Vysvědčení

Kdo má doma školáky, má už pravděpodobně doma i pololetní  vysvědčení.

My dnes s mužem koupili našim dětem "zákusek za vysvědčení ". Přímo takhle ho měli v cukrárně  pojmenovaný. Smajlíky i šklebíky, každý vybíral, co uznal za vhodné. My koupili dva usměváčky. 

Já si občas říkám, že zažívají stres leckdy větší a častěji než já v práci.
A za tu pololetní snahu si alespoň kousek sladkého zaslouží.


Mějte se moc hezky.

Petra

Závěrečná

Je to 26 let, co jsem jí měla já. Když vidím tu číslovku, zdá se mi až neuvěřitelné, jak je to dlouho. Letí to neskutečně.
A teď, včera, měly "závěrečnou" v tanečních mé děti. 

V ten den jsou pro tanečnici šaty snad to nejdůležitější. A musím uznat že ty, které si vybrala má dcera, se mi líbily ze všech nejvíc. Je to tím, že je měla na sobě právě ona? Nevím, ale včera vypadala opravdu jako princezna. A se svým tanečníkem jim to na parketu moc slušelo.

A mimochodem, tančili skvěle!  

Mládeži, nechcete si dát ještě kurz pro pokročilé? :)

Vůbec na všechny tančící páry byl krásný pohled. Všichni ve slavnostním, usmívající se na sebe.....a secesní sál Měšťanské besedy to ještě podtrhával. Chvilku by člověk skoro měl pocit, že se zastavil čas a my nahlédli do doby, kdy sál zažíval plesy a dámy v róbách a pány v oblecích běžně. To musely být časy!! To bych chtěla zažít.......

Nemáte někdo stroj času? o)

Ale nejen na dceru jsem byla včera pyšná. Jak jsem psala v úvodu, "závěrečnou" měly mé děti. Tzn. i syn. S tanečními si dal lehce načas. Když chodili kluci z jeho třídy, tak se mu nechtělo. A já ho nenutila. Stejně by se nenechal :) . A když se přihlásila dcera s kamarádkami a známými, přidal se k nim. A myslím, že teď si to užil mnohem víc, než kdyby chodil tenkrát. Takže maminky, co máte kluky bránící se tanečním jak kdyby šlo o život, třeba si to časem rozmyslí. A soudě podle věku mnohých včerejších tanečníků, nebudou rozhodně jediní.

Sluší jim to, že? Babičce i slza ukápla :) 

Letos to byla už třetí kulturně plesová akce našich dětí.......a včerejší večer byl zase jeden z těch moc krásných. 

Moc si vážím toho, že si je můžeme užívat spolu. Mám vás oba moc ráda!! 

❤❤

Krásky z pralesů

K tomu, abych vám nafotila a ukázala své "pěstitelské úspěchy" mne inspirovala má kamarádka Mili. Sama pěstuje orchideje s velkým úspěchem a tolika květy, že jí mohu jen závidět, i když to myslím jen obrazně......já jí to samozřejmě přeju :) No a o jejích ibišcích ani nemluvím.... takové množství květů, kterými jí zdobí okna, to jsem ještě neviděla!

Já mám rostliny doma téměř v každé místnosti. V obýváku máme velký Fíkovník drobnolistý (fikus benjamin), kterého jsme už tolikrát ostříhali a přesto je to strom až ke stropu. Vždycky říkám, že nás jednou z obýváku vytlačí, protože samozřejmě tak vysoký strom je i patřičně široký. Ale když ho pak v létě vyneseme na chvilku ven, abychom ho osprchovali a dopřáli mu každoroční očistu od prachu, vidím, jak je ten pokoj najednou prázdný :) 

Benjamin je "držák". Už mi odpustil tolik začátečnických pěstitelských přehmatů a pořád je tak krásný!! 

