PF 2019

Ať je váš příští rok šťastný!

Petra 

🍀

Taky krmíte?

My už mnoho let. Pozorovat tu drobotinu je uvolňující, přináší mi to radost. Takovou tu opravdovou obyčejnou radost.  A musím říct, že někteří letošní vrabci jsou pěkně vykrmení..... jsou jako kuličky. Houfují se na stromech a keřích a dělají pak směrem ke krmítku neskutečné výpady. Semínka vyhazují na zem, mimo krmítko,  a pečlivě vybírají, které si odnesou. To sýkorky jsou ukázněnější, nepořádek nedělají. Na druhou stranu je tu spoustu jiných ptáčků, kteří to ochotně po vrabcích ze země uklidí. :)

Takové krásné rampouchové závojíčky mělo krmítko jedno ráno. Jen pár hodin vydržely:

Dneska je už krmítko bez rampouchů. Ale nikomu ze strávníků to nevadí. Chodí k nám i veverka, jen se mi ji letos ještě nepodařilo vyfotit. Loni jsem měla větší štěstí, tady mrkněte ;)

A co vy, taky přilepšujete v zimě zvířatům,  ptáčkům? Určitě se to vyplatí ;).  Mám radost, když u nás pak na jaře i zahnízdí a vyvedou mladé ..... A kolik škůdců z našich záhonů zlikvidují.  A nejen to. Už jen ten pocit, že můžeme pomoci,  když oni mají období nedostatku.  Příroda si to zaslouží....

Mějte prima dny,

Petra

Konečně zase do lesa

Moc vás všechny zdravím!  

Cukroví už jsme dali vale a opět po několika dnech vyrazili do lesa. To mi tak chybělo! Byl tam božský klid a kromě jednoho cyklisty jsme nepotkali živou duši. Tedy tu lidskou ;)

Prošli jsme les v Zábělé. Je kousek za Plzní a dřív, za první republiky, to bylo oblíbené výletní místo plzeňanů. Bývala tu i lesní restaurace. Po té už tu nejsou téměř ani památky. Lidé sem dojížděli vlakem, došli pěšky..... Po železnici už se sem nikdo nedostane. Vlakovou zastávku zrušili dávno a dnes tu nejsou ani koleje. Co zprovoznili nový tunel pod Chlumem, vlak tu nejezdí. 

V lese jsme viděli i stádo muflonů. Mohlo jich být kolem 30. Ani se nehnuli,  jen nás pozorovali, jestli k nim nejdeme moc blízko.  

Bylo tam božsky! Klídek,  čerstvý vzduch. Původně jsem se nabalila jako pumpa a po cestě jsem si postupně odkládala. Nejdřív nákrčník, pak čepici,  pak rozepnout bundu..... Po pár kilometrech jsem zjistila, že nákrčník nemám, že  jsem ho někde po cestě ztratila..... tak jsme se vraceli ho najít.  Ale díky tomu mi les ukázal kousek sebe. Vidíte to srdce? Krása, že? 

Mějte prima dny. 

Petra

Vánoční přání

Drazí,

přeji vám nádherné Vánoce. Ať se u štědrovečerního stolu sejdete se všemi, s kterými byste tyto krásné chvíle chtěli trávit. A ať vám Ježíšek přinese samé štěstí, radost, zdraví a spokojenost. 

Petra

♡

Předvánoční dárky

Zjistila jsem si jednu věc. Jsem normální sklerotik. Jinak to nazvat nemůžu. Až se stydím. Až při čtení včerejšího článku od Dáši jsem si uvědomila, že vám, sobě a hlavně Zdeničce něco dlužím. Článek, který jsem měla vydat už minimálně před několika dny, týdnem..... Článek, pro který už mám fotky připravené. A zapomenuté.....

