsme...... Bylo to naše první seznámení s včelou samotářkou.
Včely samotářky nejsou tak známé druhy včel. Nežijí ve velkém roji jako včela medonosná, jsou tím pádem mnohem méně nápadné. Nemají klasickou hierarchii jako jejich příbuzné v úle, ale všechny jsou plodnými samičkami, resp. samečky. Každá včela samotářka naklade do chodbičky svá vajíčka, nanosí k nim potravu (pylomedové těsto) a dutinu uzavře. To, kam klade vajíčka, záleží na druhu samotářky. Je jich hodně. Některé mají rády zděný materiál, jiné dřevo, rákos a jiná dutá stébla, jiné pak např. kladou i do země. Z vajíček se vylíhnou larvičky, ty se živí potravou, kterou mají v komůrce připravenou a po té se zakuklí a nakonec se z nich vylíhne nová generace samotářek. Samičky se spáří se samečky a celý cyklus se opakuje.
A v čem jsou vlastně včely samotářky užitečné? Jsou to totiž opravdu velmi zdatní opylovači, dokonce lepší, než včela medonosná. A to zejména při opylování cizosprašných odrůd, rády totiž přelétají z jednoho stromu na jiný a to i za špatného počasí. Nenechají se odlákat na bohatší nabídku pylu na třeba řepkové pole, jako to udělají včely medonosné, ale zůstanou na vaší zahradě a ovocných stromech. Včela medonosná by vám při současném kvetení řepky a vašich stromů jednoduše odlétla a stromy by neopylovala. Velkozemědelci by jistě zaplesali, ale my bychom rádi nebyli. Tak tohle samotářky umí.
Med nám sice nedají, ale na druhou stranu jsou velmi mírumilovné. Můžete sedět velmi blízko jejich domečku a nebude jim to nijak vadit. Nebudou na vás útočit ani vás nějak obtěžovat. Můžete je pozorovat i s dětmi. Žihadlo použijí opravdu jen v té nejnutnější obraně, kdybyste je třeba sevřeli v pěsti.
Další druh nám už několik let hnízdí v rákosové rohoži, která byla původně na zastínění jedné strany altánku. Teď patří jen jim. Tam je necháváme naprosto být, na příští rok jim tam přidáme ještě alespoň jeden přírodní domek. Na podzim půjdu sbírat k rybníku rákosí :)
Samotářky si trochu té péče zaslouží. Jsou pracovité, nenáročné, mírumilovné a bohužel, díky kulturnímu využívání našich zahrad, nemají kde hnízdit. Staré tlející hromady dříví, suchá dutá stébla po bodlácích už na zahradách nenajdeme. A kutat do domu si od nich taky málokdo nechá :) Lidé využívají velké procento zahrad a polí k pěstování plodin, ale úlů a včelařů ubývá. A samotářka tu odvádí neskutečný kus práce. Dnes mnohdy i za včelu medonosnou.
Tak co? Nenavnadila jsem vás? Nechcete alespoň jeden hmyzí domeček na zahradu nebo klidně i na balkon bytovky dát?
Mějte pěkný jarní den.
Petra




