První svíce.....

....se rozhořela i u nás.  Letos jsem ozdobila namísto věnce proutěný truhlíček. Pár smrkových větviček přinesených ze sobotní procházky, několik větviček tůjí ze zahrady a pak už jen drobné ozdoby z březové kůry.  Mám ráda tu jednoduchost a zároveň kousek přírody zanesený do domu.

 První zapálená svíčka je svíce proroků. Tato svíčka je památkou na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše. 

My jsme doma čtyři. A již mnoho let držíme zvyk, že každý z nás zapaluje tu "svoji" svíčku. Ani nevím, jak to vzniklo. Pravděpodobně, když byly děti malé a chtěly tak, jako všechny děti, okusit na vlastní oči, uši a ručičky to, co dělají ostatní. A tak od té doby zapalujeme svíčky v našem rodinném pořadí od nejmladšího po nejstaršího.

S dnešním datem se ale pojí ještě jeden zvyk. V našich domácnostech už téměř zapomenutý.  Jsou to návštěvy Barborek. V předvečer svátku svaté Barbory chodily po vsi „Barborky“. Byla to bíle oděná děvčata, která měla přes obličej bílý závoj a nebo dlouhé vlasy sčesané do obličeje. Bílá barva symbolizovala čistotu a nevinnost. Většinou chodily ve dvojicích nebo trojicích,  měly v ruce košík s jablky, ořechy a cukrovím a obdarovávaly malé děti. S sebou měly i metlu pro ty zlobivé. Svůj příchod do stavení ohlašovaly zvonkem a nebo šleháním metlami na okno. A k tomu odříkávaly povídačku:

My tři Barborky jsme,

z daleké země jdeme

a dárky Vám neseme.

Neseme, neseme, velice to krásné,

kdo se s námi modlit bude, tomu je dáme

a kdo nebude, tomu hodně nalupáme.

U nás už se tato stará tradice nedrží, bohužel.  Zůstal nám pouze zvyk stříhání větviček z ovocných stromů, především z třešně. Komu větvička o Vánocích vykvete, tomu štěstí do domu v příštím roce přinese. A svobodným devčatům pak i ženicha. Tak zitra nezapomeňte a barborku si do vázy ustřihněte.

Mejte krásný první adventní večer. 

Petra