pátek 7. června 2019

Limonáda z bezu

Bezovou limonádu miluju. Fakt škoda, že je sezóna bezu relativně krátká. V horkém letním dni si její vychlazenou chuť užívám plnými doušky. Kdo neznáte, klidně zkuste, není to nic těžkého:

Ingredience:
4 litry vody
 20 květů černého bezu
1-2 citróny (z půlky šťáva a druhou půlku na kolečka)
200 g cukru krupice 
 půl lžičky sušeného droždí


Vodu přivedeme k varu, do ještě vařící přidáme citrón a cukr. Později, do už pouze teplé, přidáme omyté květy bezu a droždí, které nám v limonádě zajistí trochu jemných bublinek. Zamícháme, pevně uzavřeme a necháme 24 hodin odležet v pokojové teplotě.  Druhý den pak přecedíme přes plátýnko do lahví a dáme vychladit.



Tuhle domácí limču jsem dělala vloni prvně. Letos jsem si recept trochu upravila, aby nebyla tak sladká. V původním receptu bylo cukru 350 g, ale stačí o dost méně.
Letos tedy nevím, kde soudruzi z NDR udělali chybu, protože jemné bublinky se nekonaly.  Že by bylo špatné droždí? Nádoba na sifon to nakonec zachránila, s bublinkami nám limča chutná víc ッ
Mňam, je to dobrota! 

Ještě vám musím něco ukázat...... Takhle vypadá zelená plocha vedle silnice vedoucí naší čtvrtí. Vždy tam byl jen běžný trávník, který město 3x za léto nechalo posekat. Nevím, který skřítek nám tu chodil a z makovičky vyséval drobná semínka vlčího máku, ale povedlo se mu. Snad nám to tentokrát město nepokosí moc brzy. Nám, obyvatelům, se to moc líbí ッ



Mějte prima dny!
Petra

úterý 4. června 2019

Cirque du Soleil a nejen on

Krásný den vám všem, moc vás zdravím!


Posledních 14 dnů je nějakých bláznivých. Ale příjemně. Neustále se něco děje a já si to nestíhám zapisovat na blog. Tak dnešní příspěvek bude takovým malým shrnutím těch důležitějších chvilek.

V sobotu, 1.6.2019, jsem s mojí mamkou shlédla v pražské O2 aréně představení Cirque du Soleil: Toruk - The First Flight. Všeobecně nemám cirkusy ráda. Z jednoho zásadního principu: fakt je mi líto tech zvířat. Ať mi krotitel jak chce dlouho vykládá, jak tu svojí divokou šelmu nebo slonici miluje, jak mají první poslední a já nevím co ještě k tomu..... Zavření v kleci, kde se ani neproběhnou? Jen občas vypuštěni po šapitó? Stačí mi jen si uvědomit, kolik kilometrů denně ve volné přírodě tato zvířata nachodí, naběhají. A není to vždy jen za potravou. Mají to prostě geneticky zakódované. Putují krajinou, ve stádech i sami. Dnes už se dobře ví, že třeba březí slonice k tomu, aby nebyl její porod těžký, tento pohyb potřebuje. Jsou už ve světě i zoologické zahrady, kde ošetřovatelé slonice po zavírací době vodí po ZOO. Alespoň tak se jim snaží vynahradit to, co u nich v zajetí nemají. Prostě a jednoduše, zvířecí cirkus bojkotuji a lístek do něj bych si nekoupila. Tohle podporovat nechci. 
Ovšem Cirque du Soleil je něco jiného. Znáte ho? Mezinárodní cirkus plný artistů (bez zvířat), dech beroucí artistické kousky, nádherné kostýmy, videomapping, díky kterému se dynamicky mění prostředí, ve kterém se děj odehrává. Takhle vizuální složka celého představení tomu dává neskutečnou šťávu......  Představení sklidilo od diváků na závěr zasloužený obrovský potlesk. I nám se moc líbilo!

Při představení jsem respektovala zákaz focení i natáčení, fotky jsem si půjčila přímo ze stránek Cirque du Soleil.

Ještě o týden dřív jsme ale měli další sousedské setkání. Pro naší ulici už tradiční... Pravidelně na konci května a v polovině prosince se sejdeme a strávíme spolu příjemný podvečer až do pozdních hodin. Z celkových osmi domů naší ulice přišli sousedé ze sedmi.  Každý přinesl něco k snědku, společně jsme koupili soudek piva a počasí nakonec taky vyšlo, ač asi dvě hodiny před začátkem ještě vydatně pršelo.  Takže to byla další povedená akce ッ

A pak samozřejmě zahrada..... tam to teď žije naplno. Vlastně jsme tam napůl nastěhovaní i my, do domu chodíme jen spát ッ. Vše kvete, roste, já s pomocí syna buduju nové záhonky. Ty vám ale ukážu až později, až tam kytičky trochu povyrostou. Jsou to ještě taková prťata.


Neodolala jsem a asi před týdnem jsem vyfotila poslední kvetoucí azalky. Max s Rozkou mi hned přišli postát modelem taky. ッ


Z keramiky jsem si přinesla novou mandalu. Už nám to bude pomalu končit, od poloviny června máme prázdniny až do poloviny září. To mi zase bude chybět!


Ptáčků máme na zahradě hodně. Tahle kosice si předevčírem začala budovat hnízdo v okrasném nízkém akátu přímo na terase. Sedíme od ní 3 metry a nevadí jí to. Hnízdo si staví sama, ten její se jen ochometá okolo a krásně jí přitom prozpěvuje. Asi aby jí ta práce šla dobře od ruky. Vlastně od zobáčku ッ

Hnízdění modřinek v budce má pokračování. Včera jsme zaznamenali jejich zvýšený pohyb. Evidentně se vylíhla ptáčata a rodiče je začali krmit. Tady se snaží oba, a to s neskutečným pracovním nasazením. I dvakrát do minuty vletí dovnitř s housenkou v zobáčku. Takže včera jsme měli, až asi do půl deváté večer, super kino, které bude mít 14 dní až 3 týdny pravidelné pokračování. Moc bych chtěla vidět vylétnutí ptáčat. Ale to je moc o štěstí.... Být u budky v ten pravý čas.... 


Takže u nás letí květen i červen obrovským tempem. Ráno do práce, v pozdějším odpoledni domů, honem na zahradu, okopávat, zalévat, sázet, budovat, o víkendu to proložit nějakou akcí ..... Na nudu a televizi není čas, k netu taky nestíhám moc sedat ッ Ale co v rychlosti čtu na ostatních blozích, u vás to jiné asi nebude ッ  Tohle období miluju z celého roku nejvíc!

Co vy, taky je pozdní jaro vaším nejhektičtějším a přitom nejvíc oblíbeným obdobím? 

Mějte prima dny!

Petra
♥️