Vaječná tlačenka

Moc vás zdravím, přátelé.

Sladkého mlsání už bylo během Vánoc dost, Silvestr u nás pojede na slané vlně. Klasické chlebíčky moc neděláme, ale třeba sýrovou roládu, zelné placky nebo vaječnou tlačenku, na tom si pochutnáme. A právě na vaječnou tlačenku vám nesu recept. S tou kupovanou se chuťově nedá srovnávat. A je naprosto rychlá, víc než 20 minut vám příprava nezabere.

suroviny:

6 vajec uvařených natvrdo 

20 dkg měkkého salámu, může být např. i šunkový

1 nakládaná zelenina Moravanka

250 ml majonézy

1 kostička Masoxu

1 sáček želatiny na vaječnou tlačenku

Nálev Moravanky slejte, ale nevyhazujte. Doplňte ho vodou na objem 3 dcl a pak rozdělte na dvě poloviny. V jedné povařte kostičku Masoxu do rozpuštění. Druhou polovinu přiveďte k varu, vypněte, vsypte sáček želatiny a pečlivě míchejte, aby se rozpustila. Po té obě tekutiny promíchejte. 

Cibulky i okurky z Moravanky pokrájejte na menší kousky, feferonku vyndejte, tu potřebovat nebudeme. Do mísy dejte pokrájenou zeleninu, na kostičky nakrájená vejce i salám, přidejte i majonézu. Zamíchejte. Vlijte ještě teplé tekutiny, promíchejte a dejte do vhodné nádoby vystlané fólií, např. do formy na srnčí hřbet. Vaječná tlačenka tuhne poměrně rychle, stačí 3 hodinky ideálně v lednici. 

A to je vše ツ

Letos budeme trávit Silvestra doma, asi jako většina lidí téhle republiky. Pro nás to není až taková změna, většinu Silvestrů posledních let trávíme doma. Nejen proto, že máme psy, pro které bývají novoroční petardy nepříjemným zážitkem a ač ti naši nepropadají panice, stejně je v tom nechceme nechat samotné, jeden nikdy neví.... A zároveň ani nevyhledáváme společenské juchání na silvestrovských zábavách.  Raději posedíme se sousedy nebo přáteli doma se sklenkou vína. 

A co vy, jak vítáte obyčejně příchod nového roku?

Mějte prima dny,

Petra

U Berounky

 

Krásný den, přátelé.

Nevím jak u vás, ale u nás utekly vánoční dny nějak moc rychle. A to se přitom, oproti jiným rokům, nic zvláštního nedělo, spíše naopak. Asi je to tím, že ubylo hodně návštěv a ty letošní svátky byly hodně rodinné. A taky pohádkové. Přiznám se, že tolik pohádek jsem dlouho neviděla ツ Proložili jsme to i procházkami, tak se mnou teď pojďte k Berounce. My ji máme "za humny". Stačí 15 minut pomalejší chůze a tuhle krásu si můžeme užívat plnými doušky ツ

 

Je úžasné pozorovat, jak se příroda během roku mění. A u řeky to vnímám o to intenzivněji. Můžu se tam vždycky nějak lépe a pořádně z hluboka nadechnout. Fyzicky cítím to blaho na duši. Kdybyste mě slyšeli, kolikrát během procházky řeknu: "to je taková nádhera" ツ  

A když jsme u těch změn, i tenhle můj blog jednu zaznamenal. Poprosila jsem kamaráda mé dcery,  Matouše K., který se zajímá o grafiku a rád by ji i studoval, zda by mi nenavrhnul logo na blog. Myslím, že se mu moc povedlo. Co myslíte? ツ

Mějte prima dny a kdo máte ještě dovolenou, užijte si volný čas.

Hlavně ve zdraví.

