Nezvaný host

Dnešní příspěvek vkládám bez vlastní fotky. Nemám ji. Tak jsem si půjčila alespoň z netu....

Byl to totiž fofr a ač foťák i mobil v práci mám, ani jsem ho nevytáhla....

Dnes jsme měli záchrannou akci. Neplánovanou záchrannou akci. No, ona se většinou ani naplánovat nedá, že?! Ráno jsem přišla do práce a tak jako jiný den, jsem tu první, zapínám tedy všechna naše zařízení. Rozumějte: kávovar - ten je v kanceláři snad nejdůležitějším vybavením, počítače, kopírku atd. Než přijde manžel, který mezitím hledá v centru města těžko místo k zaparkování, uběhne nějaká ta minuta. Já už mám mezi tím uvařený ranní čaj i kávu pro oba.  

Horka minulých dnů nás tentokrát přiměla nechat otevřené ventilačky u obou průchozích kanceláří i v noci. A bylo to znát, západ republiky se docela ochladil, venku bylo ráno 14 stupňů a i v kancelářích byl chládek. 

A otevřeným oknem se k nám dostala nečekaná návštěva. Já ji zprvu neviděla. Seděla totiž na parapetu okna, namáčknutá na květináč se zelencem, jehož listy ji lehce zakrývaly. Ani nepípla. Ani se nehnula. Vlastně bychom si ji snad ani nevšimli nebýt toho, že pod oknem na stole byl bobek. Typický ptačí bobek. A návštěva tím byla odhalena. 

Byla to jiřička. Byla vyděšená, jen na nás koukala a dělala, že tam není. Zřejmě tam byla větší část noci, zkoušela létat z jedné kanceláře do druhé a hledala, kudy ven. Cestu ale nenašla. My bobky ano :)

Když ji manžel zahlédl, mysleli jsme si, že nežije. Ale naštěstí to byla jen její strategie přežití, dělat, že je mrtvá, maskovat se.

zdroj fotografie: http://fkcso.cz/chs/delurb.html

Manžel ji vzal do dlaní, já mu otevírala dveře. Nevěděli jsme, jestli se při létání po kancelářích nezranila nárazem do okna, takže vyhodit ji do vzduchu z třetího patra a "holka leť " nepřicházelo v úvahu. Posadili jsme ji v přízemí na parapet okna ve dvoře. Dost místa pro vzlet a přitom klid bez aut. A mladá dáma na nic nečekala a dala nám vale. Odletěla, lehce, bez komplikací. Tak mám radost. Tak trochu si myslím, tajně doufám :), jestli to nebylo mládě, které jsme tu zachraňovali loni. Jestli se nám nepřiletěla ukázat. Motala se tu tehdy na silnici mezi projíždějícími auty, v centru města, v jedné z relativně rušných ulic s jednosměrným provozem. Vylétla čerstvě z hnízda, která tu po léta mají jiřičky v průjezdu jednoho z činžovních domů. Ale let jí moc nešel. Nevím, jestli ji někdo nevyplašil a ona nevylétla o nějaký den dřív. Zkrátka se nebyla schopná ze země zvednout víc než metr. Popolétavala po silnici, chvilku byla schovaná pod zaparkovaným autem, chvilku seděla úplně uprostřed silnice. Auto projelo nad ní....no já měla srdce jako zvon. Tlouklo mi tak, že to muselo být snad slyšet. Nemohla jsem to tak nechat. Znáte to, jak se v člověku okamžitě probudí ochranitelské pudy? Jiřičku jsme začali chytat, podařilo se nám ji nahnat do rohu ke dveřím jednoho z domů. Musím říct, že během záchranné akce jsem v ulici zastavovala provoz jak policista při dopravní akci. Byla jsem tak rázná a odhodlaná, že si nikdo netroufnul protestovat :)

Jiřičku jsem chytili a šli ji vrátit do průjezdu. Celou dobu, během nejprve našeho pozorování a pak i odchytávání, to jistil jeden z jejích rodičů. Nalétával nad ní, pak i nad námi. Do kterého hnízda patřila jsme nevěděli, tak jsme ji usadili na stříšku garáže ve dvoře, do míst, která byla chráněná před sluníčkem i deštěm přesahem střechy domu. Rodiče jsou schopni si ji tam dokrmit, tak to tenkrát doufám nebyl problém. Snad to holka tehdy zvládla. 

Letos jsme si tedy dali trochu repete. Je to ponaučení pro příště... stačí otevřená ventilačka a problém je tu. Napříště už to budou jistit sítě v oknech, nejen že nebudu muset vyhánět dotěrný hmyz, ale naše kancelář se ani nestane nechtěným vězením pro tuhle ptačí drobotinu. 

To mám zase hezký den :)

Mějte se krásně!

Petra