neděle 15. dubna 2018

Adolf Loos v Plzni, podruhé

Před časem jsme navštívili dva byty v Plzni, jejichž interiéry navrhoval světoznámý architekt Adolf Loos. Psala jsem tu i článek, kdo by si chtěl připomenout, může zdeA včera jsme si dali pokračování. Tentokrát se oba interiéry týkaly rodiny Semlerových. První byl (na adrese Klatovská 19) byt rodiny Hugo Semlera, druhý, s adresou Klatovská 110, Semlerova rezidence. A jako vždy, Loos nezklamal. 



První prostory jsou tedy bohužel, co se týká vybavení poměrně chudé. I objekt jako takový by si už zasloužil rekonstrukci a dle průvodce, je toto již v brzké době v plánu. V několika patrovém objektu se dochovaly pouze 3 místnosti,  kde jsou k vidění původní mramorové a dřevěné obklady, část vestavěných skříní,  krb.....Zbytek je nenávratně pryč. Část má na svědomí válečné vedení plzeňského wehrmachtu, které tu po rychlé emigraci židovské rodiny Semlerových sídlilo.


Po válce objekt sloužil jako administrativní budova vojsku. K tomu není bohužel co dodat. Dům, který byl vestavěn jako vila pro jednu rodinu do řadové zástavby na prestižní adrese vypadá spíše jako činžovní.  Je veliký.  Loos ho pro rodinu Semlerových nechal postavit na místě 2 původních objektů.


Vila je už mnoho let prázdná, nevyužívaná. Většina místností je naprosto bez vybavení. Škoda. Snad se rekonstrukce povede a bude opět sloužit lidem a prohlídky se budou konat častěji než párkrát do roka, jak je tomu teď.


Naše druhá prohlídka byla co do vidění bohatší. A už dnes vím, že jsem zde nebyla naposledy. Semlerova rezidence na rohu ulic Klatovská a Hruškova se totiž v květnu uzavře a bude zde probíhat rekonstrukce, po níž budou zpřístupněny další prostory, dnes návštěvníkům ukryté. A to si nenechám ujít.


Semlerova rezidence (jedná se o další část rodiny, o níž jsem psala výše) byla navržena Adolfem Loosem a jeho spolupracovníkem Heinrichem Kulkou jako vestavba do stávajícího velikého činžovního domu. Oskar Semler si v části domu nechal vybudovat reprezentativní rodinné sídlo a Adolf Loos zde stejně jako v Müllerově vile uplatnil svůj  raumplan.
Prostě skvost meziválečné architektury!


Vstupní hala,  která návštěvníka z řad prvorepublikové smetánky zprvu ničím neohromila.  Ale přesně to je Loosův styl.  To hlavní má přijít až později.....



U vstupu se nachází malá šatna a o pár schodů níž i velká šatna. V ní byla i pohovka,  aby si hosté mohli i při ustrojování udělat pohodlí. To ale stále není to hlavní.....



To hlavní a nejdůležitější přichází teď. Společenská hala, obývací pokoj,  hlavní salón....zde se přijímaly návštěvy.


V reprezentativní hale nechyběl krb ani bar.


Světlo do haly nesla veliká okna s mléčným sklem. Návštěvník tak neviděl ven. Neměl se dívat ven, měl totiž obdivovat interiér haly. A těch oken si všimněte lépe, ještě se k nim později vrátím.


Nad barem je galerie, která sloužila jako čítárna.


Pohled z chodby do letní jídelny.


Jídlo služebnictvo připravovalo zde, v kuchyni. Vidíte ty skvělé skleněné dózy na mouky a koření?



Takto vypadá dům zvenku. Ani se mi nevešel celý do záběru. Semlerova rezidence zabírala asi polovinu domu.




A tady se vracím zpět k oněm oknům haly.  Takto vypadají zvenku. Člověk by skoro řekl, že je za nimi nějaká výrobní hala, dílna.  A přitom se tam schovává skvost architektury, který jezdí obdivovat lidé z celého světa.


