Noc s operou

Dobrý den všem!

Moc vás všechny zdravím po téměř týdenní pauze. Ale jinak to nešlo. Kdo se někdy stěhoval, jistě mi dá zapravdu. Doma bydlíme tedy stále stejně, stěhovali jsme se pracovně  - kanceláře. Ale o nic jednodušší to nebylo. Jen ty stohy papírů.....to je strašné, kolik toho vlastně nashromáždíme. Ale co naplat, jako projektanti s papírem pracujeme, i když dnes už kreslíme jen na počítači. Ale vyřízení stavebního povolení pro klienty, na to množství papírů by vám les nestačil.... desítky stanovisek, vyjádření, žádostí, to se papíry jen kupí. Jsem ráda, že to stěhovací martyrium už máme za sebou. Vraceli jsme se poslední dny domů až večer, "servaní  jako koně". Kromě běžné práce, v které jsme si nemohli dovolit výpadek, jsme vše třídili, balili, nosili v jednom domě 3 patra dolů, nakládali do auta, abychom to převezli do jiné čtvrtě,  jiného domu, a vynesli opět do třetího patra. Schody teď nechci ani vidět ;) Teď už budeme jen dolaďovat..... Sice tedy tápu, co v které skříňce nebo regálu mám, ale to se časem podá. 

Včera večer jsme si ale dopřáli krásné odreagování.  Noc s operou. V plzeňském amfiteatru, ze kterého si možná pamatujete známé folkové Porty, se konal 4. ročník této velkolepé akce. Tentokrát byla na programu Pucciniho Turandot. V předchozích ročnících se představila např. Aida a nebo Carmina Burana.  Letos na téměř 6 tisíc diváků čekalo na 150 účinkujících, kteří předvedli skvělý výkon, samozřejmě nechyběl ani živý orchestr. My do divadla chodíme, máme předplatné, takže opera nás ani tak nemine, ale tyhle kousky v běžném repertoáru nedávají. A navíc, ta atmosféra venkovního velkého amfiteatru, ta se jen tak nevidí. Je báječné, jak taková akce přivede k divadlu i ty lidi, které kamenné divadlo až tak neláká. Mohou přijít oblečení jen tak, jak jsou zvyklí z normálního všedního dne, nikdo neřeší oblek nebo večerní šaty.  Můžou si koupit vstupenku se sezením na lavicích a nebo o něco výše rozprostřít deku na travnatou plochu a při opeře si vychutnávat sklenku vína.  A že jich málo nebylo ;)

Začátek představení byl ve 20.30. Letos se opět i počasí vyvedlo. Bylo teplo, nepršelo, vítr nefoukal.

V bílém stanu vpravo je orchestr.

Během večera se setmělo. Součástí představení byla i ohnivá show .

Titulky v českém jazyce byly promítány na postranní panely, stejně jako záběry na jednotlivé herce, zpěváky.  Což bylo super. Italsky neumím :)

To bylo lidí, že?!!

Představení bylo nádherné! Opravdu se těším na příští rok. Jsem moc zvědavá, jakou operu plzeňské divadlo J. K. Tyla spolu se svými hosty napříště připraví. Já bych si moc přála Prodanou nevěstu. Zřejmě se mi přání nevyplní, ve výběru jsou jiné světové kusy. Ale ta naše "prodanka" by úspěch určitě sklidila veliký. No, uvidíme :)

Mějte se krásně,  užívejte  si první dny prázdnin. 

Petra

Recy svíčky

Jen málokterý den, resp. večer, se stane, že u nás nesvítí svíčka.  Tu atmosféru, kterou umí vtisknout našemu domu nebo v horkých dnech zahradnímu altánku, tu mám moc ráda. Prostě teplo domova :)  Znáte to, že?! Tudíž mám svíček opravdu velkou spotřebu. A s množstvím svíček přibývá i množství zbytků. A tak když jsem před nedávnem četla u Moniky na blogu článek o jejich využití,  hned jsem věděla, že to je přesně ono. Moni, díky za inspiraci.

Svíčky vpravo jsou pouze ze zbytků svíček obarvených voskovkami. Ty vlevo jsou vyrobeny navíc ještě s použitím gelu na svíčky.  

U modré barvy se mi gel nechtěně zakalil.  Zřejmě mi do sklenice při rozehřívání ve vodní lázni kápla nějaká kapka vody, která zakalení způsobí, ale nakonec mi to ani nevadí,  dokonce se mi moc líbí. 