To bych ale nemohla říct o orchidejích. Ano, i mne před lety postihla jejich vlna oblíbenosti. Domů jsem si nesla vždy nádhernou kvetoucí rostlinu a do roka a do dne bylo po ní. Čím větší starost a péče, tím rychleji to šlo. O tom, že by mi znovu vykvetla, nemohla být ani řeč. Umořila jsem jich zkrátka postupně několik. Vždy jsem žila s nadějí, že novou koupenou či darovanou už prostě zvládnu a stále se nedařilo. Až po několika letech se to najednou zlomilo. Rostlinky odkvetly a zůstaly vitální a postupně mi začaly i nově nakvétat. Radost jsem z toho měla, že vám to ani nemusím psát :)

Dnes už mi kvetou běžně, jak doma, tak v práci. V podstatě stále některá kvete, často i několik najednou. Pět mých nyní kvetoucích krásek z celkových sedmi, které mám, vidíte na fotkách. A v takových zimních dnech jako jsou teď, kdy venku je příroda téměř bez života a čeká na trochu teplejších dnů, mi květy doma těší. 

Také jste neodolali jejich kouzlu a máte je doma?

Mějte se moc pěkně a užijte si nadcházející víkend!

Petra

Biskupský chlebíček

Pečení Biskupského chlebíčku je staré snad jako lidstvo samo. Určitě máte doma svůj letitý recept zděděný po babičce nebo mamince. Ale třeba v naší rodině se nikdy nepekl. Nemám tudíž jeho přípravu spojenou s vánočními tradicemi, takže si ho klidně vychutnáme i mimo tento sváteční čas. A kdyby se mezi vámi našla kuchařinka, která ho ještě nezkoušela, tady posílám recept:

ingredience:

150 g hladké mouky

120 g změklého másla

150 g moučkového cukru

4 žloutky

sníh ze 4 bílků

1/2 prášku do pečiva

balíček rozinek

1 hořká čokoláda nasekaná na kousky

ořechy

 

Máslo utřeme s cukrem do světlé pěny, do které pak postupně zašleháme žloutky. Po té přidáme rozinky, čokoládu, ořechy, (kdo má rád tak klidně i kandované ovoce). Za stálého míchání přisypeme do směsi mouku s práškem do pečiva a nakonec do ní opatrně zapracujeme našlehaný sníh z bílků.
Formu srnčí hřbet vymažeme máslem a vysypeme moukou a nebo si to zjednodušíme použitím pečicího papíru. Těsto nalijeme do formy a pečeme na cca 170°C asi 45 minut. 

Vím, že někteří chlebíček ještě polévají čokoládovou polevou. Já už ji tam nedávám, nám bohatě stačí tabulka čokolády uvnitř o)

Ten náš nevydržel ani vychladnutí. Děti ho nakrojily ještě teplý a ani informace, že čokoláda uvnitř ještě nebude ztuhlá jim nevadila. Na druhou stranu......tohle přeci každou kuchařku potěší nejvíc, když ta její snaha zmizí do posledního drobečku :)  

Mějte krásný den!

Petra

Bavlníky v Čechách

Poslední dny jsem viděla, že téměř ve všech koutech naší republiky padal sníh. Jen u nás nic. Kamarádka ze Spytihněvi na Moravě psala, jak obrovský byl problém se kvůli sněhu dostat do Brna, což jsem pak viděla i ve zprávách.  A u nás maximálně pršelo. Obdobné zprávy o bílé nadílce ke mně přišly i z Karlových Varů a u nás stále jen déšť. Ani vločka. Až dnes......ráno vstanu a venku bílo. Je mi jasné, že vy, kteří si sněhu užíváte už několik dní s hrablem v ruce, asi nesdílíte mé nadšení. Ale já se opravdu ráno při pohledu z okna přistihla s úsměvem na rtech. A když jsem viděla, jak zima naše azalky proměnila v "bavlníky těsně před sklizní", musela jsem vám je vyfotit. Taky tam tu podobu vidíte? o)

Mějte krásné zimní dny!