Už pár měsíců mám od Zdeničky uháčkovaný nádherný šátek. Grindu. Zamilovala jsem si ji už když jsem ji u ní viděla nafocenou na blogu. A můžu vám říct, že ji nosím nejčastěji ze všech šátků, co mám. Znáte to? Prostě oblíbený kousek :) Jak se ochladí, bez šátků, šál nedám ani ránu. Ke Grindě mi ale chyběla čepice. Ty já v zimě taky nosím. Vzpomínám si na ty roky, kdy mi bylo čtrnáct, patnáct let, moje mamka mi čepici vždycky vnutila, já ji s otráveným obličejem natáhla na hlavu a za nejbližším rohem jsem si ji už rvala do kapsy. A dneska bych ji nejraději narazila mé dceři, která má období "bez čepice". Ale už to nějak nejde :)

Nicméně, mně už čapky nikdo nutit nemusí, beru si je dobrovolně :) A abych měla nějakou ladící ke Grindě, poprosila jsem Zdeničku, jestli by mi nemohla nějakou uháčkovat nebo uplést. A Zdeni nezklamala.  Čepice mi, jako vánoční dárek, doma přistály hned dvě. A nejen ty. Navrch ještě krásné uháčkované vločky. 

Zdeničko, jsi fakt úžasná ♥️ ! Nejen tím, co umíš, ale i tvou ochotou a srdečností. Díky tobě jsem měla Vánoce už s předstihem a věř, že radost to byla veliká.

♥️ Děkuju ♥️

Petra

PS:  lidi, že je to ale šikulka, co? :)




 

Máte napečeno?

Máte? Já z velké části ano. A bez mučení přiznávám, že jsem zatím letos okolo mouky a horké trouby sotva prošla. Já mám prostě báječnou dceru. Kromě toho, že upekla pro manžela narozeninový dort, na který pěl ódy i soused (já mám prostě báječné i sousedy a funguje mezi námi pravidelná přesplotová výměna: já upeču a odnesu pár kousků sousedům a zrovna tak my dostáváme na ochutnávku i od sousedky ☺️), tak kromě toho pekla dcera i cukroví. Už nám chybí jen pár druhů, pak namazat a je to. I tyhle perníčky jsou její dílo. Míšo, díky!!

Jsou podle tohoto receptu. Nemusíte čekat na změknutí, jsou k snědku hned. Takže i bezva pečení na poslední chvilku....  A jsou mooooc dobré ☺️

Venku už začíná trochu přituhovat, snad to vydrží.... Nebylo by marné mít zase bílé Vánoce, že? Bláto si může příroda nechat na jindy.  Prosím, prosím, ať to letos vyjde :)

Mějte krásné předvánoční dny.

Petra

Moje keramičení

Zase jsem si přinesla pár kousků z keramiky. Většinu svých výrobků rozdám. A občas se samozřejmě něco nepovede.... Ale tyhle drobnosti, tahle zvonkohra, zůstane pravděpodobně doma :) Je dělaná jen z drobných zbytků hlíny, není k tomu potřeba žádné velké množství, ale každý kousek odvede svoji práci. Když ne doslovně, tak minimálně pro potěchu oka :)

Zvoní moc příjemně. Jen lehce.... Prostě jako keramika :)

Mějte krásné dny.

Petra

Spolu u první svíčky......

Spolu u první svíčky je výzva od Blondýnky.

Výzva, která má na chvilku první adventní neděle spojit komunitu blogerů a blogerek. I já se k ní ráda přidávám. Přicházím k vám s naším zvykem, který je vlastně zvykem poměrně novým, jen asi 14 let starým, ale už u nás zdomácněl :) A s adventními nedělemi úzce souvisí.

Doma jsme čtyři. Stejně jako adventních nedělí a svící, které během nich zapalujeme. A u nás má každý svou svíčku. Zapalujeme je postupně, od nejmladšího člena rodiny. První svíčka je tedy naší dcery. I dnes to byla ona, kdo ji zapálil. Příští týden bude tu svoji zapalovat syn. Předáváme si adventní štafetu po týdnu až po toho nejstaršího, tedy mého muže. Zasedáme ke společnému stolu, na kterém adventní věnec máme a společně si ten náš rodinný vánoční rituál vychutnáváme. Jsme rádi, že můžeme být ve zdraví spolu, protože to je to nejvíc.....

