Les Čilina

Víkendové krásné slunečné počasí nás nabudilo na pořádnou procházku. Tentokrát se naším cílem stal les Čilina na Rokycansku. Byla to nádhera! Les opravdu voněl jarem, houbami...vím, ještě nerostou, ale znáte ty vůně? Prostě vůně lesa.... ❤

Měla jsem pocit, že jsme tam snad sami.

Po cestě Čilinou narazíte i na zvláštní stromy. Na úkaz, který už na moc místech naší republiky nenajdete. Na stopy po řemesle, které je už téměř zapomenuto. Tady kdysi dávno pracoval smolař.

První, co člověka napadne je to, proč někdo takto ničí les. Ale není to tak. Naši předci se o lesy uměli starat. Smolaření patřilo v naší zemi k přísně regulovaným činnostem a těžení smoly “načerno” bylo považováno za zločin na úrovni pytláctví. Měl-li vlastník lesa povoleno smolu ze stromů získávat, měl zároveň jasně stanoveno jak. A hlavně byl určen věk takto využívaných stromů - narušovány byly pouze ty stromy, které byly určeny k mýcení v horizontu několika málo let, takže poškození dřeva ani lesa nebylo příliš velké. V narušené části stromu docházelo k silnému prosmolení kmene. Takové dřevo mělo, kromě toho, že poskytlo smolu, ještě své další využití - bylo zpracováno třeba k výrobě loučí. Výborně totiž hořelo a bylo velmi odolné vůči hnilobě.

Nalézt dnes v lese stromy se stopami po činnosti smolařů je docela vzácné. Vzhledem k časovému odstupu od těžby se jedná o nějakým způsobem “zapomenuté” části lesa, které unikly obvyklému osudu. Ty v lese Čilina (Podbrdská oblast) jsou z doby 2. světové války. Stromy byly v době narušení (vytvoření tzv. lizin) přibližně 90 let staré, dnes mají cca 170 let. A všechny jsou živé :)

 O kousek dál se nám otevřel krásný výhled na Litohlavy a kopec Vršíček s poutní kaplí Navštívení Panny Marie.

Pejsci byli spokojení, ani od bláta černé "podvozky" jim nevadily. No doma ve vaně už to bylo horší :)

U vrcholu Čiliny je pomníček letců, kteří tu tragicky zahynuli v roce 1962. Bohužel, tady zapracoval vandal a nebylo téměř co vyfotit. Co z toho dotyčný má, nechápu....

V lese bylo nádherně. Takových dnů bych potřebovala v týdnu víc. V nohách jsme měli 9 kilometrů a já jsem večer po té dávce čerstvého jarního vzduchu usínala už v půl deváté :)

Snad jste i vy měli krásný víkend jako my. 

Petra

Karamelová poleva

Domácí karamelová poleva je dobrota, která nás vynáší do nekonečných výšin slasti. Chodíme ji pravidelně ujídat do lednice. Jen po troškách, po sotva lžičce smočení....Ale asi nás bydlí doma moc. Zřejmě máme někde schované další spolubydlící, o kterých nemám ani tušení. Protože karamel ubývá rychlostí blesku. Sklenička vydrží maximálně týden. Naštěstí, uvařit ho znovu je tak snadné, že mi to nemrzí a občas chodím mlsat taky. A jak na to? Velice jednoduše:

ingredience:

250 g cukru krupice

1,5 dcl vody

250 ml smetany ke šlehání 30%

postup :

Do vyššího hrnce hrnce (já beru ten opravdu veliký, je to lepší) si nasypte cukr. Pomáhám si tím, že si ho hned na začátku rozpustím v hrnci s 1,5 dcl vody. Na střední stupeň ho zahřívejte a hodně míchejte, až se cukr ve vodě úplně rozpustí. Když pak sladká voda začne bublat, přestaňte míchat, jen občas s hrncem zakružte. Postupně, jak se voda začne víc a víc odpařovat, začne cukrový roztok houstnout a lehce se táhnout jako řídký med.  To už od hrnce neodcházejte. Během chvilky začne zlátnout a to už jde o vteřinky. Jak byste ho nechali víc zhnědnout, zhořkl by a nebyl by dobrý. Jakmile je roztavený cukr světle hnědý (nevadí, že na stranách je světlejší než uprostřed), vlijte do něj smetanu a teď začněte opět míchat. Smetana v karamelu prudce vypění, proto je lepší velký hrnec. Metličkou karamel prudce promíchejte.
Dejte pozor, může to jít v prvních vteřinách
 špatně, občas se v něm udělají
pucky a shluky, tak ať se neopaříte. Velmi rychle se ale karamel ve smetaně rozpustí a vznikne jemná řídká poleva. A to je vše.
 Pak už stačí jen nalít do skleničky a po vychladnutí zavřít a skladovat v lednici.
 Když je karamel horký, je mnohem řidší a jde prolít
 přes sítko - to kdyby vám tam zůstal nějaký ten nerozpuštěný kousek.
Až když vystydne, ztuhne a bude té správné konzistence.

