Koláč ze švestek pro nedočkavé

 

Krásný den, vážení.

Počasí tohoto víkendu nevypadá moc letně. Skoro je to symbolické, že na poslední prázdninový víkend se takhle zhoršilo. Konec prázdnin, konec léta. I když.... ono to nebude tak horké a určitě pěkné teplé dni ještě přijdou. A déšť už to taky chtělo. Ač se to nezdá, sucho je pořád veliké. Já už zalévala i květiny v záhonech, které jinak zvládají léto bez péče. O plodech na stromech ani nemluvím..... Kousek od nás je stará úvozová cesta s letitými stromy. Podle historických snímků byla tahle cesta lemována švestkami už v roce 1938. Nikdo o ně nepečuje, spíš něž stromy vypadají z dálky jako houští. Ale plody mají skvělé. Prostě takové ty pravé staré české švestky. Letos jsou dost malé a velké množství jich opadalo ještě před úplným dozráním, ale pocestnému na chuť i na koláč jich zbylo ještě dost. Tak o dezertu na zamračenou neděli bylo rozhodnuto ツ

Příjemné je na tomto receptu to, že nemusíte čekat, než těsto vykyne. Přitom chuť i konzistence je stejná jako u klasicky kynutých tenkých těst, které známe od našich babiček.  Těsto tedy nenechte kynout. Jakmile ho vypracujete, šup s ním rychle na plech a do trouby. Kyne při pečení. Ideálně tedy začněte nejprve s čištěním a krájením ovoce, až po té s přípravou těsta a drobenky.

ingredience:

na těsto:

Množství je na dva plechy. Buď je upeču rovnou nebo si jeden díl dám do sáčku a do mrazáku na příště)

500 g hladké mouky

250 g Hery

10 lžiček cukru

1 vejce

1 žloutek

1 kostka droždí (42g)

250 ml mléka

špetka soli

na drobenku:

140 g polohrubé mouky

100 g změklého másla

100 g krupicového cukru

postup:

Do mísy s prosátou mouku, v které jsme si udělali doprostřed  důlek, dáme cukr vlažné mléko, do něj rozdrobíme droždí a necháme 5 minut stát. Pak přidáme vajíčko, žloutek, sůl a změklou Heru. Vypracujeme těsto, které bude trochu lepivé. Pomocí rukou namočených do vody těsto rozprostřeme na plech v tenké vrstvě,  poklademe švestkami, posypeme skořicí, můžeme i lehce pocukrovat a zasypeme drobenkou. Pečeme v troubě na  180°C do zlatova cca 50 minut (podle vaší trouby).  

A co vy, užíváte si poslední prázdninový víkend nějak speciálně? Nebo v klidu doma třeba s knížkou? Já to uplakané počasí využiju a po obědě si dočtu Rytíře s Vřesova. Chybí mi už jen pár stránek.

Všem, co mají doma školáky přeji co nejpohodovější start nového školního roku ツ

                        Mějte prima dny, 

                                                        Petra

Macrame a světýlka na terasu

 

Krásný den, přátelé!

S macrame technikou, tehdy před mnohými lety jsme ji říkali drhání, jsem se seznámila už v družině základní školy. Paní družinářka Toncarová nás nenechala jen tak nečinně sedět a i šmodrchání a uzlíkování patřilo k občasné náplni dětského odpoledne. No, a co se v mládí naučíš....znáte to ツ .

Jedno větší macrame, které mám na terase, jsem vám tu ukazovala už před časem. Teď jsem si k němu, ve stejné barvě dodělala lampičky na světýlka. Jsou to vlastně jen lahve s širším hrdlem a v nich světýlka na baterky.  První uzlíkování jsme dělali v dílně u Kreativní Blanky, druhé jsem si už dodělala doma, protože ta jedna lahev byla prostě na terase taková osamocená ツ. Letní teplé večery trávíme většinou venku, tak světýlek není nikdy dost. 

A protože jak s něčím začnu, většinou u jednoho, dvou kousků neskončím, obuzlíkovala jsem si ještě květináč. Myslím, že zrovna téhle rostlince to v závěsu sluší, má takový jemný vzdušný habitus a nenápadné kvítečky. Netušíte někdo, jak se jmenuje? Koupila jsem si ji na jaře, přesadila a původní květináček se jménem vyhodila. To jsem celá já ツ.

Macrame mě baví a tyhle závěsy nejsou vůbec na výrobu složité ani časově náročné. Zvládne je každá tvořilka. A na netu je návodů dost a dost ツ.

