Třebíč

Krásný den vám všem :)

Do dalších úzkých a křivolakých uliček nás při našem putování na jižní Moravu zavedlo město Třebíč. Na prohlídku jme měli opět půlku dne a tu jsme věnovali známé třebíčské židovské čtvrti. Stejně jako předchozí Telč i tato čtvrť je zapsaná na seznamu památek UNESCO. A není se čemu divit. Je to jediná plně dochovaná takováto čtvrť mimo území Izraele. 

"Třebíč kdysi patřila k významným střediskům židovské kultury na Moravě a unikátně zachovaná židovská čtvrť je němým svědectvím soužití Židů a křesťanů. Židovská čtvrť s hustou zástavbou zahrnuje více jak 120 obytných domů, které doplňují objekty bývalých židovských institucí - radnice, školy, rabinátu a chudobince. Zadní synagoga navíc nabízí ve své expozici dobové informace o historii židovské čtvrti. Přední synagoga dnes slouží jako modlitebna Československé církve husitské. Původní židovský hřbitov byl v 17. století přemístěn na severní svah kopce Hrádek, kde je dnes k vidění kolem 3 000 kamenných náhrobků, z nichž nejstarší pochází z roku 1631. Součástí hřbitova je také obřadní síň z roku 1903 s unikátně dochovaným interiérem, kde se dodnes  mohou provádět pohřební obřady podle starých židovských tradic." zdroj 

Z dnešního pohledu se nám zdá až romantické, bydlet na takovém místě. Nádech starých časů, nostalgie. Člověku až srdce zaplesá, když vidí tu směsici malých domku nalepených na sebe, se střechami až propletenými, s okny tak blízko u sebe, že by si sousedé mohli ruce podat. Ale z pohledu tehdejší doby to nebyla žádná slast. Lidé zde žijící neměli v životě na růžích ustláno a jejich bydlení bylo tomuto osudu obrazem. Naměstnáni tu žili v počtu až 1700 obyvatel! Považte, jak vysoké je to číslo. Jestli dobře počítám, vychází to přibližně 14 osob do jednoho domečku. Dnes jich tu žije něco málo přes 300. Hygienické podmínky tehdejší doby, vlhké stísněné uličky i domky namáčknuté k sobě, občasně zaplavovány blízkou řekou, nucená izolovanost této kultury, osob. O jejich posledním osudu ani raději nepíšu.....

Je dobře, že se povedlo nejen zachovat, ale i opravit takovýto světový unikát. Je dobře, že se nezapomíná. Je dobře, že i další generace uvidí, co vidět mají.... když to vidět budou chtít.....

Pěkný den vám všem.


Petra

Okurkový salát z hadovek na zimu

Ahoj všem,

včera jsme se vrátili z dovolené. Byly to prima dny volna jak mají být. Výlety, odpočinek, koupání, večery se sklenkou vína..... Dnes jsem si do počítače přetahovala fotky a zjistila jsem, že jsem jich nafotila skoro 500. Některé už jste viděli, ty z Telče a Tábora, ale zbytek musím protřídit a promazat. A než to udělám, nesu vám recept na zavařovaný okurkový salát z hadovek. Po dovolené jich tu na nás několik čekalo, letos plodí dobře, tak si pár skleniček udělám na zimu. 

ingredience:

3 kg salátových okurek

8 středních cibulí

4 dcl octa

3 dcl cukru krupice

1 dcl oleje

3 lžíce vegety (podravky)

Okurky omyjeme, nakrájíme i se slupkou na tenoučká půl nebo čtvrtkolečka, přidáme nakrájenou cibuli a ostatní přísady v množství podle toho jak vám bude chutnat.  Vše promícháme, naplníme sklenice a dáme zavařit na 80 stupňů cca 20 minut.

Recept mám už několik let od sousedky a nikdy dřív by mě nenapadlo hadovky zavařovat. Ale máte -li jich přebytek, zkuste to, je to opravdu dobrota.

Mějte pěkný zbytek příjemně chladného víkendu.