Petra

Knihy - neknihy

Jak už to v tomto ročním období bývá,  na spoustu lidí naskáčou bacily, viry a bakterie a drží se jich zuby nehty. Ani naší rodince se to nevyhlo. Jako první ulehl syn. Klasická viróza s rýmou a kašlem......není o co stát. Většinou, asi stejně jako u vás, postupně ty mršky bacily, když zjistí, že pacient posbíral veškeré síly a pomocí výdobytků moderní medicíny a litrů čaje s medem, je po několika denním boji z těla úspěšně pudí ven, najdou si hned jinou oběť. A tak více méně projdou celou naší rodinou. 

Taky jsem teď pár dní ležela. Sice ne z virózou, nicméně ani mne stonání neminulo. Bolelo mi i otevřít oči. Takže čtení ani koukání na telku, pro zkrácení dlouhé chvíle, nepřicházelo v úvahu. Fakt to nešlo. Přitom já při marodění normálně čtu dost.......tak co s tím? Já jsem objevila kouzlo audio knih. Chvála tomu, kdo toto vymyslel. Vím, že to není žádná novinka. Už před mnoha lety, když jsem byla malé dítě, ještě před revolucí, chodil děda mojí babičce půjčovat do speciální knihovny nahrávky knih. Babička byla nevidomá, takže kromě četby v Braillovo písmu a dědovo pravidelnému předčítání, pro ni byly nahrávky velmi příjemným zpestřením. Dnes už má možnost si takovou knihu člověk stáhnout z netu, poslechnout online a nebo půjčit v knihovně. Byla jsem opravdu překvapená, kolik titulů v té naší mají k dispozici. Nepřeberné množství,  klasiku i nové bestsellery, na CD i mp4.....dokonce pár titulů i na magnetofonových páskách! A přitom člověk nemusí ani "vytáhnout paty z domu". Vše se dá zařídit přes internet.  Tak, jak se občas zlobím, že dnešní člověk by bez počítače už ani nemohl žít a ráda vzpomínám na má dětská léta,  kdy se nám o takové technické vymoženosti ani nezdálo a přes to jsme byli snad víc šťastnější než dnešní děti, tak v takových chvílích jako jsem měla teď, ho téměř blahořečím. A poslouchat knížky namluvené příjemnými hlasy českých herců člověk nemusí jen při marodění. Když si vezmu kolik hodin týdně strávím nějakou činností,  která zaměstnává jen ruce .....žehlení,  vaření..... to bude poslechu. Už se těším. A kdo to zatím neznáte, zkuste to. Stačí si na YouTube zadat heslo audiokniha a vybrat si. A pak ta knihovna. Tam nebudete vědět,  co vybrat dřív :)

Přeji vám, ať se vám bacily vyhýbají a čas u knížek máte jen jako příjemné chvilky. Já si jdu, tentokrát s tou tištěnou verzí na chvilku sednout. Sluhu Saturnina totiž můžu vidět v televizi, poslouchat z tabletu i očima hltat z už mnohokrát otáčených listů knihy. Ten nikdy nezklame.

Tak krásný den!

Petra

Magická buchta z jednoho těsta

Tuhle buchtu miluju. Nejen pro její skvělou a přitom ne moc sladkou chuť,  ale i pro její jednoduchou přípravu. I když se ve výsledku skládá z několika vrstev, s horní vrstvou piškotovou a spodní ala pudinkovou, opravdu je pouze z jednoho těsta.  A to magické rozdělení se stane až v troubě, během pečení.  Jak? Na to se mi neptejte, to já nevím o) 

A jak na to? Tady je recept....