Byla to prima práce na dnešní chladný a deštivý podvečer. Poprchávalo tu skoro celý den. Stihla jsem jen ráno otrhat majoránku a dobromysl na sušení. Letos je to druhá várka. A zatím se do nich v truhlíku nepustili žádní škůdci, tak mám radost. Pažitku už mám v mrazáku, ale určitě ještě dvě  várky zamrazím. V zimě se bude hodit a o velikonoční nádivce ani nemluvím. Nejednou se mi stalo,  že bylo tak chladno, že nic nerostlo a kopřivy i pažitku jsem musela nahradit kupovanými bylinkami. Ale domácí jsou prostě domácí  ;)  Takže suším,  zamrazuji a zavařuji. Příroda je úžasně štědrá. 

Počasí by se mělo pomaličku umoudřit a o nějaký ten stupeň rtuť teploměru vystoupat výše. To ochlazení bylo na mě trochu hrrr, ale příroda si určitě od toho horka ráda odpočinula. 

Mějte krásný celý příští týden.  Petra

Bramboráková roláda

Možná se vám v těchto horkých dnech nechce stát u rozpálené pánvičky a smažit kupu bramboráků. Copak pro dva, to má člověk hned. Ale jestli je vás víc a bramboráky zaděláváte v lavoru, protože slýcháte jako já: "mami, udělej jich víc, ať zbydou i k večeři", mám pro vás tip, jak si to zjednodušit a zároveň udělat trochu zdravější, resp. dietnější variantu.

Zadělané bramborákové těsto dejte na pečicím papírem vyložený plech, dejte do trouby na 200°C a pečte cca 15 minut. Po té na placku rozprostřete šunku, srolujte a dejte dopéct do zlatova. Chuť je oproti klasicky smaženým bramborákům trošku jiná a mohu doporučit do této varianty přidat víc česneku i majoránky, ona je v roládě pečené v troubě jejich chuť méně výrazná.

Skvělá je roláda třeba i s uzeným masem nebo s orestovanými kousky kuřecího nebo vepřového masa s cibulí. Ani vegetariánské verzi se nevyhýbáme, naplnit se dá téměř čímkoliv. Prostě podle toho, co máte rádi :)

Mějte se prima a užívejte si letní teploty.

Petra

Třešňová bublanina

Tohle období je nejsladším obdobím roku. Můžete namítat, že Vánoce s mnoha kily tradičního cukroví ho předčí, ale tohle je něco jiného......jahody, maliny, třešně.... ze stromu nebo keříčku rovnou do pusy.  To je sladká slast, odměna a dar od přírody. Už mám pár skleniček na zimu zavařených. Trochu džemu, klevelu i šťávu. Víte co.....až se zima zeptá....  :)

Čerstvé máme nejraději, ale třeba bublanině, té neodoláme.  Receptů je na světě určitě hodně, my máme tento:

ingredience:

na těsto:

3 vejce

180 g cukru krupice

300 g polohrubé mouky

100 ml vody

100 ml oleje

1 prášek do pečiva

1 vanilkový cukr

vypeckované třešně 

Vše kromě třešní smícháme dohromady, hladké těsto vylijeme na pečícím papírem vyložený plech.

Třešně rovnoměrně nasypeme na celý povrch těsta, na ně pak drobenku, na kterou potřebujeme:

140  g polohrubé mouky

100  g másla 

100 g cukr krupice

A šup do trouby asi tak na 45 minut na 180 °C.

Tak takhle si u nás vychutnáváme nedělní ráno. Na terase, s kávou, hrnkem čaje a dnes třeba právě s čerstvou bublaninou. Užíváme si ty chvíle, kdy sluníčko teprve sbírá svojí sílu, my mu nastavujeme tváře a vychutnáváme si ten klid.... Obcházíme zahradu, nohy mokré od rosy.... ani nevím, proč to dělám.  Za den nic nového nevyroste, až tak se nic nezmění. Ale ten pohled na kousek přírody u nás fakt člověka nabudí, nabije :) Já to zkrátka miluju.

Mějte hezký zbytek neděle i začátek nové týdne.

Petra

Nezvaný host

Dnešní příspěvek vkládám bez vlastní fotky. Nemám ji. Tak jsem si půjčila alespoň z netu....

Byl to totiž fofr a ač foťák i mobil v práci mám, ani jsem ho nevytáhla....

Dnes jsme měli záchrannou akci. Neplánovanou záchrannou akci. No, ona se většinou ani naplánovat nedá, že?! Ráno jsem přišla do práce a tak jako jiný den, jsem tu první, zapínám tedy všechna naše zařízení. Rozumějte: kávovar - ten je v kanceláři snad nejdůležitějším vybavením, počítače, kopírku atd. Než přijde manžel, který mezitím hledá v centru města těžko místo k zaparkování, uběhne nějaká ta minuta. Já už mám mezi tím uvařený ranní čaj i kávu pro oba.  

