Výzva od Blondýnky

Přihlásila jsem se opět k jedné výzvě, tentokrát s názvem Stopa, která byla vyhlášena na blogu Blondýnky ke dni Země, s podtématem zvířata.

Naše rodina zvířecí je, to tedy ano.....2 psy, 2 želvy, 1 andulka. Ale o těch dnes psát nebudu. Já vás zavedu do říše okřídleného hmyzu, a to konkrétně blanokřídlých. Mezi včely. Tu medonosnou zná asi každý. Ale co samotářky, měli jste už tu čest se s nimi seznámit? My ano. Před asi 4 lety se nám v krbu na terase zabydlely první včelky. Začaly si zdatně hloubit komůrky ve sparách mezi šamotovými cihlami krbu. My, tenkrát neznalí, jsme jim v prvních pokusech o zabydlení bránili. Díry do spáry jsme jim obratem zacpávali. Ale ony se nenechaly. Během pár dnů si vyvrtaly jiné. A tak jsme sedli k internetu a začali jsme pátrat, co je to za zmatené včely, co nám lezou do krbu, místo aby létaly do úlu.  A našli jsme...... Bylo to naše první seznámení s včelou samotářkou.

Včely samotářky nejsou tak známé druhy včel. Nežijí ve velkém roji jako včela medonosná, jsou tím pádem mnohem méně nápadné. Nemají klasickou hierarchii jako jejich příbuzné v úle, ale všechny jsou plodnými samičkami, resp. samečky. Každá včela samotářka naklade do chodbičky svá vajíčka, nanosí k nim potravu (pylomedové těsto) a dutinu uzavře. To, kam klade vajíčka, záleží na druhu samotářky. Je jich hodně. Některé mají rády zděný materiál,  jiné dřevo, rákos a jiná dutá stébla, jiné pak např. kladou i do země. Z vajíček se vylíhnou larvičky, ty se živí potravou, kterou mají v komůrce připravenou a po té se zakuklí a nakonec se z nich vylíhne nová generace samotářek. Samičky se spáří se samečky a celý cyklus se opakuje.

A v čem jsou vlastně včely samotářky užitečné?  Jsou to totiž opravdu velmi zdatní opylovači,  dokonce lepší, než včela medonosná. A to zejména při opylování cizosprašných odrůd, rády totiž přelétají z jednoho stromu na jiný a to i za špatného počasí. Nenechají se odlákat na bohatší nabídku pylu na třeba řepkové pole, jako to udělají včely medonosné, ale zůstanou na vaší zahradě a ovocných stromech. Včela medonosná by vám při současném kvetení řepky a vašich stromů jednoduše odlétla a stromy by neopylovala. Velkozemědelci by jistě zaplesali, ale my bychom rádi nebyli. Tak tohle samotářky umí.  

Med nám sice nedají, ale na druhou stranu jsou velmi mírumilovné. Můžete sedět velmi blízko jejich domečku a nebude jim to nijak vadit. Nebudou na vás útočit ani vás nějak obtěžovat.  Můžete je pozorovat i s dětmi. Žihadlo použijí opravdu jen v té nejnutnější obraně, kdybyste je třeba sevřeli v pěsti. 

Dalším jejich velikým plusem je maximální nenáročnost.  Chcete-li samotářky chovat, je to velice jednoduché. Stačí jim brzy na jaře připravit vhodná hnízda - hmyzí domečky. Můžete je buď koupit a nebo vyrobit. Stačí vzít blok pórobetonu nebo špalek dřeva a vrtačku.  Ideální je pro začátek vyvrtat díry o průměru 5 až 10 mm a do hloubky alespoň 10 cm. My už máme krb docela provrtaný, protože jich je každý rok víc a víc, tak jsme jim letos připravili právě pórobeton. Musím říct, že velice ochotně do připravených děr nalétávají. Část stále klade do krbu, tak je letos ještě necháme a příští jaro, hned po výletu jim dírky v krbu zalepíme. Nový domek jsme jim dali schválně do krbu. Ony se vracejí na místo, kde se vylíhly. Počítám, že po příštím létu, tzn. během zimy, jim domek přesuneme o kousek dál a po mnoho letech krb zase budeme moci používat.  

Další druh nám už několik let hnízdí v rákosové rohoži, která byla původně na zastínění jedné strany altánku. Teď patří jen jim. Tam je necháváme naprosto být, na příští rok jim tam přidáme ještě alespoň jeden přírodní domek. Na podzim půjdu sbírat k rybníku rákosí :)

Samotářky si trochu té péče zaslouží. Jsou pracovité, nenáročné, mírumilovné a bohužel,  díky kulturnímu využívání našich zahrad, nemají kde hnízdit. Staré tlející hromady dříví, suchá dutá stébla po bodlácích už na zahradách nenajdeme. A kutat do domu si od nich taky málokdo nechá :) Lidé využívají  velké procento zahrad a polí k pěstování plodin, ale úlů a včelařů ubývá. A samotářka tu odvádí neskutečný kus práce. Dnes mnohdy i za včelu medonosnou. 

Tak co? Nenavnadila jsem vás? Nechcete alespoň jeden hmyzí domeček na zahradu nebo klidně i na balkon bytovky dát? 

Mějte pěkný jarní den.

Petra

Včelí - hmyzí domek

S výrobou včelího domku jsme začali už loni. Před rokem jsem vám v tomto článku popisovala život včelek samotářek v našem krbu a rákosové roletě. A jak nás vlastně včelky samotné přiměly k výstavbě nového včelího domku. Loni to byla rychlovka, taková z nouze ctnost. Vzali jsme jen blok porobetonu, vyvrtali do něj dírky různých velikostí a některé včely se do něj z našeho krbu přestěhovaly. Letos jsme domek dopracovali. Není sice tak krásný jako vidím v různých hobby obchodech, ale je náš a vlastnoručně vytvořený, tak z něj mám radost větší, než z koupeného. 

Při jeho dostavbě jsem, ve svých téměř 43 letech, zjistila, že není rákosí jako rákosí. Potřebovala jsem to duté, do kterého si včelky zalézají. Vyrazili jsme k rybníku, vybaveni zahradnickými nůžkami, nastřihali stébla doutníků - neboli jak praví wikipedie, orobince. Doma jsem zjistila, že to není to rákosí, které potřebuju. Tohle dutá stébla nemá. Tak jsem začala pátrat nanovo. Další pokus už byl lepší, našli jsme pravý rákos s dutými stébly. Člověk se prostě neustále učí :)

Stébla jsem nastříhala na patřičnou délku, na ně pak přidala ještě šišky. Pod rákosím je provrtaný dřevěný trámek. 

Z porobetonu i z krbu nám ty loňské včelky už letos vylétly. Teď je okolo domečku ticho jako po pěšině. Ale vím, že do 14 dnů začne ten správný mumraj a včelky se začnou vracet a do komůrek klást vajíčka. Jsem zvědavá, v jakém množství obsadí i dřevěné komůrky a rákosí. Není totiž včela jako včela. Ta z porobetonu se v rákosí neubytuje a tohle platí i naopak. Tak držte palce, ať se jim nový domek zalíbí a do krbu už se nevrací. Je to příjemné, sednout si s hrnkem kávy na terase a v klidu je pozorovat. Kromě toho bychom mohli konečně po několika letech použít i krb k tomu, k čemu byl původně určen ☺️

Co vy, máte někdo včelí nebo hmyzí domeček? Nebo se hmyzu raději vyhýbáte?

Mějte krásný zbytek víkendu,

Petra