Sobota

Zaplať bůh, že už je sobota. V pondělí jsem si libovala, že náš nový rok bude určitě úžasný,  protože Nový rok, tedy 1. leden u nás takový byl. A jestli platí stará dobrá pořekadla, tak to ani nemůže být jinak. A hned v úterý to začalo. Tak hektický týden jsem dlouho neměla..... V práci se to najednou nějak nahrnulo a já se vracela domů až v dost pozdním odpoledni, některé dny až večer.  

Na dlouhé procházky s pejskama už ani nezbyl čas, tak chudáci museli vzít za vděk jen sem tam oběhnutím bloku a naší zahradou. Ještě že nemáme temperamentní psí tryskomyši. Ti naši jsou rádi se svojí rodinkou a je jim téměř jedno, co se při tom děje. A válení na gauči s páníčkem nebo blbnutí s naším mladým taky není k zahození, no ne?!! :) A jen si nemyslete, on se i pobyt na zahradě může stát na další 2 až 3 měsíce docela adrenalinovou záležitostí.

Teď už o tom můžu psát s klidným srdcem, ale před časem se to u nás doma, co se týká pejsků, trochu zkomplikovalo. 

Jedno odpoledne jsme totiž přijeli z práce a náš Max jedno oko stále přivíral a bělmo měl lehce podrážděné. Tak jsem na nic nečekala a pro jako první SOS jsem se vydala za naším sousedem - veterinářem. A protože jemu se oko opravdu nepozdávalo, objednal Maxe hned na druhý den na oční vyšetření na veterinární kliniku. Domů jsme se vraceli se třemi kapkami a dvěma druhy léků. Max měl totiž v oku vpich. Někde na zahradě zřejmě vběhl do křoví a o trn nebo borovicovou jehlici si poranil rohovku. Po pár dnech se ukázalo, že se oko nelepší a naopak hrozilo, že o něj přijde. Musel rychle na sál. Rohovku mu rozřízli, odstranili poraněnou část a pak zpět zašili. A aby bylo oko po operaci chráněno, museli mu přes něj zašít na víc jak měsíc třetí víčko. Následná péče o něj byla opravdu náročná, především časově. Jedny kapky, deset minut po nich druhé kapky, za hodinu třetí kapky. A to třikrát denně. A k tomu tabletky. Můžu vám říct, že kdybych si ho nemohla brát do práce, nevím nevím , jak bychom to zvládali. Ten víc jak měsíc, kdy očíčko nebylo přes třetí víčko vidět a my nevěděli, co se tam děje a zda se ho podaří zachránit, byl pro mne dost stresující. Teprve po dvou měsících jsme se mohli uklidnit a radovat se z jeho vyléčení.
Je úžasné, jak veterinární péče za poslední léta postoupila. Těm našim psím parťákům je už dnes možné zajistit stejnou péči jako lidem...leckdy i lepší, když má člověk peníze....ale to by bylo už na jiné téma a to tu rozebírat nebudu :)
Moji pejsci jsou takové mé druhé děti. Jsou to kámoši,  opravdoví členové rodiny. A náš život je díky nim o kus pestřejší.
Já teď beru čepici a vodítka a jdu s nimi ven. Vynahradit jim i sobě ten poslední týden. Krom toho, tady svítí nádherně sluníčko, konečně.  To by byl hřích zůstat doma.

Mějte se krásně!
Petra

Na Nový rok......

jsme nelenili. Většinou nemáme oslavy silvestrovské noci nijak bujaré a tak chodíme na pravidelnou novoroční vycházku, ideálně do lesa. A dnes nám počasí přálo, tak jsme opět venku šlapali téměř tři hodinky. Ostatní asi dospávali, protože jsme stejně, jako v první vánoční svátek, nepotkali ani nohu. Bylo tam božsky!  Pojďte kouknout:

Sem tam i slunko vysvitlo, tak to bylo hned veselejší. Naši psi tedy mají neskutečný talent proběhnout snad každou louží, kterou najdou. Alespoň tak po tom vypadají. Bláto jim z nohou téměř kapalo, ale vylítaní byli...... že teď spí a kdyby nás vykrádali zloději, tak si snad ani nevšimnou.