Dům je v krásné části Plzně. V okolí jsou samé nádherné prvorepublikové vily. Kousek od centra a přitom oáza klidu a zeleně.

Nevím, jaký jste měli den vy, ale já opravdu krásný.  A počasí tohoto víkednu byl další bonus navíc.

Mějte se báječně!

Petra


čtvrtek 12. dubna 2018

Želví probuzení ze zimního spánku

Krásný večer vám všem!

Nevím jak je to u vás, ale u nás si jaro naplno užívají už i ty naše želví holky. Ještě nedávno spaly ve sklepě, dřímaly tam několik měsíců, ale teď už nastavují krunýře sluníčku a vyhřívají se jak jen to jde.



Máme je už 8 let. Původně jsme mysleli, že to bude kluk a holka. Ale po několika letech se ukázalo, že máme holky dvě :) No odchovávat malé jsme v plánu neměli, tak nám to vlastně ani trochu nevadilo.


Jinak dnes jsem na zahradě objevila první kvítky jahod. Na ty už se vysloveně těšíme. U nás téměř ani nestíhají dozrávat. Loni jsem koupila nové, stále plodící do truhlíku. A byla to výborná volba. Jahody jsme měli celé léto, vlastně až do pozdního podzimu.



Je to úžasné.... Už se zase vracím domů až opravdu večer.  Ta zahrada mi přes zimu opravdu chyběla :)

Mějte se báječně!

Petra




neděle 8. dubna 2018

Domácí ústní voda

Nádherné jarní počasí mne na mnoho hodin vylákalo během víkendu ven, na zahradu. Osázela jsem si už truhlíky s letničkami. Mám skleník, tak do zmrzlíků vydrží tam. Zasázela jsem už i kedlubny, vysela ředkvičky, hrášky.....uklidila po zahradě,  lecos sestříhala, upravila....no na jaře je práce na zahradě víc než dost, znáte to :)
Ale večer jsem si udělala čas na výrobu domácí ústní vody. Postup je nenáročný a rychlý :)


Dezinfekční a hojivý účinek má v této vodě šalvěj. A v kombinaci se skořicí a hřebíčkem vytváří v ústní vodě příjemné aroma. Navíc hřebíček má antiseptický účinek a jak je známo o skořici,  ta je opravdu silně dezinfekční. Používá se třeba i při přesazování orchideí,  když potřebujeme zkrátit kořeny a bojíme se, aby nezačaly v řezné ploše hnít,  protože jsou k tomu náchylné. Ale to odbíhám..... Skořice navíc funguje i preventivně proti zubnímu kazu, protože ničí bakterie.  A aby nám ústní voda vydržela déle, je vhodné ji konzervovat alkoholem. Já volím vodku, protože chuťově neovlivňuje aroma ústní vody. Ale slivovicí by to určite taky šlo. Používám 2x denně,  vždy po vyčištění zubů.


Ingredience:

10 g sušené šalvěje
5 g celé skořice (paličkou rozbitá na menší kousky)
10 ks hřebíčku
0,5 l vody
125 ml vodky

Postup:
Šalvěj, skořici a hřebíček vsypte do zavřovačky, přelijte vroucí vodou a hned zavřete víčkem. Nechte přes noc louhovat. Po 12ti hodinách přelijte přes plátýnko a dolijte vodkou. Pak už stačí pouze nalít do uzaviratelné lavičky a je hotovo :)



Mějte se krásně,
Petra





pátek 6. dubna 2018

Medovník


Tentokrát se budu chlubit cizím peřím. No, cizím.....ne tak úplně :) Dort pekla má dcera a umí ho udělat tak dobrý, že jsem si na něm snad už vypěstovala závislost :) Takže jestli ještě nevíte, co budete o víkendu péct, zkuste třeba tento recept.


