Žehlení košilí........

.....nemám vůbec ráda. Když tak o tom přemýšlím, je to činnost, kterou mám ráda snad ze všeho nejméně. Když mám zrovna ve várce prádla košili, ještě k tomu s dlouhým rukávem, má přesně určený čas, kdy přijde na řadu. Není to ani na začátku a ani na samém konci. Beru si ji zkrátka do parády někdy uprostřed. To už jsem tak správně rozjetá, že mi ani žehlení košile náladu nezkazí :)
Dnes je to jiné, dnes jsem žehlila košili jako první a vlastně jen tu jednu jedinou. Věnovala jí i mnohem větší péči a musím říct, že dnes to bylo dokonce i s pocity, které běžně u žehlení nemívám. S pocity lehké nervozity, zároveň hrdosti........tu košili jsem připravovala synovi na ples. Na maturitní ples.

Je to neskutečné, a jistě to většina z vás zná, jak rychle ty roky utekly. Je mu 19 let, má maturitní ples, za chvilku maturita a tradáááá do světa. Jak to?  Pořád to nějak nemohu pochopit, vstřebat.... Vždyť to bylo teprve nedávno, kdy se naučil první krůčky, kdy si v takovémto předvánočním čase pilně trénoval básničku pro Mikuláše a čerta. Snad teprve včera se naučil jezdit na kole. A najednou je tu maturitní ples. Můj malý chlapeček už není malý. Je dospělý. 

Jsem na něho jako máma moc pyšná. Těším se z jeho úspěchů, i když vím, že mu to asi málo říkám. Jako rodiče svým dětem mnohé ukážeme. Naučíme je spoustě dovednostem a činnostem, provedeme je, s odstupem času úsměvnými, ale v daný okamžik pro ně až dramatickými okamžiky. Trpíme, když trpí oni, radujeme se, když se oni radují. Sledujeme, jak rostou nejen tělesně, ale i duševně. Ale všimli jste si, jak moc se na oplátku od nich učíme my? Každý rodič je, i když nechce, tak trochu psycholog. S pubertálními dítky nám ani mnohdy nic jiného nezbývá :)  Umět poradit, někdy třeba jen mlčky vyslechnout a často jen tiše zatnout zuby a dělat, že nic nevidíme, protože pomoc ani radu nechtějí. Ale tak to má být.

A já teď sedím za stolem, prohlížím si pozvánku na ples a vzpomínám na ty časy, kdy byl malý klučina. Občas bych to chtěla znovu zažít. S dnešními zkušenostmi si vychutnávat jeho dětství, užívat si každou chviličku...... Vím, že to nejde. Žijeme v přítomnosti a minulost už máme jen pro krásné vzpomínky. 

A tak se v dnešní den oblékneme do slavnostního, páni nabídnou dámě rámě, všichni si budeme užívat krásný slavnostní večer. Jen já jsem už teď na měkko. Synu, chlape dospělý, mám tě moc ráda!

❤