neděle 25. října 2020

Strom z růženínu


Krásný den, přátelé,
moc vás všechny zdravím ツ

Po delší době jsem se pustila do výroby drátovaného stromu života.  Tentokrát z růženínu. Měla jsem  tu kamínky už asi rok, ale nějak nebyla ta správná chvíle.... až teď. Během dvou večerů, při poslechu přednášek. Ne vždy to jde, někdy se člověk na učivo musí pekelně soustředit a video sledovat i očima, ale teď jsem se věnovala předmětu, který je mi blízký, základy znám, tak jsem mohla zaměstnat ruce něčím jiným ツ









Strom už doma nemám. Dala jsem ho kamarádce Silvě, se kterou se známe už od prváku střední školy. Skoro 30let. Letí to strašně ツ 
Co vy? Ač dlouhá léta ze školy, vídáte se pravidelně s někým, kdo s vámi sdílel lavici, třídu?  Já jsem ráda, že jsme se Silvou přátelství udržely takhle dlouho.  Je to fajn.... že kromě běžných starostí i radostí, o kterých si povídáme, se občas zasmějeme při vzpomínce na studentské vylomeniny, lásky, zklamání i na dnes úsměvnou "těžkost" našich tehdejších let.

Mějte prima dny, opatrujte se! 


Petra




sobota 17. října 2020

Santiniho Mariánská Týnice

 

Krásný den, přátelé.

Dnes vás zavedu k nám, na západ Čech. Čtyřicet kilometrů severně od Plzně, kousek od města Kralovice do malinké obce Mariánský Týnec. V ní se nachází Mariánská Týnice. Soubor staveb, které navrhl jeden z našich nejznámějších barokních architektů, Jan Blažej Santini Aichel. 
Sama se tu o něm nebudu rozepisovat, vypisovat tu dopodrobna jeho životopis. Na netu je k nalezení mnoho stránek nejen o jeho osobě, ale i o jeho stavbách na území České Republiky. 
Pro vaši lehkou představu o vzniku a osudu tohoto architektonického barokního skvostu snad jen několik řádek:
Mariánská Týnice u Kralovic není, ač se to na první pohled může zdát, zámek. Je to vrcholně barokní areál kláštera s poutním kostelem Zvěstování Panny Marie, s ambitem a proboštstvím (na první fotce v popředí), které dal vybudovat plaský klášter podle projektu Jana Blažeje Santiniho v letech 1711–1768. Dnes je tato významná kulturní památka ve vlastnictví Plzeňského kraje a ve správě Muzea a galerie severního Plzeňska. Na začátku 20. století byla na pokraji zkázy, protože po zrušení plaského kláštera, k němuž patřila, od roku 1785 nenašla odpovídající využití a trvale chátrala, až se v roce 1920 zřítila kupole kostela. Spásou pro nádherný, ale zanedbaný objekt, bylo zřízení muzea, které sídlí v prostorách proboštství od roku 1952. Od roku 1993 probíhá památková obnova, na rekonstrukci kupole, věží, střech, kaplí, ambitu a umělecké výzdoby i úpravy exteriéru bylo během dvaceti let vynaloženo cca 40 milionů korun. Mariánská Týnice prošla během 20. století téměř zázračnou proměnou, kdy se ze zdevastované ruiny stala obdivovanou památkou, která patří k nejlépe udržovaným v Plzeňském kraji.




Několik fotografií z kostela:
Věřili byste, že je kulisou oltáře iluzivní  architektonická malba? A je dokonce dochovaná původní. 



kupole s tzv. vrcholovou lucernou




západní ambit

malby kaple v ambitu

malby kaple v ambitu


Možná víte, že se Santiniho dokonalá díla vyznačovala svojí naprostou symetričností, dokonalým vyvedením v měřítku čtverců a kružnic. Mariánská Týnice se tomu trochu vymyká. Ne snad, že by to tak její architekt chtěl, ale v dobách výstavby už nedošlo na druhý, protipólný ambit na východní straně kostela. A možná jste už taky zaznamenali v naší době poměrně ojedinělou informaci, že se v současné době tato po staletí chybějící část dostavuje:


Vstup do současné dostavované části není návštěvníkům umožněn, ale obrázek jistě mnohé napoví. Možná i lépe, než kdybych to fotila já na místě. Ptačí perspektiva je pro představu o přístavbě určitě zajímavější ツ Když si rozkliknete odkaz na mapy, máte možnost ji vidět téměř v přímém přenosu.