Jakou má takto uvařený karamel trvanlivost opravdu nevím. U nás tak týden, a to se opravdu zkazit nestihne.

Jinak jsem byla u sousedky na první lekci háčkování. Na mé v životě úplně první lekci háčkování. Mám umotané (jinak se to asi nazvat nedá) první kolečko. Ale je to super. Večer budu párat a vrhnu se na další pokus. Baví mě to :)

Mějte krásný slunečný víkend!

Petra

Košíčky od Laury

Znáte to.....vy, blogerky určitě.....prohlížíte a pročítáte blogy jiných a prostě vám něco padne do oka. Já to mám samozřejmě taky. A nedávno jsem na blogu Laury uviděla krásné košíčky - misky pletené z provazu. Ano, fakt z provazu, špagátku, jak to kdo nazýváte. Plete je přímo Laura a protože jsem zjistila, že je i prodává, objednala jsem si je. 

Jsou moc pěkné. Ač jsou pletené a tudíž měkké, po vytvarování krásně drží a nehroutí se.  Do jedné jsem si teď dala i sedmikrásku, kterou jsem si původně koupila do jarního truhlíčku, ale vzhledem k počasí ji zatím nechávám doma. Ale myslím, že i v upletené misce jí to sluší :)

 

V druhé misce mám kraslice. Takhle brzy jsem velikonoční výzdobu doma ještě neměla :)  Ale dělám to po kouskách, sednout k tomu a zvládnout všechny najednou nemám čas. Takže jsem musela začít poměrně s předstihem a pak mi bylo líto je do Velikonoc ještě schovat. Včera jsem dodělala poslední. Jsou slepičí a mají barvu do zelena. Dostala jsem je od známé z keramiky s tím, že jsou od indiánských slepiček. Myslím, že slípky pochází původně z Latinské Ameriky a jejich vajíčka mají právě takovéto zvláštní zabarvení. A musím říct, že bílá vosková přízdoba na nich vypadá krásně.

Snad nám to sluníčko začne brzy víc hřát. Včera jsem viděla v prodeji už sazenice kedlubnů, salátů.....některý rok jsem šla do rizika a v tuto dobu si sazenice koupila. Mám skleník, tak tam byly chráněné určitě víc než na volném záhoně, ale vytápěný není. No letos ještě raději počkám, na teplejší dny.

Mějte se všichni báječně a užijte si krásný první jarní den.

Petra

Knedle v kyšlom zelu

Tento recept pochází z Valašska a snad jsme si ho doma až tak moc neupravili a držíme se původní receptury. U nás je moc oblíbený. Není to nijak složité jídlo, jde to vcelku rychle.
 A v zelí je možné dělat obměny....my máme rádi hlávkové, ale výborné je ke knedlíčkům i kedlubnové zelí nebo běžné kysané, které je plné vitamínu C.
Je to zkrátka naprosto ideální oběd na chladnější dny a ty už jsou tu bohužel zase....

knedle:

6 housek

1 cibule
2 vejce
½ hrnku polohrubé mouky
1 hrnek teplého mléka

 200 g libového uzeného masa
200 g slaniny
½ lžičky kypřícího prášku
bylinky – pažitka, petržel....
sůl, pepř

zelí:

1 hlávka zelí

 1 cibule

máslo

sůl, cukr, ocet
 

postup přípravy:
Na slanině zpěníme cibulku, přidáme nakrájené housky a osmažíme. Z mouky, kypř. prášku, vajec a mléka připravíme řídké těsto, smícháme s houskami, uzeným masem. Rukama tvoříme pevné koule, vaříme 10 minut v osolené vodě.
Zelí: na másle zpěníme cibulku, přidáme nakrájené zelí, osolíme, osladíme a dusíme do té doby, až se nám začne lehce přichytávat. Na závěr dochutíme solí, cukrem a i třeba trochou octa, ale není to nutné. U nás si zelí dělíme na poloviny. Pánská část rodiny má ráda okyselené, dámská ne.