Petra

24.12.2020

Vážení,

ať jsou vaše vánoční dny plné štěstí a pohody. Ať je strávíte s těmi, které máte rádi a v myšlenkách jste s těmi, s kterými být chcete, i když  nemůžete. Protože rodina a dobří přátelé, to je veliký kus štěstí. 

Tak šťastné a veselé!

Petra

Prvorepublikový vaječný koňak

Krásný podvečer, přátelé,

Vaječný koňak patří k našim Vánocům jako ozdobený stromek. Přes rok si na něj ani nevzpomenu, ale jak se blíží advent, už se nemůžeme dočkat. Tentokrát se budu chlubit cizím peřím.....no, cizím až tak ne, koňak tentokrát dělala moje mami.

Tenhle prvorepublikový recept na vaječný koňak se u nás opravdu dědí z generace na generaci. Nehledejte v něm salko nebo kondenzované mléko v plechu. Tyhle vymoženosti naše prababičky neměly. Měly jen poctivé suroviny a čas a chuť vyrobit něco moc dobrého. Čas tu je správně napsaný, tahle receptura není jen o tom, že zahřeju a smíchám vše dohromady a mám za 10 minut hotovo. Tenhle koňak chce trpělivost a onen zmíněný čas. Ale nebojte se, zase na celý den to není  a věřte, stojí to za to ツ 

ingredience na 1 litr vaječného koňaku: 

1/4 l rumu 

500 ml 40% smetany 

5 žloutků 

100 g vanilkového cukru

250 g cukru krupice 

Český rum dřív býval 40%. Dnes už ho s tímhle množstvím alkoholu nevyrábí, tak při koupi vybíráme jemu nejbližší 37,5% Božkov Tuzemák originál (neplést s Božkov Tuzemákem tradičním, ten má alkoholu ještě méně). Smetana s tučností 40% se špatně shání, vyrábí ji už snad jen Kunín, nově jsem ji ale před pár dny viděla i v Lidlu ツ 

A jak na to:

Žloutky a cukry třete v horké vodní lázni (nevařit) cca půl hodiny, ideálně např. v nerez míse, která dobře vede teplo. Míchat metličkou často, velmi často, skoro stále. Do této žloutkové pěny vlijte ohřátou smetanu a opět míchejte, tentokrát přibližně 3/4 hodiny. Nezapomeňte, že teplota ingrediencí, které smícháváte dohromady, musí být vždy stejná! Pak misku sundejte z ohně a při častém míchání nechte úplně vystydnout. Po té nalijte rum (opět stejné teploty), dobře promíchejte a přes sítko naplňte do lahví. A je hotovo ツ

Vaječný koňak skladujeme v lednici. Díky rumu vydrží dlouho. Tedy .... záleží jak moc zvládnete odolávat vy a všichni ve vaší domácnosti. Nám se ještě nikdy zkazit nestihl  :o)

A co u vás doma, připravujete kromě tradičního svařáku i nějaký jiný vánoční nápoj? 

Zdravím vás.

Petra

Linecké cukroví a kokosové tyčinky

Krásný adventní večer, přátelé.

Dnes jdu na blog s recepty na dva druhy cukroví. Pro někoho možná notoricky známé, ale třeba se najde někdo, kdo má chuť vyzkoušet recepturu trochu jinou, než má léta zažitou z domova. Protože.... ač se peče linecké téměř v každé domácnosti, všude chutná trochu jinak. Taky jste si toho všimli? ツ

Na naše linecké cukroví budete potřebovat: 

350 g hladké mouky

120 g moučkového cukru

1 vanilkový cukr

250 g másla

3 žloutky

trochu citronové kůry

Linecké slepujeme rybízovou marmeládou. Domácí, bezjadérkovou, kterou nás zásobuje moje mami ツ Letos je z klasického červeného rybízu v kombinaci s černým. Je božská. Správně pikantní, kyselá.... chuťové pohárky si v kombinaci se sladkostí lineckého jen a jen užívají ツ

