Rozhodněte sami - stromová alej

 

Náš městský obvod (Plzeň 4) letos vyhlásil participativní rozpočet, akci: "Rozhodněte sami". Samozřejmě ne na celé roční hospodaření městské části. Vymezil ale nějaké finance a vyzval občany, aby přišli s návrhy, co za tyto peníze vylepšit, vybudovat. Z realizovatelných návrhů pak sestavili soutěž a všichni občané měli možnost hlasovat. Vybírat jsme tak mohli např. z realizace zelené střechy na konečné trolejbusu, stavby pumptrackové dráhy pro bikery, vybudování psího parku, vysázení nové stromové aleje a dalších. A právě ona poslední zmíněná stromová alej vyhrála. I já pro ni hlasovala. Cesta, při které je nová alej z jabloní, švestek a habrů vysázena, je součástí oblíbené procházkové trasy mnohých lidí z plzeňské Doubravky, Újezda a i dalších částí. 

Velkou plochu orné půdy rozdělovaly pouze cesty, nikde žádný remízek. Na obhajobu tohoto stavu ale musím říct, že tam nikdy žádné keřové pásy, remízky nebyly. Dívala jsem se do starých fotografických map, až do roku 1938. Pravda ale je, že zatímco teď je každé pole velká plocha s jednou plodinou, dříve to evidentně byla jednotlivá políčka, úzké pruhy země, kde každý pěstoval něco jiného. Druhová rozmanitost, biodiverzita, byla určitě větší, než teď. 

Proto mne těší, že vyhrál právě tenhle návrh. Další drobná pomoc přírodě, které několik posledních desetiletí dáváme pořádně zabrat. A mimo to, i nám lidem, bude po takových cestách procházka určitě příjemnější :)

Netuším, zda mají podobné projekty, kde se do rozhodování o rozdělování peněz mohou zapojit občané, i jiná města. Já o tom slyšela prvně a líbí se mi to. Snad u nás nezůstane jen u tohoto prvního projektu :)

Mějte prima dny, Petra

PS: připomínám, že dnes končí soutěž o vánoční hvězdičku. Tak kdo byste ji chtěl, máte posledních několik hodin čas se do soutěže komentářem přihlásit :)

Soutěž ♡♡ tak trochu předvánoční ♡♡

Krásný den přátelé!

Já vím, do Vánoc ještě trochu času zbývá, ale přiznejte se, kdo z vás už na ně nepomyslel? Vymýšlení dárečků, abychom potěšili naše blízké, to už zní ze všech stran. Začínáme opět lovit v našich receptech po mamince a babičce a přemýšlíme, které cukrové letos upečeme. U nás už jsme si vychutnali  i horký večerní svařák, protože už 6 dní nesvítí sluníčko a od rána do večera tu máme mlhu. Tolik dní po sobě jsem to snad ještě v Plzni nezažila a ani předpověď počasí na další dny neslibuje zlepšení.

Pro někoho z vás, kdo už na Vánoce alespoň trochu myslí, tu mám soutěž. Jestli se vám líbí korálková hvězdička, stačí si o ni napsat do komentáře. V pátek, 13. listopadu, krásné datum :o), vylosuji jednoho vítěze. Stejná soutěž bude probíhat i na Instagramu ツ

Hvězdičky jsem tvořila z drátů a korálků. Jsou každá trochu jinak velká, tu největší jsem fotila v rukách naší Míši. Já ji mívám ve vánočním čase zavěšenou na vlasci v okně. 

Tak kdo byste ji chtěl, zkuste štěstí a napište si o ni :)

Mějte prima dny, Petra

Zapečené špagety

 

Krásný den vám všem.

Tenhle recept se v naší rodině usídlil někdy před 30 lety. Když to takhle napíšu, přijde mi to strašně let, přitom já mám pocit, že to bylo teprve nedávno ツ

Přivezli jsme si ho od našich česko-švýcarských známých. Jestli má recept český nebo švýcarský původ netuším, ale chutnat může tam i tam. Na přípravu je jednoduchý, na suroviny nenáročný, prostě pro nás ideál. Tak jestli už nevíte, co v době karantény uvařit, zkuste je. Třeba zachutnají vám stejně jako nám :)

Co potřebujeme na přípravu:

1 balení špaget

2 skleničky nakládané zeleniny na kyselo - např. Kunovjanka

2 cibule

1 sklenička vepřového masa ve vlastní šťávě (můžete samozřejmě nahradit vlastní výrobou)