Ať chutná i vám!

Petra

Fotografická výzva 7 dní, 7 fotografií

Koncem února vyhlásila Dáša blogerskou fotografickou výzvu 7 dní - 7 fotografií. Nápad se mi moc líbil a tak jsem neváhala a svoji účast jsem přislíbila. Fotky jsou tu:

pondělí, 5.3.2018 

Krmím sýkorky, vrabce, kosáky. Krmím ptáčky. Opravdu krmím ptáčky? Na semínka nám začala chodit i veverka. Už jsem ji tu neviděla několik let, tak mě to potěšilo.

úterý, 6.3.2018 

Na šumavské Kvildě se zima fakt nevzdává......tady bude sníh snad ještě v červnu. Ale rampouchy jsou krásné. Hned jsem si vzpomněla, jak jsme je jako děti cucaly místo lízátek.....zmrzlé pusy jsme od nich měly, ale i když byly bez příchuti a cukru, chutnaly tak nějak božsky. To kouzlo vzácnosti, kdy se nám podařilo "ulovit" rampouch třeba jen jednou za zimu a nebo taky ani to ne, zafungovalo tak úžasně, že bychom ho v tom okamžiku nevyměnily ani za to pravé lízátko. Měli jste to taky tak?

středa, 7.3.2018 

Maják u severního moře...... tak ne, není to samozřejmě maják, i když při stavbě této plzeňské pivovarské vodárenské věže se u zmíněných majáků stavitelé inspirovali. Prý byla věž po dostavení na počátku 20. století vybavena i světlometem a otočným zrcadlem. 

Je krásná. Opravdu se mi moc líbí.

čtvrtek, 8.3.2018 

U nás je stále pošmourno. Sluníčko nikde, ale ptáci štěbetají jako o závod. U sousedů si už vrabci okukují místo pro hnízdo. Pravidelně jim zalézají škvírou pod okapem k dřevěné pozednici a rok co rok tak několikrát za sezónu vyvádějí mláďata. Letos už tam začali nalétávat. Je úžasné je pozorovat.

Naše budky pro sýkorky jsou zatím opuštěné. Já vím, je ještě čas. Ale už se těším na ten cvrkot, až se v nich zabydlí.....

 

pátek, 9.3.2018 

Nejen já se těším na jaro. Cestou z práce jsem  vyfotila okno jedné místní školy. Vidíte ten muškát? Takový obřík!

Přesně po měsíci jsem zasadila do květníčků nařízkované muškáty já. Kořínky už za tu dobu ve vodě stihly pustit, tak zahradničení začalo. Vytáhla jsem i pítko pro ptáky. Kdyby je při těch jarních námluvách přepadla žízeň a nebo se chtěli před svým nastávajícím trochu občerstvit koupelí :)

  

sobota, 10.3.2018 

Páteční nákupy nemusím. Všude spoustu lidí, každý chvátá..... Ale nějak víkend přežít musíme a tím pádem nakoupit taky. Vyrazila jsem tedy raději v sobotu, hned ráno. To ten nákup pak stihnu za polovinu času. A tentokrát jsem si to nepříjemné zásobovací martýrium zpříjemnila návštěvou Pepca a Jysku. Dva polštářky a svíčka, co voní po čerstvě vypraném prádle a bavlně. Úžasné!!! A za pár korun....

neděle, 11.3.2018 

Nedělní odpoledne bylo skvostné. Lepší zakončení týdne jsme si snad nemohli přát. Celé odpoledne venku, chvilka i na terase při kávě jen v tričku. Tolik měsíců jsme to museli oželet! 

A k tomu pudinkový desert....no měli jsme se jako v ráji :)

Dášo, moc díky za výzvu, byl to skvělý nápad!

Doufám, že i týden vás všech byl plný pěkných okamžiků.

Mějte se krásně!

Petra

❤

Jarní věnec

Sice si s námi počasí posledních dnů trošku zahrává a meteorology slibované výrazné oteplení nad 10°C se zatím nekoná, ale stejně, březen prostě vnímám jako jarní měsíc. Celý březen. Zkrátka už od prvního mám jaro. Všechny nás popadla touha si tu změnu období zařídit alespoň doma, nákupem tulipánků, petrklíčů a sedmikrásek, že? I já měla doma kvítí, už dvakrát jsem nakoupila a dvakrát mi odkvetlo....Nevadí, asi půjdu potřetí. Manželovo "vždyť ti to zase nevydrží" prostě odmítám 😁.

