Moje chvilka

Včera už mne svrběly ruce. Znáte to......ty volné dny, kdy člověk vypadne z běžného pracovního tempa a povinností a skočí do víru domácích činností jako je vaření, uklízení, vaření, mytí nádobí, vaření, praní prádla, vaření, žehlení.... mezitím návštěvy u nás a nebo my u někoho. No už jsem prostě potřebovala změnu. A keramika, to je jedna z mých lásek. 

Mám ji ráda snad ve všech podobách. Jak vypálený hrnek nebo misku, tak i surovou hlínu. Je mi velmi příjemná na dotek a když se mi z ní povede ještě něco vyrobit, je to bonus navíc. Ono totiž vždycky není posvícení. Na keramiku chodím jednou týdně na pár hodin a nejsem žádný profík. Jako většina lidí, co práci s hlínou nezkusila, jsem si i já myslela, jak je to jednoduché. Znáte ta videa, kde jemné ruce hrnčíře měkce objímají hroudu mazlavé hlíny a během pár chvil vytočí nádhernou vázu nebo hrneček?  Byla jsem přesvědčená, že takhle to budu umět skoro hned. Oooo, to byl takový omyl :)  Za kruhem mi to stále moc nejde, ale snažím se a občas se k němu jdu potrápit. Ale častěji sedím za stolem a modeluji. S děvčaty si při tom stihneme popovídat a i kávu vypít. A když se blíží konec školního roku a s tím spojené prázdniny, znamená to pro nás téměř tříměsíční pauzu. Dlouhá je to pauza! No není nic jednoduššího, než si koupit hlínu domů, no ne? Ideálně, když jste na trzích v Berouně, čeká vás cesta domů ne autem, ale vlakem a nejmenší balení hlíny je deseti kilové.  To vám s každým metrem v nohách ta hlína snad těžkne víc a víc. Ještě že mám obětavého muže, který mi balík s nějakým mumláním o hloupých nápadech vzal z rukou a hodil si ho na rameno. Oni ti chlapi občas umí být gentlemani :) 

A včera jsem opět hlínu vyndala a začala si tvořit.  Většinou hledáme inspiraci mezi děvčaty navzájem a to pak v sušárně stojí třeba 10 podobných keramických stromečků, každý z jiných rukou, každý s trochou osobitosti své tvořitelky.  Občas se koukneme na internet a inspiraci najdeme tam. Vždyť to znáte, je to v každé práci podobné, ať  háčkujete, pletete nebo vaříte. 

Včera jsem si dělala opět andílka. Manžel na to reagoval slovy: "Zase anděla? Nechceš udělat třeba nějakou čarodějnici?"

Zjevně neví,  že andělů není nikdy doma dost :) Prostě není žena.....chlapi to mají asi jinak nastavené.  Možná bohudík, alespoň to máme v domácnosti vyvážené :)  Andílek ještě hotový není,  ale z poslední hodiny keramiky jsem si přinesla obrázky na zeď. Teprve jim budu hledat místo, kam je zavěsím.  Zatím nevím. Možná ven, do našeho letního posezení. 

Snad jste i vy našli při vánočním návštěvním shonu nějakou tu chvilku jen pro sebe. On to člověk občas potřebuje.

Přeji vám krásné dny!

Petra