Važme si těch chvil, ne každý to štěstí má.

Mějte krásný adventní čas. Zkuste si ho užít bez stresu a v pohodě. I já se o to pokusím ☺

Petra

Výherce soutěže

Krásnou adventní neděli vám všem!

Slíbila jsem vám, že 2.12. se zde dozvíte, kdo vyhrál soutěž, kterou jsem zde vyhlásila k prvním narozeninám mého blogu. Věřte, že bych nejraději obdarovala každého z vás. Moc vám děkuju za tolik milých komentářů!

Generátor čísel mi vybral č. 83, balíček tedy poputuje k paní Květě. Květko, moc gratuluju, ozvěte se mi prosím s Vaší adresou na email: obycejneradostizivota@seznam.cz

A vím, že jeden obdarovaný je málo, připravila jsem tedy ještě jeden balíček, tentokrát s hvězdičkami laděnými do růžova. Dášo F., s komentářem č. 11, tentokrát se štěstí usmálo i na tebe, ozvi se mi prosím na email taky ☺

Ještě jednou vám všem díky, je mi tu s vámi moc dobře!

Krásnou první adventní neděli.

Petra

Adventní kalendář

Moc vás všechny zdravím v prvním prosincovém dni!

Kdo sem občas zavítá ví, že mám dvě děti. Dvě úžasné a už velké děti. Synovi bylo 20 let a dcera bude za pár měsíců slavit sedmnácté narozeniny. A já v předvánočním čase samozřejmě o to víc vzpomínám na časy, kdy byly malí. Kdy věřily tomu kouzlu, zázraku, kdy jim oči hořely nedočkavostí, napětím.... Těšily se na překvapení a samozřejmě na dárky. A k nim patřil i adventní kalendář. No, léta už ho nedostávají a občas si sami povzdechnou, že ale "nebyl tak k zahození", a že by si zase rádi každé ráno tu jednu čokoládku vylouply ☺

Tak jsem si letos řekla, že jim ho vyrobím. Mohla jsem koupit běžný, kterých jsou v obchodech hory. Ale nechtěla jsem. Sice jsem výrobou strávila několik večerů, ale když jsem dnes ráno viděla ten jejich úžas, tu radost....... jo jo, zase byly po několika letech překvapeni ☺

Kalendář je naplněný tím, co mají rádi. Nemohu prozrazovat moc, přeci jenom, vyloupnutou mají dnešního rána jen jednu čokoládovou pralinku. Zbytek bude postupně... 

Mějte krásný první adventní víkend. 

Petra

Koblihy

Sladkého budeme mít za měsíc asi všichni dost, ale teď si u nás doma klidně dopřejeme nějakou tu pomyslnou třešinku na dortu. Nevím jak u vás, ale u nás se nikdy cukroví před Štědrým dnem neujídalo. My, jako děti, jsme si mohly uzobnout maximálně těch několika málo nepovedených, většinou polámaných, kousků, které během pečení zbyly. Ostatní se pěkně schovalo do krabic a dalo do chladu uležet. A krabice byly hlídány ostřížím zrakem naší maminky. Asi věděla dobře proč to dělá :) A teprve až se Štědrým dnem se neslo na stůl. 

Tradice jsou tradice, takže je vám jasné, jak to probíhá nyní u nás doma. My si vychutnáváme cukroví až od 24.12. 

