Meruňky kam se podívám

Plzeň krajem meruněk prostě není. Tedy ne že by se občas někomu nepoštěstilo a meruňky ze svého stromu nesklidil, ale nebývá to zas tak často. A o tom, že by tu byly dokonce sady, o tom si můžeme nechat jen zdát.  Resp. na Plzeňsku sady jsou, ale jablečné. Jablíčkům se tu daří, ale z těch meruňkovou marmeládu neudělám ;-) A z těch ze supermarketu, těch velkých jedna jako druhá, bez chuti, z těch ji dělat nebudu. Tak nezbylo, než hledat zdroj a s tím mi pomohla kamarádka. Je z Moravy a v jejich místním tisku četla inzerát, že někde ve vedlejší vesnici prodávají meruňky přímo ze sadu. Dala mi telefonní číslo a já to zkusila. Místní sadař byl ochotný, že meruňky klidně poštou pošle, ale samozřejmě měl obavy v jakém stavu dojdou. Nikdy předtím je neposílal. Rizika jsem si byla vědoma i já a vzala jsem jej na sebe. Nějak to dopadne, prostě uvidíme. Večer v neděli jsme se dohodli, v pondělí mi přiletěla SMS, že je balík na cestě a v úterý už byl doma. 19 kilo meruněk pošta přepravila jakoby nic, přišly v bezva stavu a to nebyl balík ani označen jako křehké, protože u tak těžkého balíku už to nejde.

Ve skleničkách už máme zavařený džem i řidší meruňky do jogurtu, pár sáčků vypeckovaných jsem zamrazila,  upekla jsem buchtu a uvařila knedlíky. Je to dobrota.

Příští rok se opět nebudu bát se domluvit s "naším" panem sadařem a nebo s někým z českých či moravských pěstitelů. Domácí zdroje jsou zkrátka ty nejlepší.  Tolik chuti, vůně...... hmmm ;)

Mějte krásný zbytek prodlouženého víkendu! 

Petra