Opět po roce

Krásný den vám všem, moc vás zdravím!

Rok jsem tu nebyla. Jeden rok a 2 měsíce. Za tu dobu se toho hodně stalo, i když v lidském životě je to jako nic:

1. Stala se ze mě blondýna. Já, se svými kaštanovými vlasy jsem se nechala odbarvit na nechutnou žlutou. No samozřejmě, že to nebyl úmysl. Snad nepochopení u kadeřnice. Dneska už mám to, co jsem původně chtěla, tzn. své tmavé vlasy se světlými melíry a konce světlejší. Ale tenkrát jsem to obrečela, co vám budu povídat.

2. Zhubla jsem 6 kilo. Už to bylo potřeba. Při mé výšce 170 cm jsem měla se svými 82 kily daleko k dokonalosti. Našla jsem si nutričního terapeuta, sestavil mi jídelníček a bylo to. Kilíčka šla dolů, paráda! Ale štíhlá čtyřicátnice ze mě není. V době koronavirové jsem nějak polevila ve čtvrtročním úsilí a těch krásných šest kilo mám zpět. Ach jo. Asi začnu znova :)

3. Začala jsem studovat dálkově VŠ. Mám za sebou úspěšně první ročník. A moc doufám, že se povedou i ty další. Přiznám se, že jsem si myslela, že to bude jednodušší. Objem učiva je neskutečný, oproti denním studentům v jednotlivých předmětech žádné úlevy nemáme, stejné učivo, stejné zápočty, stejné zkoušky. Snad jen to, že máme jen nejnutnější množství předmětů. Denní studenti jich mají pár na víc, na volitelný výběr. Každopádně se mi studium líbí, je to zajímavé, baví mě to. To učení po večerech před zkouškami tedy už tolik ne☺️.

4. ..... 5. ..... 6. .... bylo toho víc, ale to třeba někdy jindy.

Když už píšu v nadpisu "Opět po roce", tak i my se přesně po roce vrátili na týdenní dovolenou na jih Čech, k řece Lužnici, blízko města Bechyně. A právě z tohoto malebného městečka mám pro vás pár fotek:

Starobylé uličky, selské baroko..... radost pohledět.

V klášterní zahradě.

Kostel sv. Matěje s vyhlídkovou věží.

Za vyhlídkovou arkádou se nachází jedna zajímavost: historický byt věžníka. Byl rozdělen na dvě místnosti. V jedné bydlel, v té druhé se vstupním schodištěm choval kozu :). Zajímavé je i to, že pokladna vyhlídky je až nahoře. Paní pokladní tak několikrát denně musí šlapat tam a zpět. 

Na bechyňském náměstí.

Severně od Bechyně je na Šibeničním vrchu neobarokní vodojem. 

O kus dál je pak další, tentokrát věžový vodojem Senožaty. Oba vodojemy už nejsou funkční, ale stavby jsou to pozoruhodné.

Ale zpátky ještě do Bechyně..... Takový je výhled z věže na náměstí. Cukrárnu na fotce mohu doporučit, zákusek s kávou byl na jedničku. To se pak fakt nedá hubnout :)

Podzámčí za Lužnicí

Zámek Bechyně

Františkánský klášter

Věž Kohoutek

Zámek Bechyně

V Bechyni jsme strávili jedno odpoledne a den před tím jsme absolvovali prohlídku zámku. Jinak jsme bydleli u řeky o pár kilometrů proti proudu, kde byl v noci slyšet jen jez a obloha byla tak tmavá, že by se člověk hvězd nedopočítal. Klid, příroda, paráda! Jela nás tam "tlupa" 17 lidí, tak ani přes den nuda nehrozila. I ty dva studené a deštivé dny minulého týdne jsme tam přečkali bez úhony. Po snídani jsme si nařídili odpočinek a vstávali jsme až k obědu. To se mi léta nepovedlo :) Prostě dovolená na jedničku. 

Doufám, že jste i vy měli celý ten rok, co jsem tu nebyla, pěkný, a že si v klidu užíváte druhou polovinu léta. 

Těším se zase někdy tady na blogu na shledanou.

                                                                                           Petra