Cestou do práce

Dobrý den, přátelé!

Dnes jsme jeli do práce jinou cestou, než obvykle. Měli jsme hned ráno kontrolní den na jedné stavbě a tak jsme poté do kanceláře jeli z jiného směru. A vyplatilo se :)  Další náhodou bylo i to, že jsem s sebou měla foťák s "dlouhým" objektivem. Normálně ho nevozím, ale v blízkosti zmíněné stavby je komín, na kterém hnízdí každý rok čápi a tak jsem si říkala, kdyby náhodou..... 

Čápi se ale ještě nevrátili. Místo nich mi příroda nabídla jinou krásnou podívanou. Stádečko muflonů. Byli velmi ostražití, fotila jsem je na cca 200 metrů a neustále nás pozorovali. Ani jsem si netroufla vystoupit z auta. Jen jsme zastavili, já stáhla okýnko a fotila. 

Krásně mi ten dnešní den začal :) A co vám? 

Mějte prima dny.

Petra

Plzeňskou přírodou.....

Krásný den, přátelé,

několik dní jsem přemýšlela, jaký příspěvek sem vložit. Ten poslední je asi 14 dní starý. Nevím.... nějak se okolo mě nic neděje. Nic, co byste si třeba rádi přečetli, čím byste se možná rádi inspirovali. Jsme zdraví, klepu to ťuky, ťuk na vše, co můžu. Chodím do práce, kde se pro nás za poslední rok, oproti normálu, nic vlastně až tak nezměnilo. Pracuju sama s manželem a k nám, projektantům, každý den moc klientů nechodí ani běžně, natož v době C. Většina zákazníků chce dnes výsledky, i ty průběžné, v digitální podobě, vše se řeší po emailu, telefonu. 

Z práce pak domů, vyběhnout ven na zahradu, kde zatím  nic neroste, poklidit trochu toho, co jsem na podzim nestihla a nebo ven na procházku s pejskama. A pak už tak max. večer knížku do ruky a nebo nějaký pěkný film, i když u obojího většinou usínám :o) A nebo škola, která nám pomalu už zase začala. A den je pryč, než se otočím. 

Nějak není na víc čas, možná ani chuť? Jsem momentálně v nějakém rozpoložení, že se mi do nějaké další aktivity ani moc nechce. Nevím, jestli je to ještě stále doběh únavy z extrémního tempa ve zkouškovém období a nebo právě ta podivná covidová doba. Přistihla jsem se, že jsem schopná si s hrnkem kafe stoupnou do rohu zahrady a klidně 10 minut bez hnutí koukat na naše stromy tsugy, které jsou v tomhle předjarním období plné čížků a sýkorek. Hlavu mít přitom vypnutou a opravdu vnímat jen ten kousek přírody. Nějak mě to uklidnuje. 

Žádné extra úchvatné fotky pro vás tentokrát nemám. Snad jen z naší sobotní a nedělní procházky po Plzni. Ač ve městě, byli jsme v přírodě. I takhle hezká umí Plzeň být :) 

Sobotní les nad plzeňským Červeným Hrádkem se mi líbí moc. Mám ráda tenhle typ smíšených lesů. V tomhle období ještě plný slunečních paprsků, které v létě listy už přes koruny stromů nepustí :)

A nedělní kopec Chlum, pod kterým bydlíme.  Vyrazili jsme už před obědem, okolo 11 hodiny, protože okolí Chlumu je oblíbeným výletním místem nejednoho plzeňana. A nařízení ohledně omezení pohybu po katastru obce dalo tušit, že v nedělním odpoledni bude na Chlumu plno. A dobře jsme udělali :)

A co vy, užili jste si víkend pěknou procházkou někde venku, na sluníčku? Nebo na zahrádce, či s hrnkem dobré kávy po obědě třeba na balkoně? Já bych takových nabíjecích dní potřebovala víc. Nějak mi chybí energie :o)

Mějte prima dny a opatrujte se.

Petra

♡

Březina

Krásný den vám všem :)

Závěr roku jsme si užili se silvestrovskou procházkou. Popojeli jsme kousek od Plzně, do obce Březina. K vidění je tu zámek, kaple, zřícenina hradu, anglický park i obora. Místo překrásné, jen ten zub času a nedostatek financí je vidět. Zámek není přístupný a asi by toho v něm k vidění moc nebylo: od 50. let sloužil jako lesnické učiliště až do roku 2002. Od té doby je prázdný.

Na dohled od zámecké budovy se nachází kaple sv. Terezie z Lisieux.

Zřícenina hradu Březina, z kterého zbylo jen torzo palácové věže, byla počátkem 19. století přestavěna na zahradní altán, tzv. Salon. Na počátku nového tisíciletí byl Salon zrekonstruován. 