 Náš startovní den nového roku byl krásný.  Doufám, že i ten váš. A třeba na těch příslovích něco bude :)
Jak na nový rok, tak po celý rok........co myslíte? :)

Krásné dny vám přeji.
Petra

PF 2018

Tuhle krásnou kytičku jsem dostala od manžela na Štědrý den. Dal mi ji se slovy poděkování a s přáním štěstí a zdraví.

A já ji dnes posílám i vám.

Posílám vám ji pro radost. Pro šťastné dny celého příštího roku. Ať jich je všech 365. Přeji vám, ať je rok 2018 ten nejlepší, ať najdete vlastní vnitřní klid a pohodu, protože jen díky tomu najdete i vše, co pro sebe mít chcete a potřebujete. Ať máte kolem sebe lidi, které máte rádi a které okolo sebe mít chcete. Važme si chvilek s nimi, protože bohužel, nejsou samozřejmostí. 

Přeji nám všem vstup do nového roku s láskou a otevřeným srdcem.

Petra

Moje chvilka

Včera už mne svrběly ruce. Znáte to......ty volné dny, kdy člověk vypadne z běžného pracovního tempa a povinností a skočí do víru domácích činností jako je vaření, uklízení, vaření, mytí nádobí, vaření, praní prádla, vaření, žehlení.... mezitím návštěvy u nás a nebo my u někoho. No už jsem prostě potřebovala změnu. A keramika, to je jedna z mých lásek. 

Mám ji ráda snad ve všech podobách. Jak vypálený hrnek nebo misku, tak i surovou hlínu. Je mi velmi příjemná na dotek a když se mi z ní povede ještě něco vyrobit, je to bonus navíc. Ono totiž vždycky není posvícení. Na keramiku chodím jednou týdně na pár hodin a nejsem žádný profík. Jako většina lidí, co práci s hlínou nezkusila, jsem si i já myslela, jak je to jednoduché. Znáte ta videa, kde jemné ruce hrnčíře měkce objímají hroudu mazlavé hlíny a během pár chvil vytočí nádhernou vázu nebo hrneček?  Byla jsem přesvědčená, že takhle to budu umět skoro hned. Oooo, to byl takový omyl :)  Za kruhem mi to stále moc nejde, ale snažím se a občas se k němu jdu potrápit. Ale častěji sedím za stolem a modeluji. S děvčaty si při tom stihneme popovídat a i kávu vypít. A když se blíží konec školního roku a s tím spojené prázdniny, znamená to pro nás téměř tříměsíční pauzu. Dlouhá je to pauza! No není nic jednoduššího, než si koupit hlínu domů, no ne? Ideálně, když jste na trzích v Berouně, čeká vás cesta domů ne autem, ale vlakem a nejmenší balení hlíny je deseti kilové.  To vám s každým metrem v nohách ta hlína snad těžkne víc a víc. Ještě že mám obětavého muže, který mi balík s nějakým mumláním o hloupých nápadech vzal z rukou a hodil si ho na rameno. Oni ti chlapi občas umí být gentlemani :) 

A včera jsem opět hlínu vyndala a začala si tvořit.  Většinou hledáme inspiraci mezi děvčaty navzájem a to pak v sušárně stojí třeba 10 podobných keramických stromečků, každý z jiných rukou, každý s trochou osobitosti své tvořitelky.  Občas se koukneme na internet a inspiraci najdeme tam. Vždyť to znáte, je to v každé práci podobné, ať  háčkujete, pletete nebo vaříte. 

Včera jsem si dělala opět andílka. Manžel na to reagoval slovy: "Zase anděla? Nechceš udělat třeba nějakou čarodějnici?"

Zjevně neví,  že andělů není nikdy doma dost :) Prostě není žena.....chlapi to mají asi jinak nastavené.  Možná bohudík, alespoň to máme v domácnosti vyvážené :)  Andílek ještě hotový není,  ale z poslední hodiny keramiky jsem si přinesla obrázky na zeď. Teprve jim budu hledat místo, kam je zavěsím.  Zatím nevím. Možná ven, do našeho letního posezení. 

Snad jste i vy našli při vánočním návštěvním shonu nějakou tu chvilku jen pro sebe. On to člověk občas potřebuje.

Přeji vám krásné dny!