Nicméně, dozrál už čas na přípravu venkovního jarního věnce na terasu. My ji máme na jih a do stěny se slunko opírá celé odpoledne. Z živých kytiček a větviček už věnec netvořím, to už mi dávno přešlo, protože i zimní slunko umí u stěny udělat takové mikroklima, že tam nic nevydrží, natož teplejší jarní paprsky. Vyrábím tedy z umělých kytiček a dekorací. A dneska je tak veliký výběr a kvalita bývá taky super, že už často ani není poznat, že nejsou květy živé. Pak už stačí jen základ - korpus, ten jsem koupila ve výprodeji za 29,- a tavná pistole.

Přeji vám krásné skorojarní dny tohoto roku.

❤

Petra

Letohrádek Kamýk

I my jsme, jako mnoho z vás, využili krásného víkendového počasí a vyrazili na výlet. Tentokrát padl výběr na zříceninu letohrádku Kamýk v Oseku u Rokycan.
Z dálky vypadají ruiny letohrádku opravdu jako z velmi dávné doby, jako zříceniny středověkých kamenných hradů. Vidíte siluetu dvou rovnoběžných zdí, každou se čtyřmi okny. Další dvě stěny chybí a střechu mu tvoří jen volné nebe.
Když jsem ale přišla blíž, bylo mi divné to, že namísto kamene byla jako stavební materiál zdiva použita pálená cihla. Tzn., že byl mnohem mladší, než jsem se původně domnívala.
 Letohrádek založil roku 1750 Jan Šternberk a už asi po 80ti letech z něj zbyla rutina. Zvláštní..... tak krátký čas a tolik snahy, práce a dřiny bylo pryč. Pod zříceninou jsem si pročítala informační tabuli a zaujalo mě, k čemu sloužil. Byl to taneční sál zámecké šlechty:
"Už samotná cesta k němu byla romantická; panstvo nastoupilo pod oseckým zámkem do člunů, ozdobených zářícími lampiony, a plavilo se napříč Podzámeckým rybníkem za rachotu prskajících bengálských ohňů. Muzikanti, usazení na dalším člunu, hráli během plavby serenády,  zatímco pravidelné záběry vesel unášely hosty k podivuhodné stavbě, jejíž okna jim zářila vstříc jako maják na temném útesu.  Přirazili k dřevěnému molu přístaviště a byli vedeni vzhůru po cestě lemované lokaji, z nichž  každý držel v napřažené ruce lucernu. Letohrádek byl slavnostně osvětlen a vyzdoben girlandami z chvojí a květinovými koši. Tanečním sálem pak zněla hudba, páni a dámy vířili v kole, skrývali se za škraboškami, flirtovali a popíjeli perlivé víno až do prvních záblesků svítání."

Úplně to vidím..... To musela být krásná doba. Hlavně tedy  pro šlechtu. 

U zříceniny je příjemně upravené okolí, pěšiny, lavičky...... ale i o samotnou zříceninu je vcelku postaráno. Pálené cihly by na rozdíl od kamene nevydržely dlouhodobé útrapy od deště, mrazu a větru a tak byla torza stěn opatřena fasádou, která je chrání.

 

I výhled byl krásný. 

Naši pejsci šli samozřejmě s námi. Jak to jde, bereme je s sebou.

Pod letohrádkem je starý židovský hřbitov. Tahle místa pro mne mají zvláštní kouzlo, sílu,  vnitřní hloubku....určitě víte, co myslím. Netuším, zda je u nás, v republice, židovský hřbitov, kde se stále pohřbívá. Zatím jsem měla možnost vidět jen staré hřbitovy, kde odpočívají pouze naši dávnější předci. A pokaždé mne osloví právě ta zdánlivá opuštěnost. To počínající propojení s přírodou, náhrobní kameny, které opatrně, tak pomalu a nenápadně, objímají ruce břečťanů, polní trávy, které dokreslují tu atmosféru. Nejraději bych si tam sedla, sama, opravdu sama, a jen se tiše dívala....

Doma, když jsem dávala dohromady fotky z výletu, zjistila jsem, že právě z židovského hřbitova jich mám nejvíc. Ale vlastně se ani nedivím....

Doufám, že i vy jste si báječně užili víkend. 

Petra