Ingredience:

150 g hladké mouky

150 g másla

150 g moučkového cukru

2 lžičky vanilkového cukru

5 vajec

1 citrón

600 ml mléka

Máslo rozpusťte v rendlíčku a odstavte ho, ať vychladne. Mezitím si vyšlehejte mixérem žloutky s moučkovým a vanilkovým cukrem do hladké pěny. Do ní pak přidejte vychladlé rozpuštěné máslo a opět šlehejte, dokud se směs nespojí. Po té přidejte mléko, stále šlehejte. Do této řídké směsi přidávejte za stálého míchání po lžících mouku. Vedle si z bílků připravte sníh, do kterého na konci přidejte šťávu z jednoho citrónu. Tento sníh pak opatrně zapracujte do řídkého těsta. A to je vše.  Buchtu pečte v menší formě (já peču v dortové) na 160°C cca 45 minut. V okamžiku, kdy je povrch nazlátlý a začíná praskat,  je hotovo.

Opravdu nechápu to kouzlo. Spodek buchty má pudinkovou vláčnou chuť i konzistenci a na vrchu je nadýchaný piškot.

Ať se i vám povede :)

Krásný zbytek víkendu. 

Petra

Architekt Adolf Loos

Možná nejste v architektuře až tak sběhlí a třeba vás ani moc nezajímá, ale možná že ano. A tak vám tu napíšu námět na exkurzi či prohlídku.

Před několika lety jsme v Praze navštívili architektonický skvost. Byla to Müllerova vila a jak praví wikipedie, je to: " luxusní funkcionalistická vila v Praze na Ořechovce, kterou si nechal od architektů Adolfa Loose a Karla Lhoty postavit (v letech 1928–1930) František Müller, zámožný spolumajitel stavitelské firmy Kapsa-Müller, když se chtěl s rodinou přestěhovat z Plzně do Prahy".

Z vily jsme byli naprosto unešeni. Je to opravdu nádherné dílo a výklad průvodkyně byl plný informací, dat a faktů, zároveň zpestřen i drobnými zajímavostmi ze života jednotlivých osob, které měly s vilou něco společného, ať při jejím návrhu a budování, tak při bydlení v ní. Zkrátka a dobře, je to místo, které vám mohu k prohlídce vřele doporučit. Zároveň je to ideální strávení některého nevlídného zimního odpoledne, protože budete pěkně v teple a suchu :)

Nejen v Praze ale Adolf Loos působil. V Plzni je mnoho bytů, jejichž interiér tento světoznámý architekt navrhoval. My se včera vydali do dvou z nich. Vstupenky jsme dostali jako dárek pod stromeček. Navštívili jsme Klatovskou třídu 12 a Bendovu ulici č. 10. Fotek bohužel nemám moc, protože jsem se nechtěla tahat s širokým, ale těžkým objektivem. Vzala jsem si jen lehkou a malou pětatřicítku, což se mi v menších prostorech bytu trochu vymstilo. Ten odstup jsem prostě neměla. Alespoň mám ponaučení pro příště. Určitě se vypravíme v dohledné době na další prohlídku a vezmu si raději i druhý objektiv. Nicméně, pár fotek mám a pro vaší lepší představu si dovolím půjčit dvě fotky z
oficiálních stránek, kde se můžete pokochat i dalšími. Třeba vás nalákám a až budete mít cestu do Prahy nebo Plzně, zajdete se sami podívat. Každopádně do všech zmíněných objektů je potřeba si předem zarezervovat vstup.

Bendova 10, Plzeň - foto ze stránek http://www.adolfloosplzen.cz/

Klatovská tř. 12, Plzeň - foto ze stránek http://www.adolfloosplzen.cz/

a pár mých fotek vč.drobných detailů:

Architekt Adolf Loos

Pohovka/křeslo "Loos" je i dnes, po tolika letech, žádaným kouskem. Když se někde v aukční síni objeví původní originál, jeho cena se při dražbě vyšplhá přes 100.000,-
Mimochodem, je opravdu úžasně pohodlná :)

Úžasné je, jak precizně si naši předci dokázali vyhrát i s detaily. To jsou pro oko návštěvníka opravdu skvosty. Kličky u oken, u radiátorů, vypínače.....nic nevynechali. A vše s interiérem přímo koresponduje, většina je vyrobena právě pro ten konkrétní byt. U Loose to znamenalo bez ornamentů, tvary jednoduché, střízlivé.  Žádná sériová výroba, ale přímo na zakázku. Samozřejmě, i tehdy šlo o peníze a tento luxus volby si mohli dovolit jen ti nejbohatší.