Ingredience:
těsto: 
250 g másla 
300 g krystalového cukru 
400 g hladké mouky 
3 polévkové lžíce medu 
2 čajové lžičky sody 
100 ml mléka 
3 vejce 

krém : 
500 ml mléka 
2 polévkové lžíce krystalového cukru 
6 polévkových lžic dětské krupice 
200 g másla 
1 Salko

posyp : 
100 g ořechů 
zbytky těsta



Postup:
Ve větším hrnci si nejprve rozpustíme máslo, do něj pak přidáme med, cukr a mléko. Promícháme a necháme vše rozpustit a spojit. V misce smícháme mouku a sodu, které přisypeme k tekuté složce v hrnci a smícháme. Vše necháme trochu vystydnout a do už jen teplé směsi přidáme 3 celá vejce. Těsto se bude lepit, táhnout, ale tak to má být. Rozdělíme si ho na 3 díly, každý pečeme na pečícím papíru 8 minut v troubě na 200°C. Výsledkem jsou tedy 3 upečené pláty. (Vzhledem k lepivosti těsta mohu doporučit ho do formy roztírat cukrářskou kartou, popř. stěrkou, vařečkou to opravdu nejde).

Z mléka, cukru a krupice uvaříme hustou kaši. Necháme ji vychladnout a přidáme máslo a Salko a vyšleháme do krémové konzistence. Pláty necháme vychladnout, dáme je na sebe a ořežeme, aby na sobě přesně seděly. Ořechy (tentokrát jsme použili vlašské) rozmixujeme na drobno a smícháme s rozdrobenými zbytky z těsta. První plát pokapeme rumem, ale nemusí to být :). Vezmeme 1/3 krému a plát potřeme. Přiložíme druhý plát a teď už bez rumu jen potřeme krémem. Položíme 3. plát, zakončíme potřením krémem. Na závěr posypeme vršek i boky ořechy.


Dort medovník už jsme měli mnohokrát. Vždycky se povedl a pokaždé nezbyl ani kousek. Nejlepší je nechat ho uležet do druhého dne, ale věřte, že nás to stojí velké přemáhání.....


Mějte co nejkrásnější dny.

Petra




středa 4. dubna 2018

Výzva "Moje poklady"


a já se hned přihlásila. Bez rozmyslu. Taky proč ne, poklady srdci blízké máme doma snad všichni. I já. A až po té jsem začala přemýšlet jaké poklady vlastně mám. No jistě, největším pokladem je má rodina, mé stále ještě občasně pubertální děti, které miluju každým kouskem svého srdce, i když zrovna nemají náladu a tváří se jako kakabus o:) Dlužno napsat, že se to stává už opravdu jen ojediněle a já s úžasem sleduji, jací prima lidé z nich vyrostli. Ale vyfotit se na blog pochopitelně nechtějí. 
Velkými poklady jsou i mí pejsci, chlupatí společníci, kamarádi vždy s dobrou náladou, připraveni mne vítat, i když se vracím třeba po pouhé minutě, kdy jsem byla jen s odpadky. Ale ty jsem vám na blogu už taky ukázala.

Mé poklady, které vám tu představím, jsou tudíž jiné. Ale srdci blízké mi jsou moc. Jsou to poklady z dětství, poklady se vzpomínkami.....


Obrázky z kovu vyráběné kovářem, zámečníkem či kutilem měla na zdi pokoje nejedna domácnost. I ta mé babičky. Vím, většina lidí je už dávno zlikvidovala, do dnešních domů asi se moc nehodí. Ale tenhle čáp s rákosím, ten prostě do smetí nepatří. Bylo to to první, na co mi padl zrak pokaždé, když jsem u babičky otevřela vchodové dveře. Visel tam léta, stále na tom samém místě, hned proti dveřím. 
A stejné místo mu patří i v našem domě. Netuším, kdo je autorem ani jak se k babičce dostal. A není toho moc, co po babičce mám. Ale tenhle obrázek mi ji dnes a denně připomíná. A čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak málo jsem si coby dítě vážila chvil s prarodiči. A je mi to líto. Ten společný čas už nevrátím, bohužel.