1 lahev kečupu cca 500g

trocha oleje

špetka soli

sýr na posypání

Špagety uvaříme klasicky v osolené vodě. Doporučuji je před vhozením do vroucí vody rozlomit alespoň na půl, budou se nám pak v pekáčku lépe míchat se zbytkem ingrediencí. Nadrobno nakrájenou cibulku mezitím necháme na oleji zesklovatět, přidáme do ní maso ve vlastní šťávě, které tam necháme za občasného promíchání a rozkrojení povolit. Mezitím si obě Kunovjanky slejeme, nálev potřebovat nebudeme. Do pekáčku pak dáme kromě sýru všechny ingredience a promícháme je. I když se vám bude zdát, že je tam kečupu hodně, věřte, že ve výsledku nebude. Část nasají špagety, část se během pečení odpaří. A kečup získá jinou, prostě vypečenou chuť ツ

Když jsme tohle jídlo dělali před těmi mnohými lety, o domácím kečupu jsme si mohli nechat leda tak zdát. Dneska si zavařujeme vlastní a ten z obchodu doma nepoužíváme. Jen tady je to výjimka. S domácím nám tenhle recept prostě tolik nešmakuje. Nevím, jestli je to jen zvyk nebo nějaká kuchařská alchymie, ale tohle je jediný okamžik, kdy běžím do obchodu pro láhev kupovaného a vlastní si nechám na jindy.

Ale zpět k receptu..... naplněný pekáček vložím do vyhřáté trouby přibližně do spodní třetiny a peču na 190°C na spodní i horní pečení cca 2 hodinky, pak na přibližně půl hodiny zvednu teplotu na 200°C a pekáček posunu v troubě výš, aby se nám na povrchu vytvořila nahnědlá kůrka, dokonce špičky sem tam trčících špaget aby začínaly chytat dosti tmavou barvu. To by měl být okamžik, kdy už jsou špagety hotové. Díky delšímu pečení ve spodní části trouby jsou přichycené a připečené i na dně,  A to je náš cíl. 

Pak už stačí naservírovat na talíř a ještě horké posypat nastrouhaným sýrem. Vyváženě propojená kyselost nakládané zeleniny se sladkostí kečupu a slaností masa.... Křupavé shora, opečené zdola, uvnitř vláčné. Tak to má vypadat, tak chutnají naše zapečené špagety nejlíp ツ 

Mějte prima dny a užijte si dnešní neděli i přes upršené a lenošivé počasí :)

Petra

♡

Strom z růženínu

Krásný den, přátelé,
moc vás všechny zdravím ツ

Po delší době jsem se pustila do výroby drátovaného stromu života.  Tentokrát z růženínu. Měla jsem  tu kamínky už asi rok, ale nějak nebyla ta správná chvíle.... až teď. Během dvou večerů, při poslechu přednášek. Ne vždy to jde, někdy se člověk na učivo musí pekelně soustředit a video sledovat i očima, ale teď jsem se věnovala předmětu, který je mi blízký, základy znám, tak jsem mohla zaměstnat ruce něčím jiným ツ

Strom už doma nemám. Dala jsem ho kamarádce Silvě, se kterou se známe už od prváku střední školy. Skoro 30let. Letí to strašně ツ 

Co vy? Ač dlouhá léta ze školy, vídáte se pravidelně s někým, kdo s vámi sdílel lavici, třídu?  Já jsem ráda, že jsme se Silvou přátelství udržely takhle dlouho.  Je to fajn.... že kromě běžných starostí i radostí, o kterých si povídáme, se občas zasmějeme při vzpomínce na studentské vylomeniny, lásky, zklamání i na dnes úsměvnou "těžkost" našich tehdejších let.

Mějte prima dny, opatrujte se! 

Petra

Santiniho Mariánská Týnice

 

Krásný den, přátelé.

Dnes vás zavedu k nám, na západ Čech. Čtyřicet kilometrů severně od Plzně, kousek od města Kralovice do malinké obce Mariánský Týnec. V ní se nachází Mariánská Týnice. Soubor staveb, které navrhl jeden z našich nejznámějších barokních architektů, Jan Blažej Santini Aichel. 