Je štěstí, že alespoň některé stavby či interiéry se zachovaly i do dnešní doby. Mnoho jich je nenávratně pryč - nábytek zlikvidován a byty přestavěny. Ale i to málo, co zbylo, stojí za to. Někdy vyražte na prohlídku a přesvědčíte se určitě na vlastní oči.

Mějte krásné dny.

Petra

Okolo Berounky

Téměř jarní počasí posledních dnů nás prostě nenechá sedět doma. A když se k tomu navíc přidá i slunečná obloha, tak to zkrátka nemá chybu. 

A takovou krásu a klid máme za humny:

Taky už se tak těšíte na konec zimy? Já už bych nejraději sázela a sela kytky. Ale všechno má svůj čas a i příroda si musí odpočinout. Jen já se už prostě zase nemůžu dočkat :)

Mějte krásné dny.

Petra

Na Tři krále .....

se u nás doma žádné tradiční jídlo nevařilo ani nepeklo. Přesto se jedna tradice dodržovala a to opravdu striktně. Bylo to obligátní uklízení stromku.

Pamatuji si jako malá holka na to, že na tom, aby se přesně 6. ledna uklidilo vše vánoční, trval náš taťka.  Ani o den dřív,  ani o den později.  I kdyby rodinu zachvátila španělská chřipka, tak v ten den jsme museli stát v zástupu v obýváku a do krabic uklízet všechny ty ozdoby, světýlka, řetězy a svícny.  Nechápala jsem, proč by to nemohlo počkat třeba do víkendu, když byl zrovna všední den. Ale nemohlo. Na Tři krále je prostě na Tři krále a hotovo. Taťka byl v tomhle nesmlouvavý. A my jako děti si říkali, že až my budeme dospělí....... znáte to :) Jediné, co se mi vždy moc líbilo, byl samotný akt likvidace stromku. Totiž, když bydlíte jako dítě v paneláku v pátém patře a nechcete padajícím jehličím zaneřádit celý byt a chodbu v domě, nabízí se i jiná možnost. Okno. A to byste nevěřili, jak takový dvoumetrový stromek frčí dolů. Taťka stál se stromkem v okně a my, jako vyslanci našeho bytu, jsme mu dole na chodníku hlásili, jestli někdo nejde, protože přes vystupující lodžii na jednu stranu neviděl. Kdyby to šlo, nejraději bychom ten stromek zase vynesli nahoru, aby ho mohl hodit ještě alespoň jednou. To víte, taková podívaná se konala jen jednou v roce :) 

Úžasné je to vnímání dané situace dětskýma očima a pak po letech totéž, ale z pozice dospělého. Najednou slyším sama sebe jak svým dětem říkám, že opravdu ten stromek MUSÍME uklidit 6. ledna. Až se tomu směju. Takže i letos jsme dodrželi uklízecí tradici. Ozdoby jsme schovali, stromeček odnesli ke krbu a bylo hotovo.

 Musím se tedy přiznat, že se všemi drobnostmi,  kterými v době adventní zdobím náš dům, jsem se rozloučit nedokázala. Alespoň v kuchyni jsem si nechala hvězdičkový světelný řetěz a svícen ze zavařovací láhve, kterému jsem z drátu dodělala držátko a permanentním bílým fixem domalovala vločky.  Než přijdou Velikonoce a s nimi jarní, vajíčkové a zajíčkové doplňky, budou mi tyhle zimní dělat potěchu pro oči a trochu toho tepla domova :)

Mějte pohodový zbytek víkendu!

Petra