A mezitím, aby nás nehonila mlsná, si klidně něco dobrého upečeme. Tedy....pro tentokrát vlastně usmažíme. Co třeba koblihy? Můžete říct, že ty se dají koupit na každém rohu. Ale domácí, s vlastním džemem? Ty nikde nekoupíte ☺️

ingredience:

500 g hladké mouky

35 g droždí

3 žloutky

250 ml vlažného mléka

50 g másla

50 g krupicového cukru

3 lžíce rumu

špetka soli

olej na smažení

náplň: džem nebo povidla

Těsto klasicky zaděláme a necháme vykynout. Na pomoučeném válu z něj pak vyválíme placku cca 1 cm silnou a větším vykrajovátkem a nebo skleničkou vykrojíme kolečka. Na polovinu koleček dáme po lžičce náplně a přiklopíme zbývajícími kolečky. Okraje pečlivě přitiskneme a znovu vykrojíme. Spoj se tím více zpevní. Koblihy zakryjeme utěrkou a necháme je ještě asi 20 minut kynout. Smažíme pak z obou stran dozlatova.

Tuhle várku dělala v podstatě dcera sama. A musím říct, že se jí víc než povedla. Mňam ☺️

A jak to probíhá s cukrovím u vás? Mlsáte už předem nebo chodíte jen "tajně ochutnávat"? A nebo trpělivě čekáte až na vánoční čas jako my?

Mějte pěkné dny!

Petra

PS: připomínám soutěž o dárečky z minulého příspěvku. Do této neděle, 2.12. se o ně můžete přihlásit :)

Slavím rok :)

Přesně tak. Mému blogu je dnes rok. Nebudu tu psát žádná moudra. Není důvod. Chci vám jen říct, že jsem tu ráda. Že mě opravdu potěší každý váš komentář, to, že vás baví se sem vracet. Blog si píšu pro sebe, je mi příjemné se podívat zpět, co bylo před měsícem, rokem, nalistovat si tu hned nějaký oblíbený recept. Ale co si budeme povídat, to víte, že ho píšu hlavně i proto, aby ho četli ostatní ☺️

Ale dost bylo řečí....První narozeniny, ty bychom měli oslavit, no ne?!
Tentokrát mám dárek já pro jednoho z vás.  Kdo byste o něj měl zájem, stačí pod tento příspěvek napsat komentář. V neděli, 2.12. vylosuji výherce. V narozeninovém balíčku najde dvě má domácí mýdla, a protože se blíží Vánoce, tak i drobnou vánoční dekoraci: hvězdičky z korálků.

Mějte se všichni báječně,
Vaše Petra

Spálený mlýn

Procházkou okolo Berounky se člověk vždycky nabije :) Alespoň já ano. Řeka se tu často zařezává do širokého kaňonu, po tisíce let tvořeného jejím proudem. Na jedné straně prudký sráz, který je mnohdy nepřístupný, na druhé straně se břeh zase volně vine po okraji luk. Nádherný kousek naší země!

Na břehu Berounky, na samotě kousek od Plzně, je místo, kterému se říká Spálený mlýn. Původní název byl Telínský mlýn, ale po jeho vyhoření v roce 1932 dostal od lidí nové pojmenování. K opravě už nikdy nedošlo....

Zdivo mlýna je zakonzervováno, aby nedocházelo k dalšímu rozpadání. V létě tu pořádá Pionýr tábor pro děti. Mlýn je součástí jejich zázemí, hrádečtí pionýři ho spolu s přilehlou loukou vlastní už téměř 30 let.

A i svatby se tu konají :) Teď vypadá mlýn smutně a ponuře, ale od jara do podzimu je to krásná kulisa pro tak slavnostní den. Dřív to nebývalo zvykem, svatby se konaly jen na úřadech a radnicích. Dnes je situace jiná a novomanželé mají "volné ruce" při výběru místa. Co vy, kdybyste znovu skládali manželský slib, vybrali byste si některé místo pod širým nebem? Nebo byste neriskovali s rozmary počasí a pro své ano byste zvolili opět místo radnice nebo kostela?

Mějte prima dny a díky za vaší návštěvu blogu i milé komentáře ☺️

Petra