Průhonický park

Krásný den, přátelé.

Tento týden jsem poprvé v životě navštivila Průhonický park. Neznám snad nikoho, komu by jeho jméno něco neříkalo. Ale popravdě, než jsem tam jela já, věděla jsem jen, že je "někde v Praze". Posléze jsem zjistila, že ani to není tak úplně pravda ツ

Má cesta tam nebyla úplně náhodná. Můj muž má už dlouho nemocné srdce a jezdí každý půl rok na prohlídku do IKEMu. Čeká ho transplantace chlopně. I tentokrát jsem tam jela s ním, jen s tím rozdílem, že jsem, do budov nemocnice nešla. Kvůli opatření, která jsou teď všude. Předem jsem se tedy podívala do mapy a hledala, co je kolem zajímavého, kam bych se mohla podívat. Měla jsem asi jen hodinu a půl, tak jsem nemohla odjet daleko. Můj výběr tedy padl právě na onen Průhonický park. A nelituju ani trošku!

Počasí nezklamalo. Spoustu dní před i po naší cestě bylo, alespoň v Plzni, poměrně zataženo. Ale ten den, to byla sluneční lázeň. V parku jsem byla dopoledne, byl tam takový klid! Na procházce jsem míjela maminky s kočárky, starší dámy v družném hovoru, ale třeba i školku ツ

Škoda, že jsem měla tak málo času. Stihla jsem vlastně obejít jen Podzámecký rybník a už jsem musela jet zpět. Vím, že bych tam mohla být trojnásobek času a ještě by to bylo málo. A to ani nemluvím o tom, že s podzimem vlastně ani nic nekvetlo, mnoho stromů a keřů už bylo opadáno. Průhonický park je vlastně taková botanická zahrada.  Z webových stránek parku jsem si půjčila pár slov:

"Přírodně krajinářský park o rozloze 250 ha založil v roce 1885 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca. Využil členité údolí potoka Botiče a jeho přítoků Dobřejovického a Zdiměřického potoka, použil původní domácí dřeviny v kombinaci s dovezenými cizokrajnými dřevinami. Jako základ parkové kompozice založil mistrně volené průhledy. Porosty dřevin, skupiny stromů a keřů střídal s lučními plochami, rybníky, potoky a jejich slepými rameny. Dovedně využil proměnlivost dřevin v různých ročních obdobích. Výsledkem jeho celoživotního úsilí je vrcholné krajinářské dílo světového významu, jež vytvořil vlastním originálním způsobem.

Mimo významu umělecko-historického je park cenný i dendrologicky, jako sbírka domácích a cizokrajných dřevin – okolo 1600 druhů. Výjimečná je sbírka rododendronů čítající okolo 8000 kusů ve 100 druzích a kultivarech.

Park je zároveň nejvýznamnějším krajinným prvkem jihovýchodně od Prahy a též důležitým útočištěm všech organismů v této krajině.

Průhonický park je Národní kulturní památkou a památkou UNESCO."

Na jaře, v době kvetení, to musí být nádhera. No, co vám tu budu povídat, už se těším, až se tam zase podívám. Resp. podíváme. Mé nadšené vyprávění strhlo i manžela, příští lékařskou prohlídku v květnu završíme společným výletem do zámeckého parku ツ

A co vy? Byli jste tam někdy?

Mějte prima dny,

Petra