Horka minulých dnů nás tentokrát přiměla nechat otevřené ventilačky u obou průchozích kanceláří i v noci. A bylo to znát, západ republiky se docela ochladil, venku bylo ráno 14 stupňů a i v kancelářích byl chládek. 

A otevřeným oknem se k nám dostala nečekaná návštěva. Já ji zprvu neviděla. Seděla totiž na parapetu okna, namáčknutá na květináč se zelencem, jehož listy ji lehce zakrývaly. Ani nepípla. Ani se nehnula. Vlastně bychom si ji snad ani nevšimli nebýt toho, že pod oknem na stole byl bobek. Typický ptačí bobek. A návštěva tím byla odhalena. 

Byla to jiřička. Byla vyděšená, jen na nás koukala a dělala, že tam není. Zřejmě tam byla větší část noci, zkoušela létat z jedné kanceláře do druhé a hledala, kudy ven. Cestu ale nenašla. My bobky ano :)

Když ji manžel zahlédl, mysleli jsme si, že nežije. Ale naštěstí to byla jen její strategie přežití, dělat, že je mrtvá, maskovat se.

zdroj fotografie: http://fkcso.cz/chs/delurb.html

Manžel ji vzal do dlaní, já mu otevírala dveře. Nevěděli jsme, jestli se při létání po kancelářích nezranila nárazem do okna, takže vyhodit ji do vzduchu z třetího patra a "holka leť " nepřicházelo v úvahu. Posadili jsme ji v přízemí na parapet okna ve dvoře. Dost místa pro vzlet a přitom klid bez aut. A mladá dáma na nic nečekala a dala nám vale. Odletěla, lehce, bez komplikací. Tak mám radost. Tak trochu si myslím, tajně doufám :), jestli to nebylo mládě, které jsme tu zachraňovali loni. Jestli se nám nepřiletěla ukázat. Motala se tu tehdy na silnici mezi projíždějícími auty, v centru města, v jedné z relativně rušných ulic s jednosměrným provozem. Vylétla čerstvě z hnízda, která tu po léta mají jiřičky v průjezdu jednoho z činžovních domů. Ale let jí moc nešel. Nevím, jestli ji někdo nevyplašil a ona nevylétla o nějaký den dřív. Zkrátka se nebyla schopná ze země zvednout víc než metr. Popolétavala po silnici, chvilku byla schovaná pod zaparkovaným autem, chvilku seděla úplně uprostřed silnice. Auto projelo nad ní....no já měla srdce jako zvon. Tlouklo mi tak, že to muselo být snad slyšet. Nemohla jsem to tak nechat. Znáte to, jak se v člověku okamžitě probudí ochranitelské pudy? Jiřičku jsme začali chytat, podařilo se nám ji nahnat do rohu ke dveřím jednoho z domů. Musím říct, že během záchranné akce jsem v ulici zastavovala provoz jak policista při dopravní akci. Byla jsem tak rázná a odhodlaná, že si nikdo netroufnul protestovat :)

Jiřičku jsem chytili a šli ji vrátit do průjezdu. Celou dobu, během nejprve našeho pozorování a pak i odchytávání, to jistil jeden z jejích rodičů. Nalétával nad ní, pak i nad námi. Do kterého hnízda patřila jsme nevěděli, tak jsme ji usadili na stříšku garáže ve dvoře, do míst, která byla chráněná před sluníčkem i deštěm přesahem střechy domu. Rodiče jsou schopni si ji tam dokrmit, tak to tenkrát doufám nebyl problém. Snad to holka tehdy zvládla. 

Letos jsme si tedy dali trochu repete. Je to ponaučení pro příště... stačí otevřená ventilačka a problém je tu. Napříště už to budou jistit sítě v oknech, nejen že nebudu muset vyhánět dotěrný hmyz, ale naše kancelář se ani nestane nechtěným vězením pro tuhle ptačí drobotinu. 

To mám zase hezký den :)

Mějte se krásně!

Petra

Domácí smetanová zmrzlina "á la ruská"

Dobrý den všem!

V tomhle horku je zmrzlina snad ten nejlepší sladký dezert. A domácí, která není navíc ani moc pracná a dá se udělat bez zmrzlinovače, je úplně nejlepší. Uvařená je za chviličku a pak už nezbývá, než se obrnit trpělivostí, čekat, než promrzne a od mrazáku odhánět mlsné jazýčky.