Petra

❤

Telč

Naše druhé zastavení po cestě na jižní Moravu bylo v Telči. Romantické městečko,  které asi mnozí znáte.  Malebné náměstí  lemované domy s podloubími, ve kterých najdete spoustu malých obchůdků a kavárniček. Za podloubí jsme byli víc než vděčni. Téměř celou cestu okolo náměstí jsme i v poledním žáru letošních horkých letních dní absolvovali v jeho stínu.  Bylo to moc příjemné. 

Všude byli turisté, různých národností, jazyků......ale asi jsme měli štěstí, podle místních jich díky horku nebylo tolik. Ale je znát, že je Telč na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.  Lidé se o ní dozví a přijedou......

Kromě všudy přítomných turistů jsme zaznamenali i všudy přítomná auta. Škoda, krásnému starobylému náměstí hodně ubírají na kráse. 

Prošli jsme si i zámecký park. Ve stínu stromů bylo báječně. I do zámeckého skleníku jsme nahlédli :) Zámek samotný jsme museli oželet. Cestují s námi naši pejsci a ti do něj nesmí ani v tašce, bohužel. 

Telč je krásná.  Vyloženě turistické lákadlo se vším všudy. Týden bych tu ubytovaná být asi nechtěla, ale jednodenní návštěva stojí zato. I v tom horku :)

Mějte se všichni moc hezky a děti ať si užívají posledních několik dní prázdnin. 

                 Petra

město Tábor

Krásný den vám všem!

Letos, stejně jako už mnoho předchozích let jsme se vydali na Pálavu. Každoročně sedneme v Plzni do auta a jedeme po D5, pak D1. Máme to na jih Moravy skoro přes celou republiku. Letos jsme to pojali trochu jinak. Naším cílem bylo vyhnout se dálnici na Brno a zároveň si po cestě prohlédnou několik měst. Tím prvním byl Tábor. Přiznám se, ze jsem neměla nějak velká očekávání. Ale Tábor mě překvapil. Tak nádherné a malebné historické centrum města jsem dlouho neviděla. Úzké uličky s nízkými domky, kavárničky,  všude čisto, upraveno.......

Naše první, vlastně druhé zastavení bylo v kavárně Café Budík. Nejprve jsme totiž navštívili hned naproti Muzeum čokolády. Pro mne trochu zklamání,  ale rodiny s menšími dětmi si tam jistě užijí. Čokoládové dílničky, výstava pohádkových postaviček z čokolády a fondánu, pohádkový sklep....

Nám se ale mnohem víc líbilo naproti přes ulici v kavárně. Příjemné prostředí, výborná káva i zákusky a poháry, horká čokoláda v mnoha variantách, milá obsluha. Pro nás i bonus v tom, že jsme ji mohli navštívit s pejsky.

V této úžasné italské vinotéce, která měla i malé a moc příjemné posezení ve dvorečku, jsem prvně ochutnala nápoj Hugo. Znáte ho? Na letní osvěžení s trochou alkoholu je báječné. Šumivé víno, sodovka, sirup z bezového květu.....   moc dobré :) Seděli jsme pod hrušní, pan majitel byl příjemný,  hovorný, dostali jsme ochutnat i trochu italského olivového oleje s kousky bagety.  Ani se nám nechtělo se zvedat k odchodu :)

Na Tábor jsme měli jedno odpoledne, večer a noc. Pak už nás čekala cesta dál. S manželem jsme se shodli, že se do Tábora určitě vrátíme. Na pár dní, nějaký prodloužený víkend. Už teď se těšíme.

A jeden poznatek na závěr : v Táboře byly v centru v uličkách kulaté plechové popelnice. Často hezky pomalované. Žádné ty hranaté plastové.  A asi víme proč. Místní popeláři je i na několik desítek metrů z míst, kam se popelářský vůz díky úzkým uličkám nedostal, bravurně kouleli.  Plné tam, prázdné zpět. S takovou rychlostí a přesností..... Plechová popelnice drnčela a rázně klapala o kamenné dláždění. Podívaná jako za starých časů.  Jen ta brzká hodina, kdy vás ten zvuk vyžene z postele..... 4.20 ráno :) Ale zlobit se člověk nemůže.  Dělat tuhle práci v horku, v pozdějších hodinách,  to musí být očistec. 

Takže,  Tábore,  ahoj zase někdy! Snad brzy!

Petra