Anglický park je udržovaný, i když svoji největší slávu už má za sebou. Musím ale uznat, že je milé, že jeho vlastník, pak Zdeněk Sternberk, ho nechal otevřený pro veřejnost. A že je to oblíbené turistické místo svědčí i fakt, že jsme neměli kde zaparkovat, když jsme na Březinu dojeli. Aut hodně, naštěstí se lidé po parku i okolních lesích nějak rozprchli a  nebyla tu tudíž hlava na hlavě. 

Místo je to překrásné a pro toho, kdo má rád toulky přírodou může být i výchozím místem pro túru chráněným územím Radeč. 

Poslední den v roce jsme si dosyta užili i sluníčka. Bylo to báječné :) Teď už zase sedím u učení, to víte, zkouškové nám začalo :o)

A co vy, zahájili jste nový rok někde v přírodě novoročním výšlapem? 

Mějte prima dny i celý nový rok,

Petra

U Berounky

 

Krásný den, přátelé.

Nevím jak u vás, ale u nás utekly vánoční dny nějak moc rychle. A to se přitom, oproti jiným rokům, nic zvláštního nedělo, spíše naopak. Asi je to tím, že ubylo hodně návštěv a ty letošní svátky byly hodně rodinné. A taky pohádkové. Přiznám se, že tolik pohádek jsem dlouho neviděla ツ Proložili jsme to i procházkami, tak se mnou teď pojďte k Berounce. My ji máme "za humny". Stačí 15 minut pomalejší chůze a tuhle krásu si můžeme užívat plnými doušky ツ

 

Je úžasné pozorovat, jak se příroda během roku mění. A u řeky to vnímám o to intenzivněji. Můžu se tam vždycky nějak lépe a pořádně z hluboka nadechnout. Fyzicky cítím to blaho na duši. Kdybyste mě slyšeli, kolikrát během procházky řeknu: "to je taková nádhera" ツ  

A když jsme u těch změn, i tenhle můj blog jednu zaznamenal. Poprosila jsem kamaráda mé dcery,  Matouše K., který se zajímá o grafiku a rád by ji i studoval, zda by mi nenavrhnul logo na blog. Myslím, že se mu moc povedlo. Co myslíte? ツ

Mějte prima dny a kdo máte ještě dovolenou, užijte si volný čas.

Hlavně ve zdraví.

Petra

Průhonický park

Krásný den, přátelé.

Tento týden jsem poprvé v životě navštivila Průhonický park. Neznám snad nikoho, komu by jeho jméno něco neříkalo. Ale popravdě, než jsem tam jela já, věděla jsem jen, že je "někde v Praze". Posléze jsem zjistila, že ani to není tak úplně pravda ツ

Má cesta tam nebyla úplně náhodná. Můj muž má už dlouho nemocné srdce a jezdí každý půl rok na prohlídku do IKEMu. Čeká ho transplantace chlopně. I tentokrát jsem tam jela s ním, jen s tím rozdílem, že jsem, do budov nemocnice nešla. Kvůli opatření, která jsou teď všude. Předem jsem se tedy podívala do mapy a hledala, co je kolem zajímavého, kam bych se mohla podívat. Měla jsem asi jen hodinu a půl, tak jsem nemohla odjet daleko. Můj výběr tedy padl právě na onen Průhonický park. A nelituju ani trošku!

Počasí nezklamalo. Spoustu dní před i po naší cestě bylo, alespoň v Plzni, poměrně zataženo. Ale ten den, to byla sluneční lázeň. V parku jsem byla dopoledne, byl tam takový klid! Na procházce jsem míjela maminky s kočárky, starší dámy v družném hovoru, ale třeba i školku ツ

Škoda, že jsem měla tak málo času. Stihla jsem vlastně obejít jen Podzámecký rybník a už jsem musela jet zpět. Vím, že bych tam mohla být trojnásobek času a ještě by to bylo málo. A to ani nemluvím o tom, že s podzimem vlastně ani nic nekvetlo, mnoho stromů a keřů už bylo opadáno. Průhonický park je vlastně taková botanická zahrada.  Z webových stránek parku jsem si půjčila pár slov:

"Přírodně krajinářský park o rozloze 250 ha založil v roce 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca. Využil členité údolí potoka Botiče a jeho přítoků Dobřejovického a Zdiměřického potoka, použil původní domácí dřeviny v kombinaci s dovezenými cizokrajnými dřevinami. Jako základ parkové kompozice založil mistrně volené průhledy. Porosty dřevin, skupiny stromů a keřů střídal s lučními plochami, rybníky, potoky a jejich slepými rameny. Dovedně využil proměnlivost dřevin v různých ročních obdobích. Výsledkem jeho celoživotního úsilí je vrcholné krajinářské dílo světového významu, jež vytvořil vlastním originálním způsobem.

Mimo významu umělecko-historického je park cenný i dendrologicky, jako sbírka domácích a cizokrajných dřevin – okolo 1600 druhů. Výjimečná je sbírka rododendronů čítající okolo 8000 kusů ve 100 druzích a kultivarech.

Park je zároveň nejvýznamnějším krajinným prvkem jihovýchodně od Prahy a též důležitým útočištěm všech organismů v této krajině.