Sama se tu o něm nebudu rozepisovat, vypisovat tu dopodrobna jeho životopis. Na netu je k nalezení mnoho stránek nejen o jeho osobě, ale i o jeho stavbách na území České Republiky. 

Pro vaši lehkou představu o vzniku a osudu tohoto architektonického barokního skvostu snad jen několik řádek:

Mariánská Týnice u Kralovic není, ač se to na první pohled může zdát, zámek. Je to vrcholně barokní areál kláštera s poutním kostelem Zvěstování Panny Marie, s ambitem a proboštstvím (na první fotce v popředí), které dal vybudovat plaský klášter podle projektu Jana Blažeje Santiniho v letech 1711–1768. Dnes je tato významná kulturní památka ve vlastnictví Plzeňského kraje a ve správě Muzea a galerie severního Plzeňska. Na začátku 20. století byla na pokraji zkázy, protože po zrušení plaského kláštera, k němuž patřila, od roku 1785 nenašla odpovídající využití a trvale chátrala, až se v roce 1920 zřítila kupole kostela. Spásou pro nádherný, ale zanedbaný objekt, bylo zřízení muzea, které sídlí v prostorách proboštství od roku 1952. Od roku 1993 probíhá památková obnova, na rekonstrukci kupole, věží, střech, kaplí, ambitu a umělecké výzdoby i úpravy exteriéru bylo během dvaceti let vynaloženo cca 40 milionů korun. Mariánská Týnice prošla během 20. století téměř zázračnou proměnou, kdy se ze zdevastované ruiny stala obdivovanou památkou, která patří k nejlépe udržovaným v Plzeňském kraji.

Několik fotografií z kostela:

Věřili byste, že je kulisou oltáře iluzivní  architektonická malba? A je dokonce dochovaná původní. 

kupole s tzv. vrcholovou lucernou

západní ambit

malby kaple v ambitu

malby kaple v ambitu

Možná víte, že se Santiniho dokonalá díla vyznačovala svojí naprostou symetričností, dokonalým vyvedením v měřítku čtverců a kružnic. Mariánská Týnice se tomu trochu vymyká. Ne snad, že by to tak její architekt chtěl, ale v dobách výstavby už nedošlo na druhý, protipólný ambit na východní straně kostela. A možná jste už taky zaznamenali v naší době poměrně ojedinělou informaci, že se v současné době tato po staletí chybějící část dostavuje:

Vstup do současné dostavované části není návštěvníkům umožněn, ale obrázek jistě mnohé napoví. Možná i lépe, než kdybych to fotila já na místě. Ptačí perspektiva je pro představu o přístavbě určitě zajímavější ツ Když si rozkliknete odkaz na mapy, máte možnost ji vidět téměř v přímém přenosu.

Mariánská Týnice je překrásná. A stále aktivně žije. Pořádají se tu různé společenské akce, koncerty, jarmarky, svatby..... V prvním patře probošství je výstava života na počátku 20. století,  můžete se tak přenést do tehdejší kovárny, hospody, nebo třeba i do školních lavic a podle rozvrhu zjistit, že tehdejší děti měly ve čtvrtek volno.  Pravda je, že musely chodit ale i o sobotách. To já jsem raději za volný celý víkend ツ

Dnes jsem do článku přidala hodně fotek. Prostě mi bylo líto vám je neukázat a to věřte, že jsem si jich hodně ještě nechala schovaných.  Fotky ale stejně zprostředkují zážitek jen trošku. Tak až budete mít cestu na severní Plzeňsko, zajeďte si i do Mariánského Týnce. To místo je fakt kouzelné.

Mějte prima dny,

Petra

Podzimně od nás

Nejsou to jablka, jsou to kdoule. Máme na zahradě letitý, opravdu letitý keř. Každý rok na podzim sbíráme množství kdoulí, malých i větších.  Nikdy jsem je nijak nezpracovávala. Jsou tvrdé a mám pocit, že bych na nich nechala ruce, než bych je oloupala a vykrájela jadřince. Ale když se dají do šatníku, krásně ho provoní. To už dělávaly naše babičky ツ

Naše Rozinka, ta nesmí nikde chybět. Dělala mi asistentku, když jsem chystala podzimní výzdobu na terase. Max tam byl taky. Ale toho vyfotit v klidu, to je umění. Toho bych před tím asi musela něčím "utlumit". Mám ho asi na šesti fotkách a všude je v běhu. Chápej : rozmazaný ツ

Druhé místo u domu, kam si dávám nějakou tu tematickou výzdobu, je u vchodu. Kameninové koryto je ale stále ještě obsazené letničkami. Vím, asi už to, při těch teplotách v noci, nebude za chvilku žádná sláva, hlavně batáty takové poklesy nemají rády, ale zatím se drží. 