Můj druhý poklad patří do skupiny zvonečků. Nemám jich tedy tolik, že by se to dalo nazývat sbírkou, ale tenhle má čestné místo. Je to totiž zvonek Ježíškovský. S roční pravidelností nám svým cinkáním otevíral dveře obývacího pokoje, kde jsme pod stromečkem nacházeli vánoční dárky. Ke zvonečku jsme jako děti měly takovou úctu, že bychom na něj během roku téměř ani nesáhly, natož abychom si s ním hrály. Byl pro nás tak posvátný! Prostě Ježíškovský. Má už taky své roky a jestli si pamatuji dobře, vánočně zvonil už v dětských letech mého táty. Doufám, moc si to přeji, aby byl s naší rodinou dál. Aby třeba za několik let zvonil další dětské generaci.




Poslední poklad, který vám představím je opět spjat s mým dětstvím a babičkou. S tou babičkou, po které mám kovaný obrázek čápa. Od ní jsem totiž dostala tohoto zajíčka. Hračku tak malou, že ji schováte do kapsy. Zajíčka s prádelním kolíčkem uvnitř, kterého jsem měla tolikrát připnutého na prstu! Chodíval se mnou ven, držel se knoflíkové légy mé dětské košile nebo okraje trička. Až se divím, že jsem ho tenkrát nikde neztratila. Brala jsem ho na každou dovolenou, každé prázdniny. 
Kožíšek už má hodně vypelichaný, tlapičky několikrát zašívané a červená mašlička na jeho krčku už není téměř vidět. Ale stále ho mám. Asi jsem dětinská, ale není nikde schovaný. Sedí jako jediná hračka na poličce v kuchyni a dělá mi společnost každý den :)




Marti, nápad s touto výzvou byl opravdu báječný. Pro mne to neznamenalo jen projít dům, vyfotit pár fotek a napsat příspěvek. Bylo to pro mne zastavení, zavzpomínání. Otočení se zpět do minulosti a připomenutí si těch okamžiků, které mi navždy mají zůstat v srdci. Děkuji ti.


Mějte se všichni moc krásně. A važme si chvil, kdy můžeme být s těmi, které máme rádi a s kterými být chceme.

Petra






pátek 30. března 2018

Polévka z pečené mrkve

Tuhle polévku jsem vařila prvně. Ale je tak dobrá, že se o recept s vámi ráda podělím.  Na 4 porce si připravte:


500 g mrkve 
3 větší cibule 
necelá lžička kurkumy 
trochu olivového oleje 
sůl, mletý pepř
1 litr vroucí vody 
Na ozdobu mrkev, cibuli, cuketu, petržel, brokolici,...
 trochu olivového oleje
 sůl, pepř