Kokosové tyčinky se dělají pomocí strojku (mýnku) na maso. Roky jsem je protlačovala tím ručním, točila klikou o stošest. Letos prvně s pomocí robota. Šlo to jak po másle :)

Na kokosové tyčinky si připravte:

250 g cukru krystalu

250 g kokosu

375 g másla

500 g hladké mouky

2 celá vejce

třičtvrtě lžičky kypřícího prášku do pečiva

Obě těsta nechávám před pečením uležet v lednici do druhého dne. Tyčinky se dají v pohodě zvládnout i bez strojku, klasicky pak vyválíme kuličky, které vidličkou zmáčkneme a vytvoříme tím kolečko s čárkovanou kresbou.  Tyčinky už se ničím neplní, stačí ozdobit trochou čokoládové polevy. Oba tyhle druhy patří u nás doma k těm nejoblíbenějším, tak nesmí žádné Vánoce chybět. 

Co u vás, jaké je to nejoblíbenější?

Mějte prima dny,

Petra

Adventní kalendář

Krásný den, vážení.

Adventní kalendář u nás, v předvánočním čase, nesmí chybět. I přes to, že jsou naše děti už dospělí mladí lidé :)

Kdysi jim ho nosíval Mikuláš s čertem. Dostávali ten klasický, s políčky na malinkou čokoládku. Poslední roky jim ho doma vyrábím já. 

Letos jsem to pojala trochu jinak. Chtěla jsem opět tvořit, ale zároveň i podpořit nějaký český obchůdek, který to, vzhledem k situaci tohoto roku, nemá jednoduché. A tak jsem si našla Hravé ruce a objednala sady na adventní kalendáře u nich. Přišly obratem a ještě s malinkým dárečkem. Sada obsahuje i 2 šňůry a rozkošné malé kolíčky na zavěšení. Já jsem ale sáčky dala do košíčku, přeci jen, mí dospěláci už adventní girladnu v pokoji mít nemusí. Ale pro menší deti by to bylo výborné a určitě i přehlednější ツ Fotku, jak sada vypadá, jsem si půjčila z jejich stránek.

V některých sáčcích najdou něco na zub, v některých plánek, podle kterého si musí dobrotu najít ツ Žádné velké dary v nich nemáme. Třeba jen jeden sladký čokoládový bonbon. Ale ono to o darech není, viďte ツ  

Mějte prima adventní dny.

Petra

Zapečená kapusta

 

Rozděluje strávníky na dva tábory. Stejně jako koprovka, rajská.... Někdo ji miluje a někdo ji nesnáší. Naše rodina, naštěstí celá rodina, patří do první skupiny. A to až tak, že jsem opět nestihla vyfotit plný pekáček. Pardon, ale musíte to omluvit. Talířky s vidličkou už měli přichystané, když byla ještě v troubě. Co po tom, že si člověk při prvních soustech skoro spálí pusu ツ Nevadí to, foufáme, foukáme, ať to rychleji stydne ツ

A jak na tu naší zapečenou kapustu? Pro čtyři osoby, aby zbylo i na přídavek nebo druhý den, budete potřebovat :

dvě větší hlávky kapusty

3 vejce

3 stroužky česneku

6 vrchovatých lžic hladné mouky

polévkovou lžíci majoránky

pažitku, naťovou petržel 

sůl

4 lžíce oleje

3 špekáčky 

Očistíme hlávky od vrchních špinavých či okoralých listů a seřízneme špinavější konec stonku -košťálu. Obě kapusty rozčtvrtíme tak, aby každá čtvrtka  měla ten svůj dílek košťálu, který drží jednotlivé kapustové listy pohromadě. Lépe se s tím pak manipuluje. Rozdělené kapusty vaříme v osolené vodě cca 20 minut. Po té je z vody vyndáme a necháme vystydnout alespoň tak, abychom si neopařili ruce při krájení. Kapusty totiž musíme pokrájet na kostičky přibližmě centimetrové. Ten tvdý střed vyhodíme. V míse pak smícháme pokrájenou kapustu s na kostičky nakrájenými špekáčky, s prolisovaným česnekem a se všemi ostatními ingrediencemi. Nelekejte se, nebude to hmota, která by nějak držela tvar, to až se upeče a trochu vystydne ツ Po smíchání dáme do pekáčku buď vystlaného pečičím papírem nebo si ho po staru vymažeme olejem a vysypeme strouhankou. Pečeme na 180°C přibližně dvě hodinky, až bude mít povrch pěkný opečený.

