Sypu, sypu.......

.........do krmítka. Už mrzne, tak není na co čekat. Já už krmím pár týdnů a tihle malí opeřenci si semínka slunečnice našli velice rychle. Ještě týž den, co jsem nasypala, se na krmítko začali slétávat. Různé druhy sýkorek tu máme každý rok. Koňadry, modřinky i sýkorku uhelníčka. Letos se nám tu poprvé objevily i parukářky. Jen se mi ji nepodařilo zatím vyfotit. Nově tu máme i vrabce. Ano, ty obyčejné a všudy přítomné vrabčáky. A to vám povím, ty tedy umí dělat rámus...to je křiku. Je to normálně přímo ptačí komando.

Krmítko obsadí hejno třeba i 20 vrabčáčků, štěbetají, haštěří se, cpou se semínky a nikoho jiného mezi sebe nepustí. A sýkorky jen sedí opodál a koukají. Mezi vrabce se neodváží. A ti jim to všechno většinou sní. A tak nám nezbylo nic jiného, než kousek od toho prvního, pověsit krmítko ještě jedno. Není to žádná nádhera, bylo sbité narychlo, ale svůj účel zatím plní na sto procent. Dostane se teď na každého.

Jen prosím, kdo byste se rozhodl takto ptáky v zimě přikrmovat, vytrvejte pak celou zimu, hlavně ve velkých mrazech. Když si ptáček navykne létat k vám a čeká, kdy se na krmítku něco objeví a vy mu nic nedáte, už se mu nemusí během krátkého zimního dne podařit něco jinde sehnat. A oni žijí opravdu ze dne na den. S prázdným žaludkem v noci umrznou, protože nebudou mít dostatek energie na zahřátí.

No u nás to zase budou kila slunečnic :) Už je nekupuji po malých sáčcích. Ale jezdím si pro 40 kilové pytle. A minimálně 2 zkrmíme. A když to vidím letos, jak sýkorám vydatně pomáhají vrabčáci, tak si myslím, že 3 pytle stačit nebudou. Ale beru to jako investici do mého vlastního psychična. Opravdu mne to těší. Je to úžasné, ten cvrkot, ten mumraj na krmítku pozorovat. Uvařím si horký čaj, teple se obléknu a sednu si na terasu. Sedím tam, jen na dohled, snad dva, tři metry, a oni se nebojí a přiletí. A já mám chvilku v tom každodenním shonu, kdy se na pár minut zastavím a dívám se a dívám. V klidu.....

Mějte krásný začátek týdne!

Petra