a tmavých a chladných večerů, kdy nám sychravé počasí zalézá pod oblečení, nás vždycky zachrání vydatná domácí polévka. Uvařit takovou skvělou horkou domácí polévku není žádná věda a polévka je jedním z pokrmů, který si dám ráda ještě druhý den, stačí ji jen lehce přihřát. Na polévkách jsem vyrůstala, a tak na ně nedám dopustit ani dnes. Vývar je u nás doma rutinou, proto si ho vždy připravím do zásoby. Ať už do omáčky nebo pod maso či základ do polévky, vývar zkrátka nemá chybu. Dalším osobním trikem v kuchyni je pečení zeleniny. Řepa, dýně, petržel nebo mrkev, všechno tak chutná lépe. Pečením zelenina krásně zkaramelizuje a její chuť se dostane zcela na jinou úroveň. Pokud nemáte doma po ruce vývar, můžete použít můj malý trik. Do vody, ve které budete polévku vařit, přidejte jednu mrkev, petržel a kousek celeru. Zelenina polévku krásně dochutí a vy zabijete dvě mouchy jednou ranou. A nakonec posypat, to dotáhne polévku k dokonalosti. Velmi ráda používám například oříšky, semínka či kousky orestované zeleniny, jako v tomto receptu. Polévce to dodá skvělou chuť, strukturu i sytost.
Více na: http://www.tchiboblog.cz/polevka-z-pecene-mrkve/
Za tmavých a chladných večerů, kdy nám sychravé počasí zalézá pod oblečení, nás vždycky zachrání vydatná domácí polévka. Uvařit takovou skvělou horkou domácí polévku není žádná věda a polévka je jedním z pokrmů, který si dám ráda ještě druhý den, stačí ji jen lehce přihřát. Na polévkách jsem vyrůstala, a tak na ně nedám dopustit ani dnes. Vývar je u nás doma rutinou, proto si ho vždy připravím do zásoby. Ať už do omáčky nebo pod maso či základ do polévky, vývar zkrátka nemá chybu. Dalším osobním trikem v kuchyni je pečení zeleniny. Řepa, dýně, petržel nebo mrkev, všechno tak chutná lépe. Pečením zelenina krásně zkaramelizuje a její chuť se dostane zcela na jinou úroveň. Pokud nemáte doma po ruce vývar, můžete použít můj malý trik. Do vody, ve které budete polévku vařit, přidejte jednu mrkev, petržel a kousek celeru. Zelenina polévku krásně dochutí a vy zabijete dvě mouchy jednou ranou. A nakonec posypat, to dotáhne polévku k dokonalosti. Velmi ráda používám například oříšky, semínka či kousky orestované zeleniny, jako v tomto receptu. Polévce to dodá skvělou chuť, strukturu i sytost.
Více na: http://www.tchiboblog.cz/polevka-z-pecene-mrkve/

Ingredience 750 g mrkve 100 g petržele 1 čajová lžička kurkumy 1 polévková lžíce olivového oleje sůl černé koření 1 litr vroucí vody Na ozdobu 3 baby mrkvičky 4 růžičky květáku 1 čajová lžička olivového oleje 1 čajová lžička koření tika masala 1 čajová lžička černého sezamu
Více na: http://www.tchiboblog.cz/polevka-z-pecene-mrkve/
Pokud nemáte doma po ruce vývar, můžete použít můj malý trik. Do vody, ve které budete polévku vařit, přidejte jednu mrkev, petržel a kousek celeru. Zelenina polévku krásně dochutí a vy zabijete dvě mouchy jednou ranou. A nakonec posypat, to dotáhne polévku k dokonalosti. Velmi ráda používám například oříšky, semínka či kousky orestované zeleniny, jako v tomto receptu. Polévce to dodá skvělou chuť, strukturu i sytost.
Více na: http://www.tchiboblog.cz/polevka-z-pecene-mrkve/
Pokud nemáte doma po ruce vývar, můžete použít můj malý trik. Do vody, ve které budete polévku vařit, přidejte jednu mrkev, petržel a kousek celeru. Zelenina polévku krásně dochutí a vy zabijete dvě mouchy jednou ranou. A nakonec posypat, to dotáhne polévku k dokonalosti. Velmi ráda používám například oříšky, semínka či kousky orestované zeleniny, jako v tomto receptu. Polévce to dodá skvělou chuť, strukturu i sytost.
Více na: http://www.tchiboblog.cz/polevka-z-pecene-mrkve/
Postup:
Mrkev očistěte, nakrájejte podélně na poloviny. Dejte na plech, pokapejte olivovým olejem a promíchejte tak, aby byly rovnoměrně od oleje. Rozložte na plechu tak, aby nebyly kousky na sobě.
Přidejte cibuli na osminky, trochu je o dno plechu omastěte a nakonec vše osolte, opepřete a posypte kurkumou. Pečte na 200 °C cca 60 minut nebo do té doby, až zelenina na okrajích zhnědne. Právě to je potřebné pro specifickou chuť této polévky. 