Jak na to? Tady je recept:

 ingredience:

4 žloutky 

2 dcl mléka 

25 dkg cukru krupice

3 smetany na šlehání

Do mléka pečlivě zašlehejte žloutky a cukr a nechte ho přejít varem, po té musí při občasném promíchání vychladnout - já si pomáhám i studenou vodní lázní. Zvlášť vyšlehejte smetanu do šlehačky, vlijte do ní žloutkové mléko a zašlehejte dohromady. Zmrzlinu dejte do mrazáku a pravidelně po cca 2 hodinách ji promixujte, já na to používám tyčový mixér. Po cca 8mi hodinách už je tuhá tak, že ji lze promíchat pouze lžící, ale záleží na výkonu vašeho mrazáku. 

A to je vše. Stojí to za to, věřte :)

Fotit jsem moc nestihla. Tohle jsou okamžiky, kdy má  moje rodina pramalé pochopení pro blogování. Přeci si ji nenechají kvůli fotkám rozpustit 😀

Mějte prima dny.

Petra

Rok 1930

Krásný večer vám všem! 

Počasí posledních dvou dnů bylo u nás docela bláznivé.  Horko k padnutí v pravidelných intervalech střídaly prudké přeháňky, lijáky a bouřky. Ani krup jsme nebyli ušetřeni. Zalito máme tak, že by nám to jistě z jiných krajů naší republiky mohli závidět. Už jsem se na déšť ale docela těšila. Ani tak ne kvůli tomu, aby zem dostala svojí dávku vláhy, protože tady několikrát pršelo už i v minulém týdnu, ale proto, že po těch mnoha dnech, vlastně týdnech, strávených na zahradě jsem začala mít výčitky svědomí, že naše domácnost už bude potřebovat taky trochu té péče.  Jenže...... před několika měsíci se u nás zabydlela kniha.

Vlastně ne kniha, ale časopis. Celý ročník časopisu. Svázaný, ani jeden výtisk nechybí. Je to časopis Pestrý týden, ročník 1930. 

Dnes jsem si ho prvně pořádně prohlédla, brala stránku po stránce.....je to nádhera. 

Časopis vycházel jako týdeník a měl 24 až 28 stran. Přinášel zajímavosti ze světa, sportu, společnosti, rady pro hospodyňky, povídání o zajímavých osobnostech, cestopisy i román na pokračování. Zaujalo mě,  kolik v něm bylo fotografiích a v jaké kvalitě byl tištěný! 

Časopis stál 2,50,- a předplatit se za 125,-- na rok dal nejen u nás, ale i v Polsku, Rakousku a Jugoslávii.
Něco málo z historie tohoto časopisu najdete i v odkazu na wikipedii.

Pojďte se mnou nakouknout:

 Trocha sportu nesmí chybět.

Rady pro hospodyňky taky ne.

Cestování bylo věnováno v každém čísle několik stránek. Tady třeba tehdy jugoslávské Korčule.

 Hospodyňky našly rady i do kuchyně,  např.  jak zpracovat úrodu meruněk....

 Fotografií obsahuje časopis opravdu hodně.

 A taky rady pro krásu a eleganci dam a dívek :) Třeba i ve formě reklamy.....

  a nebo módních rešerších.

 Čokoláda.... její konzumaci, vzhledem ke štíhlé linii,  asi budou řešit dámy věčně.

 Nebo je libo praktický odšťavovač?

 Móda to byla ale krásná, že?!! 

 Tohle mne zaujalo......"Nový druh zeleniny - lilek"

 Poznáte někdo ta místa, budovy? Stojí stále?  Stejné?

 I pejsci, jejich rasy,  se za tu dobu šlechtění změnili. 

Čtení je to úžasné.  Sedím tu se sklenkou vína a nořím se do těch dávných časů první republiky.

 Kdybyste cítili, jak ty listy voní....

Opatrně otáčím stránku po stránce, listuju,  zatím se zastavuji tam, kde mne obrázek zaujme. A je mi jasné, že mám náplň pro dlouhé zimní večery. 

Joooo, to byla doba. Taky byste ji chtěli alespoň na pár okamžiků zažít? Eleganci dam, galantnost mužů....Vím, každá doba přináší i své stinné stránky a my máme dobu první republiky možná i trochu víc zidealizovanou. Ale stejně.....já bych si výlet do minulosti udělala na pár dní moc ráda. 

Mějte se báječně a děkuji za vaši návštěvu i komentáře.

Petra