Mariánská Týnice je překrásná. A stále aktivně žije. Pořádají se tu různé společenské akce, koncerty, jarmarky, svatby..... V prvním patře probošství je výstava života na počátku 20. století,  můžete se tak přenést do tehdejší kovárny, hospody, nebo třeba i do školních lavic a podle rozvrhu zjistit, že tehdejší děti měly ve čtvrtek volno.  Pravda je, že musely chodit ale i o sobotách. To já jsem raději za volný celý víkend ツ







Dnes jsem do článku přidala hodně fotek. Prostě mi bylo líto vám je neukázat a to věřte, že jsem si jich hodně ještě nechala schovaných.  Fotky ale stejně zprostředkují zážitek jen trošku. Tak až budete mít cestu na severní Plzeňsko, zajeďte si i do Mariánského Týnce. To místo je fakt kouzelné.

Mějte prima dny,
Petra




úterý 13. října 2020

Podzimně od nás


Nejsou to jablka, jsou to kdoule. Máme na zahradě letitý, opravdu letitý keř. Každý rok na podzim sbíráme množství kdoulí, malých i větších.  Nikdy jsem je nijak nezpracovávala. Jsou tvrdé a mám pocit, že bych na nich nechala ruce, než bych je oloupala a vykrájela jadřince. Ale když se dají do šatníku, krásně ho provoní. To už dělávaly naše babičky ツ





Naše Rozinka, ta nesmí nikde chybět. Dělala mi asistentku, když jsem chystala podzimní výzdobu na terase. Max tam byl taky. Ale toho vyfotit v klidu, to je umění. Toho bych před tím asi musela něčím "utlumit". Mám ho asi na šesti fotkách a všude je v běhu. Chápej : rozmazaný ツ



Druhé místo u domu, kam si dávám nějakou tu tematickou výzdobu, je u vchodu. Kameninové koryto je ale stále ještě obsazené letničkami. Vím, asi už to, při těch teplotách v noci, nebude za chvilku žádná sláva, hlavně batáty takové poklesy nemají rády, ale zatím se drží. 


Podzimní rostlinky tím pádem musely vzít za vděk dočasným útočištěm v proutěném košíčku. 


Kdo se se mnou potkává na instagramu už ví, ale kdo ne, tomu to prozradím tady. Vlastně.... já se prostě pochlubím ツ Dostala jsem od Zdeničky háčkované dýničky. Mám už od ní jednu z dřívějška a letos přibyly ještě dvě. Jedné by bylo smutno, no ne? ツ A k tomu navíc nádhernou kytičku s levandulovým polštářkem uvnitř.  Dárky jako o Vánocích :o). 
Zdeni, moc ti děkuju ♡




Dneska se s vámi rozloučím pohledem na naše stále ještě rozkvetlé lodžie. Opravdu takhle teď vypadají.  Uklízím je, až když je spálí mráz, takže leckdy se potkají i s rozsvícenými dýněmi, Jeden rok jsme je sundavali dokonce až v prosinci, no vedle nich ta zimně-vánoční výzdoba vypadala trochu nepatřičně ツ Ale co, já to nehrotím, vše má svůj správný čas. A jen jejich ještě zdaleka neskončil :)


Mějte všichni prima dny. A opatrujte se.

Petra



sobota 10. října 2020

Pohár se zkaramelizovanými jablky

 

Krásný den, vážení.

Někdy jsou ty obyčejné věci tím nejlepším. 

Opět mi začala škola, kvůli covidové situaci momentálně pouze on-line. Přiznám se, že mi to až tak nevadí. Jako dálkaři jsme i tak odkázáni především na samostudium, na každý předmět  ve škole máme za normálních okolností pouze jednu jedinou půldenní přednášku a vybavení skripty, odbornou literaturou, stohy papírů a dalšími studijními podklady se na to vrháme až doma po večerech. Někteří přednášející, zatím bohužel menšina, i pro nás dálkaře nahráli v předchozích letech přednášky denních studentů na video. Jedenáct až třináct, hodinu a půl dlouhých přednášek z jednoho předmětu, které absolvují ti mladí lidé, kteří studují běžným způsobem VŠ, nám nahráli na školní server. A my dálkaři  máme možnost si je kdykoliv pustit.  Učit se i z nich. Nemusíme jen číst z papírů ty často suchopárné a občas až uspávající texty. Znáte to.... Když vám o tom někdo vypráví, když vám podá ta data lidštějším způsobem, zapamatujete si mnohem víc. 
Mám za sebou prvních pár přednášek z tohoto semestru. Prvních videopřednášek. Budu doufat, že i ostatní přednášející se přidají k těm vstřícnějším a svá videa nám nahrají. 
A vám se předem moc omlouvám, možná tu budu o trochu méně. Ale slibuju, budu se snažit svět blogů moc nezanedbávat. Tak mi držte palce ツ

