Želví probuzení ze zimního spánku

Krásný večer vám všem!

Nevím jak je to u vás, ale u nás si jaro naplno užívají už i ty naše želví holky. Ještě nedávno spaly ve sklepě, dřímaly tam několik měsíců, ale teď už nastavují krunýře sluníčku a vyhřívají se jak jen to jde.

Máme je už 8 let. Původně jsme mysleli, že to bude kluk a holka. Ale po několika letech se ukázalo, že máme holky dvě :) No odchovávat malé jsme v plánu neměli, tak nám to vlastně ani trochu nevadilo.

Jinak dnes jsem na zahradě objevila první kvítky jahod. Na ty už se vysloveně těšíme. U nás téměř ani nestíhají dozrávat. Loni jsem koupila nové, stále plodící do truhlíku. A byla to výborná volba. Jahody jsme měli celé léto, vlastně až do pozdního podzimu.

Je to úžasné.... Už se zase vracím domů až opravdu večer.  Ta zahrada mi přes zimu opravdu chyběla :)

Mějte se báječně!

Petra

Domácí ústní voda

Nádherné jarní počasí mne na mnoho hodin vylákalo během víkendu ven, na zahradu. Osázela jsem si už truhlíky s letničkami. Mám skleník, tak do zmrzlíků vydrží tam. Zasázela jsem už i kedlubny, vysela ředkvičky, hrášky.....uklidila po zahradě,  lecos sestříhala, upravila....no na jaře je práce na zahradě víc než dost, znáte to :)

Ale večer jsem si udělala čas na výrobu domácí ústní vody. Postup je nenáročný a rychlý :)

Dezinfekční a hojivý účinek má v této vodě šalvěj. A v kombinaci se skořicí a hřebíčkem vytváří v ústní vodě příjemné aroma. Navíc hřebíček má antiseptický účinek a jak je známo o skořici,  ta je opravdu silně dezinfekční. Používá se třeba i při přesazování orchideí,  když potřebujeme zkrátit kořeny a bojíme se, aby nezačaly v řezné ploše hnít,  protože jsou k tomu náchylné. Ale to odbíhám..... Skořice navíc funguje i preventivně proti zubnímu kazu, protože ničí bakterie.  A aby nám ústní voda vydržela déle, je vhodné ji konzervovat alkoholem. Já volím vodku, protože chuťově neovlivňuje aroma ústní vody. Ale slivovicí by to určite taky šlo. Používám 2x denně,  vždy po vyčištění zubů.

Ingredience:

10 g sušené šalvěje

5 g celé skořice (paličkou rozbitá na menší kousky)

10 ks hřebíčku

0,5 l vody

125 ml vodky

Postup:

Šalvěj, skořici a hřebíček vsypte do zavřovačky, přelijte vroucí vodou a hned zavřete víčkem. Nechte přes noc louhovat. Po 12ti hodinách přelijte přes plátýnko a dolijte vodkou. Pak už stačí pouze nalít do uzaviratelné lavičky a je hotovo :)

Mějte se krásně,

Petra

Medovník

Tentokrát se budu chlubit cizím peřím. No, cizím.....ne tak úplně :) Dort pekla má dcera a umí ho udělat tak dobrý, že jsem si na něm snad už vypěstovala závislost :) Takže jestli ještě nevíte, co budete o víkendu péct, zkuste třeba tento recept.

Ingredience:

těsto: 

250 g másla 

300 g krystalového cukru 

400 g hladké mouky 

3 polévkové lžíce medu 

2 čajové lžičky sody 

100 ml mléka 

3 vejce 

krém : 

500 ml mléka 

2 polévkové lžíce krystalového cukru 

6 polévkových lžic dětské krupice 

200 g másla 

1 Salko

posyp : 

100 g ořechů 

zbytky těsta

Postup:

Ve větším hrnci si nejprve rozpustíme máslo, do něj pak přidáme med, cukr a mléko. Promícháme a necháme vše rozpustit a spojit. V misce smícháme mouku a sodu, které přisypeme k tekuté složce v hrnci a smícháme. Vše necháme trochu vystydnout a do už jen teplé směsi přidáme 3 celá vejce. Těsto se bude lepit, táhnout, ale tak to má být. Rozdělíme si ho na 3 díly, každý pečeme na pečícím papíru 8 minut v troubě na 200°C. Výsledkem jsou tedy 3 upečené pláty. (Vzhledem k lepivosti těsta mohu doporučit ho do formy roztírat cukrářskou kartou, popř. stěrkou, vařečkou to opravdu nejde).

Z mléka, cukru a krupice uvaříme hustou kaši. Necháme ji vychladnout a přidáme máslo a Salko a vyšleháme do krémové konzistence. Pláty necháme vychladnout, dáme je na sebe a ořežeme, aby na sobě přesně seděly. Ořechy (tentokrát jsme použili vlašské) rozmixujeme na drobno a smícháme s rozdrobenými zbytky z těsta. První plát pokapeme rumem, ale nemusí to být :). Vezmeme 1/3 krému a plát potřeme. Přiložíme druhý plát a teď už bez rumu jen potřeme krémem. Položíme 3. plát, zakončíme potřením krémem. Na závěr posypeme vršek i boky ořechy.