Mějte prima dny a ať vás ten dnešní vítr neodfoukne.

Petra

Cuketa pro chlapa

 

Krásný den vám všem.

Tohle cuketové jídlo odmítne z mužské populace málokterý. To mám lety prověřené. Oblíznou se a ještě si přidají. Je to fakt psychologie. Alespoň u nás. Jak vidí cuketu v kuchyni, už mají řeči a vtipné poznámky, že tohle nikdy jíst nebudou, to ať si pochutnám sama, že by z cukety měli akorát osypky a pod. Ale když neví, co se chystá a přijdou do kuchyně, kde už jede trouba na plné obrátky, to už natahují nosy, co že se to tak voňavého peče, hmmmm ツ 

Tenhle recept už tu jednou mám. Ale protože teď vrcholí sklizeň cuket a mnozí už neví, co s takovou úrodou, jdu sem s ním znovu:

Cuketová nádivka

ingredience: 

1 kg oloupané a nahrubo nastrouhané cukety (u těch přerostlých vykrojím ten sušší prostředek s jadérky, u malých a středních ho klidně nechávám)

1/2 hrnku oleje

1 hrnek hrubé mouky

1 prášek do pečiva 

2 vejce

4 rohlíky na drobné kostičky

1 cibule nadrobno nakrájená

pažitka
petrželka

česnek 

sůl 

špetka muškátového oříšku 

šunka, anglická slanina, sýr .....podle chuti a zásob v lednici, u nás je obvyklá kombinace 15 dkg anglické a 15 dkg sýra

2 vejce na polití

Vše, kromě posledně zmíněných 2 vajec, promíchat v míse dohromady (míchám dokud cítím, že jsou kostičky rohlíků ještě suché),  dát do pekáčku s pečicím papírem, polít vyšlehanými vejci a dát péct na 200°C do zlatavé kůrky :) Pak už jen nechat vystydnout. U nás se cuketová nádivka rána nedožije, z pekáčku mizí rychlostí blesku. Třeba i ke grilovanému masu nebo klobásce je vynikající. Ale my ji většinou sníme jen tak ツ

Tak ať se povede a dejte mi vědět jestli si vaše mužské polovičky či potomci pochutnaly tak jako ti naši cuketoví odpůrci ツ

                                                                                      Mějte prima dny, 

                                                                                                                 Petra

PS: kdybyste někdo věděl jak v novém bloggeru nastavit fotky tak, aby se zobrazovaly v nějakém normálním měřítku i na mobilu, budu vděčná za radu. Na počítači jsou OK, ale v telefonu už moc ne. Díky ❤

Čápi na Klabavě

Krásný den vám přeji všem.

Letošní léto mne uchvátili čápi. Vše to začalo tím, že jsme si před pár lety zbudovali na naší zahradě ptačí budky pro sýkorky. A začali je pozorovat. A s tím, jak jsme si vyhledávali informace o jejich životě, hnízdění, jsme narazili na stránky o zimním sčítání na krmítku a od toho bylo kousek ke sledování čapích hnízd. Já měla vždy čápi spojené především s jihem Čech a překvapením pro mne bylo, kde všude se jejich hnízda v ČR nalézají. A zjistila jsem, že od nás je jedno docela nedaleko, na kole 10 kilometrů, v obci Klabava. A tak si děláme pravidelné výlety za čapí rodinkou. Hnízdo není lidem přístupné. Komín nemá zvenku stupačky ani žebřík, a ty vnitřní byly před mnohými lety, kdy se bourala přilehlá huť, znepřístupněny sutí, která do komínu napadala. Tak je hnízdo a dění okolo něj téměř jen a jen na přírodě. Sledujeme ho od jarního příletu prvního dospěláka. Rodiče mají jedno mládě, které už začalo létat. Od jeho prvního letu se za cca měsíc vydá do jižních zemí. 

jarní námluvy

přinášení podestýlky do hnízdního důlku

Tohle je mladý pán. A nebo slečna. Kdo ví.

Oba rodiče na lovu.

Mnoho čapích hnízd po Evropě se dá pozorovat díky on-line kamerám. I v Čechách jich je několik, např. v Bohuslavicích na Trutnovsku. Tam jsou mláďata 4 a brzy už budou odlétat. Klabavský komín kameru nemá. Tak je každá naše návštěva osobní a pokaždé jsme zvědaví, co uvidíme. A navíc..... komín stojí v areálu "hospody". Tak si to sledování a focení, žízniví po deseti kilometrech na kole, můžeme zpříjemnit dobře vychlazeným pivkem. 