My takhle zapečenou kapustu jíme s uvařeným bramborem a nebo i jen tak samotnou. Teplou, hned po upečení, i studenou. 

Tak milovníci kapusty, ať vám chutná ツ

Mějte prima dny.

Petra

PS: kam patříte vy? Jíte jí, nejíte? ツ

Průhonický park

Krásný den, přátelé.

Tento týden jsem poprvé v životě navštivila Průhonický park. Neznám snad nikoho, komu by jeho jméno něco neříkalo. Ale popravdě, než jsem tam jela já, věděla jsem jen, že je "někde v Praze". Posléze jsem zjistila, že ani to není tak úplně pravda ツ

Má cesta tam nebyla úplně náhodná. Můj muž má už dlouho nemocné srdce a jezdí každý půl rok na prohlídku do IKEMu. Čeká ho transplantace chlopně. I tentokrát jsem tam jela s ním, jen s tím rozdílem, že jsem, do budov nemocnice nešla. Kvůli opatření, která jsou teď všude. Předem jsem se tedy podívala do mapy a hledala, co je kolem zajímavého, kam bych se mohla podívat. Měla jsem asi jen hodinu a půl, tak jsem nemohla odjet daleko. Můj výběr tedy padl právě na onen Průhonický park. A nelituju ani trošku!

Počasí nezklamalo. Spoustu dní před i po naší cestě bylo, alespoň v Plzni, poměrně zataženo. Ale ten den, to byla sluneční lázeň. V parku jsem byla dopoledne, byl tam takový klid! Na procházce jsem míjela maminky s kočárky, starší dámy v družném hovoru, ale třeba i školku ツ

Škoda, že jsem měla tak málo času. Stihla jsem vlastně obejít jen Podzámecký rybník a už jsem musela jet zpět. Vím, že bych tam mohla být trojnásobek času a ještě by to bylo málo. A to ani nemluvím o tom, že s podzimem vlastně ani nic nekvetlo, mnoho stromů a keřů už bylo opadáno. Průhonický park je vlastně taková botanická zahrada.  Z webových stránek parku jsem si půjčila pár slov:

"Přírodně krajinářský park o rozloze 250 ha založil v roce 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca. Využil členité údolí potoka Botiče a jeho přítoků Dobřejovického a Zdiměřického potoka, použil původní domácí dřeviny v kombinaci s dovezenými cizokrajnými dřevinami. Jako základ parkové kompozice založil mistrně volené průhledy. Porosty dřevin, skupiny stromů a keřů střídal s lučními plochami, rybníky, potoky a jejich slepými rameny. Dovedně využil proměnlivost dřevin v různých ročních obdobích. Výsledkem jeho celoživotního úsilí je vrcholné krajinářské dílo světového významu, jež vytvořil vlastním originálním způsobem.

Mimo významu umělecko-historického je park cenný i dendrologicky, jako sbírka domácích a cizokrajných dřevin – okolo 1600 druhů. Výjimečná je sbírka rododendronů čítající okolo 8000 kusů ve 100 druzích a kultivarech.

Park je zároveň nejvýznamnějším krajinným prvkem jihovýchodně od Prahy a též důležitým útočištěm všech organismů v této krajině.

Průhonický park je Národní kulturní památkou a památkou UNESCO."