Průhonický park je Národní kulturní památkou a památkou UNESCO."

Na jaře, v době kvetení, to musí být nádhera. No, co vám tu budu povídat, už se těším, až se tam zase podívám. Resp. podíváme. Mé nadšené vyprávění strhlo i manžela, příští lékařskou prohlídku v květnu završíme společným výletem do zámeckého parku ツ

A co vy? Byli jste tam někdy?

Mějte prima dny,

Petra

Rozhodněte sami - stromová alej

 

Náš městský obvod (Plzeň 4) letos vyhlásil participativní rozpočet, akci: "Rozhodněte sami". Samozřejmě ne na celé roční hospodaření městské části. Vymezil ale nějaké finance a vyzval občany, aby přišli s návrhy, co za tyto peníze vylepšit, vybudovat. Z realizovatelných návrhů pak sestavili soutěž a všichni občané měli možnost hlasovat. Vybírat jsme tak mohli např. z realizace zelené střechy na konečné trolejbusu, stavby pumptrackové dráhy pro bikery, vybudování psího parku, vysázení nové stromové aleje a dalších. A právě ona poslední zmíněná stromová alej vyhrála. I já pro ni hlasovala. Cesta, při které je nová alej z jabloní, švestek a habrů vysázena, je součástí oblíbené procházkové trasy mnohých lidí z plzeňské Doubravky, Újezda a i dalších částí. 

Velkou plochu orné půdy rozdělovaly pouze cesty, nikde žádný remízek. Na obhajobu tohoto stavu ale musím říct, že tam nikdy žádné keřové pásy, remízky nebyly. Dívala jsem se do starých fotografických map, až do roku 1938. Pravda ale je, že zatímco teď je každé pole velká plocha s jednou plodinou, dříve to evidentně byla jednotlivá políčka, úzké pruhy země, kde každý pěstoval něco jiného. Druhová rozmanitost, biodiverzita, byla určitě větší, než teď. 

Proto mne těší, že vyhrál právě tenhle návrh. Další drobná pomoc přírodě, které několik posledních desetiletí dáváme pořádně zabrat. A mimo to, i nám lidem, bude po takových cestách procházka určitě příjemnější :)

Netuším, zda mají podobné projekty, kde se do rozhodování o rozdělování peněz mohou zapojit občané, i jiná města. Já o tom slyšela prvně a líbí se mi to. Snad u nás nezůstane jen u tohoto prvního projektu :)

Mějte prima dny, Petra

PS: připomínám, že dnes končí soutěž o vánoční hvězdičku. Tak kdo byste ji chtěl, máte posledních několik hodin čas se do soutěže komentářem přihlásit :)

Podzimně od nás

Nejsou to jablka, jsou to kdoule. Máme na zahradě letitý, opravdu letitý keř. Každý rok na podzim sbíráme množství kdoulí, malých i větších.  Nikdy jsem je nijak nezpracovávala. Jsou tvrdé a mám pocit, že bych na nich nechala ruce, než bych je oloupala a vykrájela jadřince. Ale když se dají do šatníku, krásně ho provoní. To už dělávaly naše babičky ツ

Naše Rozinka, ta nesmí nikde chybět. Dělala mi asistentku, když jsem chystala podzimní výzdobu na terase. Max tam byl taky. Ale toho vyfotit v klidu, to je umění. Toho bych před tím asi musela něčím "utlumit". Mám ho asi na šesti fotkách a všude je v běhu. Chápej : rozmazaný ツ

Druhé místo u domu, kam si dávám nějakou tu tematickou výzdobu, je u vchodu. Kameninové koryto je ale stále ještě obsazené letničkami. Vím, asi už to, při těch teplotách v noci, nebude za chvilku žádná sláva, hlavně batáty takové poklesy nemají rády, ale zatím se drží. 

Podzimní rostlinky tím pádem musely vzít za vděk dočasným útočištěm v proutěném košíčku. 

Kdo se se mnou potkává na instagramu už ví, ale kdo ne, tomu to prozradím tady. Vlastně.... já se prostě pochlubím ツ Dostala jsem od Zdeničky háčkované dýničky. Mám už od ní jednu z dřívějška a letos přibyly ještě dvě. Jedné by bylo smutno, no ne? ツ A k tomu navíc nádhernou kytičku s levandulovým polštářkem uvnitř.  Dárky jako o Vánocích :o). 

Zdeni, moc ti děkuju ♡

Dneska se s vámi rozloučím pohledem na naše stále ještě rozkvetlé lodžie. Opravdu takhle teď vypadají.  Uklízím je, až když je spálí mráz, takže leckdy se potkají i s rozsvícenými dýněmi, Jeden rok jsme je sundavali dokonce až v prosinci, no vedle nich ta zimně-vánoční výzdoba vypadala trochu nepatřičně ツ Ale co, já to nehrotím, vše má svůj správný čas. A jen jejich ještě zdaleka neskončil :)

Mějte všichni prima dny. A opatrujte se.

Petra

♡