Orlí hnízdo - Kehlsteinhaus

 

Krásný den, vážení.

Minulou sobotu jsme se vydali na jednodenní výlet na německé „Orlí hnízdo“. Zážitek velký, opět budu mít problém vybrat jen několik fotek :o)

Jeli jsme autobusem s cestovní kanceláří. Z Plzně se odjíždělo už ve 3,30, tak to vstávání bylo docela kruté. Já s sebou na takové cesty vozím malý polštářek a snažím se alespoň po několika desítkách minut ten spánkový deficit dohnat.

První zastávku jsme měli v 9 hodin ráno, a to v palírně hořce, kousek od Berchtesgadenu. Během plánované prohlídky s výkladem jsme v rámci ochutnávky „posnídali“ pálenky a likéry a nějakou tu dobrotu jsme si koupili i domů :o)

Dalším bodem programu byla Roßfeld Panoramastraße: Vyhlídková horská silnice.

Nejvyšší panoramatická silnice v Německu, s délkou cca 16 km, vás zavede přímo do jedinečných Berchtesgadenských alp. Návštěvníka tam čeká nádherný panoramatický výhled na mohutný horský masiv Hoher Göll, Kehlstein, Tennen a Dachstein, Untersberg i Berchtesgadener a Salcbursko. Část vrcholové trasy vede na německo-rakouské hranici a část silnice vede na rakouském území. Úžasný zážitek! Poplatek je 9 € za osobní automobil vč. lidí, 60 € za autobus vč. cestujících. Ty výhledy za to ale opravdu stojí! Po trase je množství parkovišť, kde můžete už bez placení vystoupit a kochat se krajinou. Doporučuji dalekohled s sebou :)

Pak už jsme se vydali na samotné Orlí hnízdo. Autobus nás vysadil na parkovišti v Obersalzbergu, pod horou Kehlstein, na kterou návštěvníci kvůli ojedinělé stavbě míří. Obersalzberg je místem plným nedávné historie. V rozvolněné krajině se zde na dohled od sebe nacházelo několik budov, ze kterých byli v 30. letech minulého století původní obyvatelé donuceni k vystěhování. Objekty a pozemky si zabavili nacisté a celá oblast se stala dovolenkovým sídlem vůdce Adolfa Hitlera a pro veřejnost byla uzavřena. Své rekreační domy – sídla si zde postavili např. Hermann Göring či Albert Speer. Hitler obýval dům s názvem Berghof. Z většiny objektů zbyly dnes již jen základy nebo uzavřená a zasypaná sklepení. A samozřejmě podzemní chodby a kryty, které v délce cca 6,5 km propojovaly velkou část staveb. Většina domů byla po 2. sv. válce zbořena, vč. Hitlerova Berghofu:

Jiný osud mělo Orlí hnízdo, které Němci nazývají Kehlsteinhaus.

Cestu k němu přeruší spodní parkoviště pod horou Kehlstein. Tady musíte vlastní automobil ponechat a přesednout do místního speciálního autobusu, který vás za poplatek vyveze po poměrně strmé cca 6 km dlouhé silnici, která byla vybudována spolu s Orlím hnízdem. Z horního parkoviště se pak vydáte tunelem do hory samotné a následně se necháte vyvést výtahem 120 m vysoko už do samotného Orlího hnízda. V něm se dnes nachází restaurace. Z původního vybavení zde nenajdete nic, vše si rozebrali američtí vojáci, když toto místo obsadili. Původní ale zůstalo některé zařízení, např. obklady stěn a stropů, mramorový krb apod. Orlí hnízdo nikdy nesloužilo pro přenocování. Hitler a jeho soukmenovci zde trávili čas pouze přes den a na noc odjížděli zpět do nedalekého Obersalzbergu. Samotný Hitler byl v Orlím hnízdě údajně pouze 13x, kvůli klaustrofobii měl problém ve výtahu.

Dva snímky Kehlsteinhausu (Orlího hnízda). Jak ho dnes vidíme my a jak vypadal vyfocen ze stejného místa na počátku 40. let. 20. století:

Na vrcholu hory se dá projít menší vyhlídkový okruh. Chce to ale pevnější boty. 

Na vrcholu (cca 1880 m n.m.) jsme strávili asi tři hodiny. Pro cestu dolů k hornímu parkovišti jsme nepoužili výtah, ale sestoupili jsme po pěší stezce, která opět nabízela neskutečné výhledy.

Domů, zpět do Plzně, jsme se vrátili kolem 23 hodiny. Unavení, ale bohatší o další zážitek. Máte vy tip na nějaký zajímavý poznávací zájezd, ideálně s průvodcem? Jestli ano, sem s ním, prosím ツ

Mějte prima dny.

Petra

 

Slovinsko II. - pobřeží

 

Pěkný den, vážení.

Série článků o Slovinsku pokračuje druhým dílem :)

Tentokrát se přemístíme z vnitrozemí k moři. Slovinsko nemá pobřeží příliš dlouhé. Musí mu stačit cca 50 km. Na letní plážovou dovolenou k moři bych si asi Slovinsko nevybrala, což ale neznamená, že nemá co nabídnout!

Na pobřeží se nachází několik přístavních měst…..např. Koper, Izola, Piran, kde je dodnes patrný velký italský vliv (vč. dvojjazyčnosti), a jen na dohled je velký italský přístav Terst.