Po upečení zeleninu rozmixujte s horkou vodou a pak ještě chvilku povařte a případně dochuťte. Vedle si na pánvi připravte další zeleninku, tentokrát tu ozdobu navrch. Orestujte na pánvi s trochou oleje to, co máte rádi. Mrkev, cibuli, plátky cukety, brokolici....fantazii se meze nekladou. Zelenina by tentokrát měla chytnout tu správnou barvu, pěkně nazlátlý povrch a uvnitř být na zkus. Pak už stačí servírovat. Uvidíte, jak dá opečená zelenina polévce úplně famózní chuť.



Tuhle polévku určitě zařadím mezi naše oblíbené recepty.

Mějte se moc krásně a užívejte si volné dny.

Petra




Za tmavých a chladných večerů, kdy nám sychravé počasí zalézá pod oblečení, nás vždycky zachrání vydatná domácí polévka. Uvařit takovou skvělou horkou domácí polévku není žádná věda a polévka je jedním z pokrmů, který si dám ráda ještě druhý den, stačí ji jen lehce přihřát. Na polévkách jsem vyrůstala, a tak na ně nedám dopustit ani dnes. Vývar je u nás doma rutinou, proto si ho vždy připravím do zásoby. Ať už do omáčky nebo pod maso či základ do polévky, vývar zkrátka nemá chybu. Dalším osobním trikem v kuchyni je pečení zeleniny. Řepa, dýně, petržel nebo mrkev, všechno tak chutná lépe. Pečením zelenina krásně zkaramelizuje a její chuť se dostane zcela na jinou úroveň. Pokud nemáte doma po ruce vývar, můžete použít můj malý trik. Do vody, ve které budete polévku vařit, přidejte jednu mrkev, petržel a kousek celeru. Zelenina polévku krásně dochutí a vy zabijete dvě mouchy jednou ranou. A nakonec posypat, to dotáhne polévku k dokonalosti. Velmi ráda používám například oříšky, semínka či kousky orestované zeleniny, jako v tomto receptu. Polévce to dodá skvělou chuť, strukturu i sytost.
Více na: http://www.tchiboblog.cz/polevka-z-pecene-mrkve/

čtvrtek 29. března 2018

Háčkování

Háčkovací nálada po návštěvě sousedky mne zatím neopustila, ba naopak. Jen ten čas, s tím mám stále problém. Vždyť to znáte..... Já nechápu, proč nemůže mít den alespoň 30 hodin :o)
Své první zkušební kolečko jsem téměř celé vypárala a uháčkovala znovu. Přidala jsem k němu pak dvě řady "okvětních lístků", poutko a mé první podkafíčko je hotovo :) 

Následně ještě proběhla návštěva galanterie a můj první nákup příze. Vůbec se v tom neorientuji, je toho tolik na výběr! Koukala jsem jak čerstvě vyoraná myš, paní prodavačka mi taky moc nepomohla, tak jsem prostě vzala tu přízi, jakou jsem pro začátek dostala od sousedky, jen v jiné barvě. A teď, děvčata, hurá na mě. Máte někde v záložkách oblíbené odkazy, videa a návody pro úplné začátečníky? Prosím, opravdu úplné začátečníky. Netuším, co je krátký sloupek, dlouhý sloupek, absolutně nechápu zkratky v návodech. Některá videa už jsem si prohlížela, občas jsou na mě opravdu moc rychlá a já nestíhám háčkovat ani pravidelně mačkat pauzu na videu, protože mi utíká pryč. Ale třeba vy máte něco, co byste mi doporučili.


Už se těším, až se pustím do něčeho nového :)

Mějte se moc krásně.

Petra