Petra

Na Boží hod

Svíčková na Boží hod a kachna na Štěpána. To prostě musí v naší rodině být. Neuvařit tyhle dobroty se rovná nedodržení tradice bramborového salátu na Štědrý večer. Takže u nás je jídelníček na svátky už předem jasný. Jenže.....takové obžerství musí být vyváženo nějakou tou aktivitou. Jenže, ano další jenže :) .....taky nemáte mezi svátky prakticky jediný den volný? Já si každý rok říkám, jak si to volno užiju a nakonec, když se povede jedno odpoledne bez návštěvy, provolávám sláva.  Ale abych to uvedla na pravou míru, návštěvy jsou to milé, vždyť to znáte.  S mnohými příbuznými se vidíme téměř jen o Vánocích a tak jsou nám společné chvilky vzácné a pořádně si je užíváme. A včera nám, naprosto nečekaně,  bohužel kvůli nemoci švagrové,  odpadla jedna návštěva. Na nic jsme tím pádem nečekali a vydali jsme se ven, na výlet do přírody.

 Bylo až neuvěřitelné,  že jsme venku během našeho výšlapu téměř nikoho nepotkali. Asi všichni sedí po těch návštěvách  :)  My se vypravili do malé obce Liblín a z ní pak na zříceninu hradu Libštejn. Celou cestu jsme šli po pěšině nebo turistické cestě, tak si to užívali i naši psi, kteří nemuseli být na vodítku. Max jako vždy běhal mezi jednotlivými členy rodiny a naháněl nás jako ovčácký pes dohromady. Je vždycky celý nesvůj, když se mu rozdělíme a on neví, s kým má jít :)

Byli jsme venku poměrně dlouho. To ticho, klid....naprosto úžasné! 

Mrzí mi, že na Havlovu skálu,  kde je nádherná vyhlídka na meandr kouzelné řeky Berounky, jsme se dostali až za velkého šera. Fotit už se moc nedalo, ale i tak, ten výhled byl až neskutečný. Budeme si tam muset vyrazit ještě jednou, v lepší hodinu a za lepšího počasí. To za tu cestu stojí.

A pro zajímavost.....takový pěkný strom jsme cestou míjeli.  Snad nám tím příroda nechtěla něco naznačit :)

Mějte krásné dny a užívejte si je jak nejlépe to jde.

Petra

Krásné Vánoce!

U nás už je vše připraveno.  Dárky jsou zabalené, stromeček ozdobený. 

Dopoledne jsme udělali jako každý rok nadílku zvířatům v lese. Trochu jim přilepšit mrkví, jablky, petrželí......

A za pár chvil vyrazíme na hřbitov. Zapálit svíčku těm, kteří tu v dnešní sváteční den už nemohou být s námi.

Pak už zpátky domů. 

Moc vám všem přeji, abyste se u dnešního štědrovečerního stolu sešli s těmi,  které máte rádi a s kterými je vám dobře. 

A Ježíšku,  moc prosím,  ať je to tak i příští rok.

Petra

Rybova Česká mše vánoční

Včerejší večer byl pro mne na dlouhou dobu nezapomenutelný. Rybova Česká mše vánoční ve Šťáhlavském kostele..... V naší předvánoční atmosféře to byla třešinka na dortu. Sbor čtyřiceti pěvců z řad gymnazistů a šťáhlavských ochotníků a komorní orchestr gymnázia, složený z přibližně 13ti muzikantů, rozezvučel malebný vesnický kostel tak, že nám běhal chvílemi až mráz po zádech. Kostel byl plný k prasknutí, jediné místo v lavicích nebylo prázdné a mnozí museli stát.

 Rybova mše je opravdu krásná. Ani se nedivím, že je známá a oblíbená i po dvoustech letech. Česká, srozumitelná, ne tak ponurá jako bývají jiné skladby znějící běžně v kostele, a je s příběhem, který si všichni rádi připomenou rok co rok.

Bylo to opravdu kouzelné.
Moc všem, kteří se na včerejším večeru podíleli, děkuji. Jste úžasní!
Už teď je mi líto, že si na další budu muset počkat celý rok.

A vám všem, kteří čtete tyto řádky přeji, ať zažíváte jen samé krásné dny. Ten můj včerejší právě takový byl.

Petra