Podzimní rostlinky tím pádem musely vzít za vděk dočasným útočištěm v proutěném košíčku. 

Kdo se se mnou potkává na instagramu už ví, ale kdo ne, tomu to prozradím tady. Vlastně.... já se prostě pochlubím ツ Dostala jsem od Zdeničky háčkované dýničky. Mám už od ní jednu z dřívějška a letos přibyly ještě dvě. Jedné by bylo smutno, no ne? ツ A k tomu navíc nádhernou kytičku s levandulovým polštářkem uvnitř.  Dárky jako o Vánocích :o). 

Zdeni, moc ti děkuju ♡

Dneska se s vámi rozloučím pohledem na naše stále ještě rozkvetlé lodžie. Opravdu takhle teď vypadají.  Uklízím je, až když je spálí mráz, takže leckdy se potkají i s rozsvícenými dýněmi, Jeden rok jsme je sundavali dokonce až v prosinci, no vedle nich ta zimně-vánoční výzdoba vypadala trochu nepatřičně ツ Ale co, já to nehrotím, vše má svůj správný čas. A jen jejich ještě zdaleka neskončil :)

Mějte všichni prima dny. A opatrujte se.

Petra

♡

Pohár se zkaramelizovanými jablky

 

Krásný den, vážení.

Někdy jsou ty obyčejné věci tím nejlepším. 

Opět mi začala škola, kvůli covidové situaci momentálně pouze on-line. Přiznám se, že mi to až tak nevadí. Jako dálkaři jsme i tak odkázáni především na samostudium, na každý předmět  ve škole máme za normálních okolností pouze jednu jedinou půldenní přednášku a vybavení skripty, odbornou literaturou, stohy papírů a dalšími studijními podklady se na to vrháme až doma po večerech. Někteří přednášející, zatím bohužel menšina, i pro nás dálkaře nahráli v předchozích letech přednášky denních studentů na video. Jedenáct až třináct, hodinu a půl dlouhých přednášek z jednoho předmětu, které absolvují ti mladí lidé, kteří studují běžným způsobem VŠ, nám nahráli na školní server. A my dálkaři  máme možnost si je kdykoliv pustit.  Učit se i z nich. Nemusíme jen číst z papírů ty často suchopárné a občas až uspávající texty. Znáte to.... Když vám o tom někdo vypráví, když vám podá ta data lidštějším způsobem, zapamatujete si mnohem víc. 
Mám za sebou prvních pár přednášek z tohoto semestru. Prvních videopřednášek. Budu doufat, že i ostatní přednášející se přidají k těm vstřícnějším a svá videa nám nahrají. 
A vám se předem moc omlouvám, možná tu budu o trochu méně. Ale slibuju, budu se snažit svět blogů moc nezanedbávat. Tak mi držte palce ツ

Ale abych se vrátila k první větě tohoto příspěvku..... když není času nazbyt, musí, když nás honí mlsná, stačit i nějaká ta rychlovka. Klasické české tvarohové buchty upeču prostě někdy jindy. Nám dnes přišel vhod obyčejný vanilkový puding.  A s trochou zkaramelizovaných jablek neměl chybu ツ
V rendlíčku jsem si rozpustila asi 2 lžíce másla, do něj vsypala 3 lžíce cukru a nechala jsem ho na středním teplotě zkaramelizovat. Pak přidala na kousky pokrájená tři oloupaná jablka, skořici, 1 hřebíček a nechala asi 20 minut dusit. Karamel má tendenci, jak se nejprve od jablíček ochladí, se srazit. Ale nelekněte se, hned jak jablíčka pustí šťávu, začne se opět rozpouštět. Poslední čtvrté jablíčko dávám tak 5 minut před koncem, aby část zůstala příjemně na zkus ツ A to je i čas i na případné doslazení, máte-li kyseláky.

Víc fotek nemám. Rodina mi to nedovolila. Prostě nechtěli čekat, až si to dofotím, protože: "nejlepší je to, mami, ještě teplé!"

Mějte prima dny.

A opatrujte se ♡

Petra