Na jaře, v době kvetení, to musí být nádhera. No, co vám tu budu povídat, už se těším, až se tam zase podívám. Resp. podíváme. Mé nadšené vyprávění strhlo i manžela, příští lékařskou prohlídku v květnu završíme společným výletem do zámeckého parku ツ

A co vy? Byli jste tam někdy?

Mějte prima dny,

Petra

Vyhlášení výherce vánoční hvězdy :)

 

Krásný večer přátelé.

Moc vám všem děkuju za vaše komentáře. Opravdu jste mě potěšili, tolik se jich sešlo ッ Losování se tady, na blogu, usmálo na komentář č. 6, tedy na paní Janu. 
Janičko, napište mi na emailovou adresu: obycejneradostizivota@seznam.cz 
Předáme si kontakty a balíček s velkou hvězdou může letět rychle k Vám :)

Mějte všichni prima dny. 

Petra K.

Rozhodněte sami - stromová alej

 

Náš městský obvod (Plzeň 4) letos vyhlásil participativní rozpočet, akci: "Rozhodněte sami". Samozřejmě ne na celé roční hospodaření městské části. Vymezil ale nějaké finance a vyzval občany, aby přišli s návrhy, co za tyto peníze vylepšit, vybudovat. Z realizovatelných návrhů pak sestavili soutěž a všichni občané měli možnost hlasovat. Vybírat jsme tak mohli např. z realizace zelené střechy na konečné trolejbusu, stavby pumptrackové dráhy pro bikery, vybudování psího parku, vysázení nové stromové aleje a dalších. A právě ona poslední zmíněná stromová alej vyhrála. I já pro ni hlasovala. Cesta, při které je nová alej z jabloní, švestek a habrů vysázena, je součástí oblíbené procházkové trasy mnohých lidí z plzeňské Doubravky, Újezda a i dalších částí. 

Velkou plochu orné půdy rozdělovaly pouze cesty, nikde žádný remízek. Na obhajobu tohoto stavu ale musím říct, že tam nikdy žádné keřové pásy, remízky nebyly. Dívala jsem se do starých fotografických map, až do roku 1938. Pravda ale je, že zatímco teď je každé pole velká plocha s jednou plodinou, dříve to evidentně byla jednotlivá políčka, úzké pruhy země, kde každý pěstoval něco jiného. Druhová rozmanitost, biodiverzita, byla určitě větší, než teď. 

Proto mne těší, že vyhrál právě tenhle návrh. Další drobná pomoc přírodě, které několik posledních desetiletí dáváme pořádně zabrat. A mimo to, i nám lidem, bude po takových cestách procházka určitě příjemnější :)

Netuším, zda mají podobné projekty, kde se do rozhodování o rozdělování peněz mohou zapojit občané, i jiná města. Já o tom slyšela prvně a líbí se mi to. Snad u nás nezůstane jen u tohoto prvního projektu :)

Mějte prima dny, Petra

PS: připomínám, že dnes končí soutěž o vánoční hvězdičku. Tak kdo byste ji chtěl, máte posledních několik hodin čas se do soutěže komentářem přihlásit :)

Soutěž ♡♡ tak trochu předvánoční ♡♡

Krásný den přátelé!

Já vím, do Vánoc ještě trochu času zbývá, ale přiznejte se, kdo z vás už na ně nepomyslel? Vymýšlení dárečků, abychom potěšili naše blízké, to už zní ze všech stran. Začínáme opět lovit v našich receptech po mamince a babičce a přemýšlíme, které cukrové letos upečeme. U nás už jsme si vychutnali  i horký večerní svařák, protože už 6 dní nesvítí sluníčko a od rána do večera tu máme mlhu. Tolik dní po sobě jsem to snad ještě v Plzni nezažila a ani předpověď počasí na další dny neslibuje zlepšení.