Ale abych se vrátila k první větě tohoto příspěvku..... když není času nazbyt, musí, když nás honí mlsná, stačit i nějaká ta rychlovka. Klasické české tvarohové buchty upeču prostě někdy jindy. Nám dnes přišel vhod obyčejný vanilkový puding.  A s trochou zkaramelizovaných jablek neměl chybu ツ
V rendlíčku jsem si rozpustila asi 2 lžíce másla, do něj vsypala 3 lžíce cukru a nechala jsem ho na středním teplotě zkaramelizovat. Pak přidala na kousky pokrájená tři oloupaná jablka, skořici, 1 hřebíček a nechala asi 20 minut dusit. Karamel má tendenci, jak se nejprve od jablíček ochladí, se srazit. Ale nelekněte se, hned jak jablíčka pustí šťávu, začne se opět rozpouštět. Poslední čtvrté jablíčko dávám tak 5 minut před koncem, aby část zůstala příjemně na zkus ツ A to je i čas i na případné doslazení, máte-li kyseláky.




Víc fotek nemám. Rodina mi to nedovolila. Prostě nechtěli čekat, až si to dofotím, protože: "nejlepší je to, mami, ještě teplé!"


Mějte prima dny.

A opatrujte se ♡

Petra



středa 7. října 2020

Mini macrame


Krásný den, přátelé.

Dnes se ještě na chvilinku vrátím na Krétu. Neukážu vám tu ale další památky nebo západ slunce nad  pobřežím. Tentokrát to budou má mini macrame dílka. Přívěsky na klíče nebo kabelku a malinký závěs na zeď. S Krétou mají tahle macrame společné to, že tam vznikly. Vzala jsem si totiž s sebou do kufru šňůry a karabinky a občas chvilenku na lehátku uzlíkovala ツ




Dřívko, tenhle klacík, jsem našla na pláži. Byl omlácený a ošoupaný od mořských vln, kamínků a písku. Ale přesně takový se mi k macrame líbí. Hledala jsem pak další, podobné, ale už jsem další štěstí neměla. Tenhle byl jediný. A jedinečný ♡




Neumím háčkovat ani plést, knížek jsem na lehátku přečetla několik a tak uzlíkování bylo příjemným zpestřením odpočinkového dne na pláži. A v kufru nezaberou potřebné materiály moc místa. Co vy, berete si s sebou na dovolenou něco, aby vaše ruce úplně nezahálely? 


Mějte prima dny, 

Petra





čtvrtek 1. října 2020

Estonský kringel


Pěkný den vám všem ツ 

Tak jak jste prožili prodloužený víkend? My trochu pracovně na zahradě, trochu odpočinkově a chvilkami i v kuchyni.  Ale k přetažení fotek do notebooku jsem se dostala až včera večer, tak jdu s tipem na pečení až teď. Třeba se vám to bude hodit na nadcházející víkend :o)
V pečení sladkého se poslední roky dost střídáme s naší Míšou. No, střídáme.... spíš strkáme. Míša je zdatná dortářka, dorty a dortíčky všemožných chutí, velikostí a tvarů peče ráda a často. Dorty já dělám naopak naprosto výjimečně, doháním to víkendovými buchtami na plechu a podobnými pečením. Ale zas tak často to není, dcera mě většinou předběhne. No, nestěžuju si. Ale hubnout do plavek se při tom nedá.  Ta moje vůle není tak silná ツ

Tentokrát jsem se k troubě ale postavila já a upekla Estonský kringel. 

Na internetu je nepřeberné množství receptů a návodů na jeho upletení, to vám tady asi nebudu detailněji popisovat.  Snad jen ingredience na mé oblíbené těsto:  

30 g čerstvého droždí
100 ml bílého řeckého jogurtu
200 ml vlažného mléka
600 g prosáté hladké mouky
80 g  rozpuštěného vlažného másla
4 lžíce cukr krystalu
1 lžička cukru krystalu do kvásku
1 ks vejce
1 ks vaječný žloutek
špetku soli





Teď jsem si uvědomila, že kringel peču vlastně jen v chladnějším počasí. V létě nikdy. Že by ta skořice pro zahřátí? Asi to tak bude..... Víkend moc teplý nebyl, tak na něj přišla chuť. Nakrojili jsme ho ještě vlažný. Nejraději máme ty křupavé, lehce okaramelizované okraje, s hrnkem mléka nebo dobré kávy.
 ♡

Co vy, máte nějaký sladký dezert, který vlastně děláte jen v zimě? A vánoční cukroví do toho nepočítám :o)

Mějte prima dny. 

Petra