Mladí čápi se už teď houfují na polích. Je jich leckde vidět i několik desítek.  Přiznám se, že mi "naše" klabavská rodinka přirostla k srdci a že mi budou, až odletí,  chybět.  Rodinko, šťastně doleťte na jih a pak se brzy na jaře zase  šťastně vraťte domů!

Mějte i vy prima dny.

                                     Petra

Opět po roce

Krásný den vám všem, moc vás zdravím!

Rok jsem tu nebyla. Jeden rok a 2 měsíce. Za tu dobu se toho hodně stalo, i když v lidském životě je to jako nic:

1. Stala se ze mě blondýna. Já, se svými kaštanovými vlasy jsem se nechala odbarvit na nechutnou žlutou. No samozřejmě, že to nebyl úmysl. Snad nepochopení u kadeřnice. Dneska už mám to, co jsem původně chtěla, tzn. své tmavé vlasy se světlými melíry a konce světlejší. Ale tenkrát jsem to obrečela, co vám budu povídat.

2. Zhubla jsem 6 kilo. Už to bylo potřeba. Při mé výšce 170 cm jsem měla se svými 82 kily daleko k dokonalosti. Našla jsem si nutričního terapeuta, sestavil mi jídelníček a bylo to. Kilíčka šla dolů, paráda! Ale štíhlá čtyřicátnice ze mě není. V době koronavirové jsem nějak polevila ve čtvrtročním úsilí a těch krásných šest kilo mám zpět. Ach jo. Asi začnu znova :)

3. Začala jsem studovat dálkově VŠ. Mám za sebou úspěšně první ročník. A moc doufám, že se povedou i ty další. Přiznám se, že jsem si myslela, že to bude jednodušší. Objem učiva je neskutečný, oproti denním studentům v jednotlivých předmětech žádné úlevy nemáme, stejné učivo, stejné zápočty, stejné zkoušky. Snad jen to, že máme jen nejnutnější množství předmětů. Denní studenti jich mají pár na víc, na volitelný výběr. Každopádně se mi studium líbí, je to zajímavé, baví mě to. To učení po večerech před zkouškami tedy už tolik ne☺️.

4. ..... 5. ..... 6. .... bylo toho víc, ale to třeba někdy jindy.

Když už píšu v nadpisu "Opět po roce", tak i my se přesně po roce vrátili na týdenní dovolenou na jih Čech, k řece Lužnici, blízko města Bechyně. A právě z tohoto malebného městečka mám pro vás pár fotek:

Starobylé uličky, selské baroko..... radost pohledět.

V klášterní zahradě.

Kostel sv. Matěje s vyhlídkovou věží.

Za vyhlídkovou arkádou se nachází jedna zajímavost: historický byt věžníka. Byl rozdělen na dvě místnosti. V jedné bydlel, v té druhé se vstupním schodištěm choval kozu :). Zajímavé je i to, že pokladna vyhlídky je až nahoře. Paní pokladní tak několikrát denně musí šlapat tam a zpět. 

Na bechyňském náměstí.

Severně od Bechyně je na Šibeničním vrchu neobarokní vodojem. 

O kus dál je pak další, tentokrát věžový vodojem Senožaty. Oba vodojemy už nejsou funkční, ale stavby jsou to pozoruhodné.

Ale zpátky ještě do Bechyně..... Takový je výhled z věže na náměstí. Cukrárnu na fotce mohu doporučit, zákusek s kávou byl na jedničku. To se pak fakt nedá hubnout :)

Podzámčí za Lužnicí

Zámek Bechyně

Františkánský klášter

Věž Kohoutek

Zámek Bechyně

V Bechyni jsme strávili jedno odpoledne a den před tím jsme absolvovali prohlídku zámku. Jinak jsme bydleli u řeky o pár kilometrů proti proudu, kde byl v noci slyšet jen jez a obloha byla tak tmavá, že by se člověk hvězd nedopočítal. Klid, příroda, paráda! Jela nás tam "tlupa" 17 lidí, tak ani přes den nuda nehrozila. I ty dva studené a deštivé dny minulého týdne jsme tam přečkali bez úhony. Po snídani jsme si nařídili odpočinek a vstávali jsme až k obědu. To se mi léta nepovedlo :) Prostě dovolená na jedničku. 

Doufám, že jste i vy měli celý ten rok, co jsem tu nebyla, pěkný, a že si v klidu užíváte druhou polovinu léta. 

Těším se zase někdy tady na blogu na shledanou.

                                                                                           Petra