Malá slovinská městečka, zejména jejich centrální části, mají překrásnou atmosféru starobylých rybářských měst. Na pobřeží na každém rohu restaurace s nabídkou ryb a mořských plodů (a nejen jich), kavárny se zmrzlinou, která se vyrovná vyhlášené italské, usměvaví lidé, kteří asi nikdy nikam nespěchají. Pár kroků od pobřeží úzké uličky nedovolující horkému letnímu slunci rozpálit dláždění a zdi domů, zároveň chrání obyvatele před nepříjemnou bórou, větrem, který zejména v zimě nabírá na síle a dokáže městečka potrápit.

Kostely, které často nemají zvonici jakou součást jedné stavby tak, jak jsme na to zvyklí z Česka, ale stojící samostatně – odděleně. Tušíte proč? To kvůli častému zemětřesení …… kdyby se vysoká štíhlá stavba zvonice zřítila, aby nezasypala kostel samotný.

Maríny a majáky ….. starobylé kamenné, barevné, technické, moderní, rozmanité. Přístaviště pro menší soukromé lodě, pro místní výletní lodě i doky pro velké kontejnerové lodě. Třeba město Koper je největším a nejdůležitějším přístavem Slovinska a je využíván i pro mezinárodní obchod Česka.

Soliny na těžbu mořské soli. Ty u městečka Strunjan – historické, dnes sloužící už jako skanzen a přírodní rezervace a nebo ty Sečoveljské, nejsevernější soliny Středozemního, a tím i Jaderského, moře, kde se těží stále.

Na dohled od pobřeží (ale i dál do vnitrozemí) vinohrady a např. jejich červené víno Refošk, bílá Malvazija. Slovinci víno nikdy nepijí jen tak, samotné. Vždy k němu něco málo přikusují. Často sýry, olivy a pršut (prosciutto), který je tu jako regionální tradiční potravina. Z vepřového masa, sušen bórou, která je v místech pobřeží a slovinského Krasu velmi častá. Slovinci nakupují místní produkty raději, než ty dovážené. Zejména ovoce, zeleninu, květiny, ryby, mořské plody a všeobecně rostlinné a živočišné produkty z místních zdrojů, farem, sadů.....  Všednokaždodenní jsou tu trhy, kam si chodí nakupovat toto zboží tak, jako my do supermarketu. 

A když už jsme u toho nakupování, všeobecně se cen bát ve Slovinsku nemusíte. Za pivo si tedy připlatit oproti nám musíme, některé vstupy byly taky dražší, ale jinak jsou ceny podobné jako u nás, nákup v supermarketu vás určitě nepoloží. 

Tohle vše a mnoho jiného umí pobřeží Slovinska nabídnout. Stačí tu atmosféru nasát  :)

Mějte prima dny,

Petra

Slovinsko I. - Predjamski grad

Dobrý den, vážení.

Posílám vám po delší době opět mnoho pozdravů z Plzně. No, ta delší doba byla opravdu delší..... je to možné, že už je to dva roky? 

V květnu jsem zavítala na 5 dní do Slovinska. A protože mne tato zem, kterou jsem dříve znala jen z dálnice při cestě do Chorvatska, nadchla, dovolte mi, abych se s vámi podělila o několik fotek a tipů na místa, která mne zaujala.

Predjamský hrad (slovinsky Predjamski grad) patří mezi světové unikáty. Je z části vystavěn ze zdiva a z části vytesán do skály, která mu zároveň vytváří monumentální kulisu. V Guinnessově knize rekordů je zapsán jako největší jeskynní hrad na světě. Hrad se nachází půl hodinky cesty od slovinské dálnice A1.

Jeskynní krasový svět tu nabízí nezapomenutelný zážitek v bájném světě rytířů. Nedobytný středověký klenot se na 123 metrů vysokém skalním útesu tyčí již více než 800 let. Za největším jeskynním hradem světa se nachází síť tajných tunelů, ze kterých se rytíř Erasmus z Predjamy vydával na loupeživé výpravy.

Erasmus zároveň dokázal odolávat obléhání císařského vojska na hradě více než rok. Tajné zásobování hradu bylo totiž umožněno jeskynními chodbami, kterými se obyvatelé hradu dostávali ven. Vojsko, které se marně snažilo hrad dobýt, navíc Erasmus doslova provokoval tím, že jim sám potraviny z hradních oken shazoval. Vojáci nechápali, odkud jídlo pořád bere. 

V roce 1484 byl Erasmus Jamský ale zabit. A to docela potupně. Sloužící hradního pána vyzradil obléhajícímu vojsku nejslabší místo hradu, což byl středověký prevét neboli předchůdce dnešního WC. A v okamžik, kdy šel hradní pán vykonat potřebu, byl prevét zasažen vystřelenou dělovou koulí. A to byl jeho konec.

Dnes patří hrad státu, je přístupný a určitě stojí za to navštívit i jeho interiér. V ceně vstupného je i propůjčení osobního elektronického průvodce (audioprůvodce), výklad tak můžete poslouchat i v češtině a v hradu strávit tolik času, kolik chcete ツ

Mějte prima dny.

Petra

PS: možná znáte hrad i vy, kteří jste ho zatím neměli možnost navštívit. Natáčelo se tu totiž několik filmů, např.  Božská relikvie, Hra o trůny, Harry Potter, v jeskyni např. i Vinnetou - Rudý gentleman.

ツ