Pro někoho z vás, kdo už na Vánoce alespoň trochu myslí, tu mám soutěž. Jestli se vám líbí korálková hvězdička, stačí si o ni napsat do komentáře. V pátek, 13. listopadu, krásné datum :o), vylosuji jednoho vítěze. Stejná soutěž bude probíhat i na Instagramu ツ

Hvězdičky jsem tvořila z drátů a korálků. Jsou každá trochu jinak velká, tu největší jsem fotila v rukách naší Míši. Já ji mívám ve vánočním čase zavěšenou na vlasci v okně. 

Tak kdo byste ji chtěl, zkuste štěstí a napište si o ni :)

Mějte prima dny, Petra

Zapečené špagety

 

Krásný den vám všem.

Tenhle recept se v naší rodině usídlil někdy před 30 lety. Když to takhle napíšu, přijde mi to strašně let, přitom já mám pocit, že to bylo teprve nedávno ツ

Přivezli jsme si ho od našich česko-švýcarských známých. Jestli má recept český nebo švýcarský původ netuším, ale chutnat může tam i tam. Na přípravu je jednoduchý, na suroviny nenáročný, prostě pro nás ideál. Tak jestli už nevíte, co v době karantény uvařit, zkuste je. Třeba zachutnají vám stejně jako nám :)

Co potřebujeme na přípravu:

1 balení špaget

2 skleničky nakládané zeleniny na kyselo - např. Kunovjanka

2 cibule

1 sklenička vepřového masa ve vlastní šťávě (můžete samozřejmě nahradit vlastní výrobou)

1 lahev kečupu cca 500g

trocha oleje

špetka soli

sýr na posypání

Špagety uvaříme klasicky v osolené vodě. Doporučuji je před vhozením do vroucí vody rozlomit alespoň na půl, budou se nám pak v pekáčku lépe míchat se zbytkem ingrediencí. Nadrobno nakrájenou cibulku mezitím necháme na oleji zesklovatět, přidáme do ní maso ve vlastní šťávě, které tam necháme za občasného promíchání a rozkrojení povolit. Mezitím si obě Kunovjanky slejeme, nálev potřebovat nebudeme. Do pekáčku pak dáme kromě sýru všechny ingredience a promícháme je. I když se vám bude zdát, že je tam kečupu hodně, věřte, že ve výsledku nebude. Část nasají špagety, část se během pečení odpaří. A kečup získá jinou, prostě vypečenou chuť ツ

Když jsme tohle jídlo dělali před těmi mnohými lety, o domácím kečupu jsme si mohli nechat leda tak zdát. Dneska si zavařujeme vlastní a ten z obchodu doma nepoužíváme. Jen tady je to výjimka. S domácím nám tenhle recept prostě tolik nešmakuje. Nevím, jestli je to jen zvyk nebo nějaká kuchařská alchymie, ale tohle je jediný okamžik, kdy běžím do obchodu pro láhev kupovaného a vlastní si nechám na jindy.

Ale zpět k receptu..... naplněný pekáček vložím do vyhřáté trouby přibližně do spodní třetiny a peču na 190°C na spodní i horní pečení cca 2 hodinky, pak na přibližně půl hodiny zvednu teplotu na 200°C a pekáček posunu v troubě výš, aby se nám na povrchu vytvořila nahnědlá kůrka, dokonce špičky sem tam trčících špaget aby začínaly chytat dosti tmavou barvu. To by měl být okamžik, kdy už jsou špagety hotové. Díky delšímu pečení ve spodní části trouby jsou přichycené a připečené i na dně,  A to je náš cíl. 

Pak už stačí naservírovat na talíř a ještě horké posypat nastrouhaným sýrem. Vyváženě propojená kyselost nakládané zeleniny se sladkostí kečupu a slaností masa.... Křupavé shora, opečené zdola, uvnitř vláčné. Tak to má vypadat, tak chutnají naše zapečené špagety nejlíp ツ 

Mějte prima dny a užijte si dnešní neděli i přes upršené a lenošivé počasí :)

Petra

♡