Můj pestrý minulý týden

V mém minulém týdnu se událo několik akcí, činností, zážitků. Vlastně ale nic z toho by asi nebylo na samostatný článek, protože nejsem takový romanopisec. Zaznamenat si je tady ale chci....

V pondělí jsme se zúčastnili pohřbu pana profesora Pavla Těšínského. Smutný den..... Smutný byl i ten den, kdy jsme se o jeho úmrtí dozvěděli. Pan Prof. MUDr. Pavel Těšínský, DrSc., emeritní přednosta oční kliniky FN v Plzni, byl výjimečný člověk. Kromě jiného byl členem Lions Clubs International (LCI), jedné z největších mezinárodních humanitárních organizací. Jednou z hlavních oblastí, ve které se Lions Clubs angažuje, je pomoc zrakově postiženým v rámci programu péče o zrak. I z toho vyplývá, že byl pan profesor člověkem šlechetným, pracovitým, milým.....Znali jsme se s ním osobně, především můj muž. Ale byl to i náš lékař, i o náš zrak se staral.

Pane profesore, sbohem......

Každý další odstavec tohoto příspěvku se mi bude zdát, pod hloubkou toho předchozího, nicotný a povrchní....  Život nám předkládá radost i smutek v tak rychlém sledu, až se nám vzájemně prolínají. Střídá nám barvy všedních dní, okamžiků.....  I takový ale život je....

Odzimovala jsem si muškáty. Rozuměj: sazeničky - řízky z minulého léta jsem vynesla z chladné chodby do tepla na jižní okno. To už jsem udělala před 14 dny. To zamoření otravnými muškami smutnicemi, které pak nastalo, to jsem ještě neviděla. Potvory jedny....Množí se snad geometrickou řadou! V chladnu zřejmě spaly ukryté v substrátu a aktivitu projevily až po přenesení do ideálních podmínek. Zase jsem si prostě na podzim neprohnala substrát horkou troubou. Jsem netrpělivý člověk. Když chci sázet, jdu na to hned. Jaképak čekání..... Tak tady to mám. Čtu si a šup, proletí mi nad stránkami knihy. Jím, a to samé. Neustále máchám rukama. Mušky jsou sice neškodné, ale otravné až hrůza. A jejich larvy pro rostlinky, to už je horší....
Takže je hubím a hubím. Koupila jsem si na ně parazitické hlístice. Jestli pomůžou nevím. Máte s nimi někdo pozitivní zkušenost? Když nepomůže tenhle ekologický způsob, jdu natvrdo do chemie. Asi si seženu klidně i DDT...hlavně ať už jsou pryč ☺️

Ve středu jsme si trochu zaslavili. Mirkové měli svátek. A já mám doma Mirky rovnou dva ☺️

Minulý týden jsem si taky zašla k holiči. Nepatřím k těm ženám, které chodí ke kadeřnici každé čtyři týdny. Mám delší vlasy, tak to ani není potřeba. I když pamatuju, že s krátkými to nutnost byla. Tentokrát má kadeřnice Martina nůžky použila jen lehce, v hlavní roli byly barvy. K mým přírodně tmavě hnědým vlasům přibyly výrazně červené proužky. Abych na to jaro byla patřičně barevně "vystajlovaná", no ne? " :o)

V pátek jsem byla na pokračování kurzu krasopísma. Tentokrát s názvem Květinový lettering. (pro Dášu: byla jsem zase u Blanky ☺️). Bylo to další krásné pozdní odpoledne. Opět se sešla skupina žen s dobrou náladou, s chutí tvořit. Tak koukněte, na čem jsme se vyřádili:

Vím, vím, šeřík vypadá spíš jako květinkový nanuk. Ten tvar jsem prostě nedokázala vychytat. No, neumím všechno ☺️

V sobotu jsme byli na zabíjačce. Byla trochu netradiční..... Totiž, šlo o "naše uliční" prase. Abyste tomu rozuměli: V prosinci si náš soused Ondra koupil odrostlé sele na výkrm. Prasátko Pepu. Tak, jak to dělávaly naše babičky na vesnicích a jak to dělají leckde ještě dnes.... Ale protože soused nemá u domu patřičný chlívek, bydlelo prase u dalšího souseda, který onen chlívek má. A aby prasátko netrpělo hlady, krmení jsme mu nosili všichni. Samozřejmě, že hlavní a největší starost měl Ondra, ale ruku na srdce, komu doma nezbyde občas něco k jídlu, co by jinak skončilo v koši? Prase jsme tedy krmili tak trochu kolektivně ☺️ A v sobotu se vše uzavřelo. Pozvaná byla celá ulice, obyvatelé všech 8 domů. Byl guláš, ovar, prejt. K tomu nechybělo pivo..... Chutnalo nám moc, ale zpočátku nám sousta do úst úplně snadno nešla. Byl to prostě Pepa... Vím, je to pokrytecké, maso normálně jím, vepřové kupuju běžně. Ale Pepu..... Každopádně to byla další povedená sešlost celé naší ulice. Seděli jsme až do pozdního večera. V letošním roce to byla první akce, ale jako jiné roky nás čeká ještě sousedská večeře v květnu a předvánoční setkání v prosinci. Je to až neskutečné, ale klepu to, ťuky ťuk, že máme v ulici takové vztahy. 

No a neděle, ta už byla rize odpočinková. Opět jsem vzala do rukou, po několika měsících,  prvorepublikové výtisky časopisu Pestrý týden a začetla se. To byla nostalgie.... Baví mě ta trochu archaická řeč, slovosled, na který už nejsme zvyklí...

Můj minulý týden byl pestrý, zrovna jak ten krásný časopis. Snad budou další týdny bez těch smutnějších okamžiků. Tyhle chvíle nám, ty nahoře, prosím neposílej.....

 Vaše Petra