Dort medovník už jsme měli mnohokrát. Vždycky se povedl a pokaždé nezbyl ani kousek. Nejlepší je nechat ho uležet do druhého dne, ale věřte, že nás to stojí velké přemáhání.....


Mějte co nejkrásnější dny.

Petra

Výzva "Moje poklady"

Před časem vyhlásila Marta na svém blogu výzvu Moje poklady

a já se hned přihlásila. Bez rozmyslu. Taky proč ne, poklady srdci blízké máme doma snad všichni. I já. A až po té jsem začala přemýšlet jaké poklady vlastně mám. No jistě, největším pokladem je má rodina, mé stále ještě občasně pubertální děti, které miluju každým kouskem svého srdce, i když zrovna nemají náladu a tváří se jako kakabus o:) Dlužno napsat, že se to stává už opravdu jen ojediněle a já s úžasem sleduji, jací prima lidé z nich vyrostli. Ale vyfotit se na blog pochopitelně nechtějí. 

Velkými poklady jsou i mí pejsci, chlupatí společníci, kamarádi vždy s dobrou náladou, připraveni mne vítat, i když se vracím třeba po pouhé minutě, kdy jsem byla jen s odpadky. Ale ty jsem vám na blogu už taky ukázala.

Mé poklady, které vám tu představím, jsou tudíž jiné. Ale srdci blízké mi jsou moc. Jsou to poklady z dětství, poklady se vzpomínkami.....

Obrázky z kovu vyráběné kovářem, zámečníkem či kutilem měla na zdi pokoje nejedna domácnost. I ta mé babičky. Vím, většina lidí je už dávno zlikvidovala, do dnešních domů asi se moc nehodí. Ale tenhle čáp s rákosím, ten prostě do smetí nepatří. Bylo to to první, na co mi padl zrak pokaždé, když jsem u babičky otevřela vchodové dveře. Visel tam léta, stále na tom samém místě, hned proti dveřím. 

A stejné místo mu patří i v našem domě. Netuším, kdo je autorem ani jak se k babičce dostal. A není toho moc, co po babičce mám. Ale tenhle obrázek mi ji dnes a denně připomíná. A čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jak málo jsem si coby dítě vážila chvil s prarodiči. A je mi to líto. Ten společný čas už nevrátím, bohužel.

Můj druhý poklad patří do skupiny zvonečků. Nemám jich tedy tolik, že by se to dalo nazývat sbírkou, ale tenhle má čestné místo. Je to totiž zvonek Ježíškovský. S roční pravidelností nám svým cinkáním otevíral dveře obývacího pokoje, kde jsme pod stromečkem nacházeli vánoční dárky. Ke zvonečku jsme jako děti měly takovou úctu, že bychom na něj během roku téměř ani nesáhly, natož abychom si s ním hrály. Byl pro nás tak posvátný! Prostě Ježíškovský. Má už taky své roky a jestli si pamatuji dobře, vánočně zvonil už v dětských letech mého táty. Doufám, moc si to přeji, aby byl s naší rodinou dál. Aby třeba za několik let zvonil další dětské generaci.

Poslední poklad, který vám představím je opět spjat s mým dětstvím a babičkou. S tou babičkou, po které mám kovaný obrázek čápa. Od ní jsem totiž dostala tohoto zajíčka. Hračku tak malou, že ji schováte do kapsy. Zajíčka s prádelním kolíčkem uvnitř, kterého jsem měla tolikrát připnutého na prstu! Chodíval se mnou ven, držel se knoflíkové légy mé dětské košile nebo okraje trička. Až se divím, že jsem ho tenkrát nikde neztratila. Brala jsem ho na každou dovolenou, každé prázdniny. 

Kožíšek už má hodně vypelichaný, tlapičky několikrát zašívané a červená mašlička na jeho krčku už není téměř vidět. Ale stále ho mám. Asi jsem dětinská, ale není nikde schovaný. Sedí jako jediná hračka na poličce v kuchyni a dělá mi společnost každý den :)

Marti, nápad s touto výzvou byl opravdu báječný. Pro mne to neznamenalo jen projít dům, vyfotit pár fotek a napsat příspěvek. Bylo to pro mne zastavení, zavzpomínání. Otočení se zpět do minulosti a připomenutí si těch okamžiků, které mi navždy mají zůstat v srdci. Děkuji ti.

Mějte se všichni moc krásně. A važme si chvil, kdy můžeme být s těmi, které máme rádi a s kterými být chceme.

Petra

Polévka z pečené mrkve

Tuhle polévku jsem vařila prvně. Ale je tak dobrá, že se o recept s vámi ráda podělím.  Na 4 porce si připravte:

500 g mrkve 

3 větší cibule 

necelá lžička kurkumy 

trochu olivového oleje 

sůl, mletý pepř

1 litr vroucí vody 

Na ozdobu mrkev, cibuli, cuketu, petržel, brokolici,...

 trochu olivového oleje

 sůl, pepř

a tmavých a chladných večerů, kdy nám sychravé počasí zalézá pod oblečení, nás vždycky zachrání vydatná domácí polévka. Uvařit takovou skvělou horkou domácí polévku není žádná věda a polévka je jedním z pokrmů, který si dám ráda ještě druhý den, stačí ji jen lehce přihřát. Na polévkách jsem vyrůstala, a tak na ně nedám dopustit ani dnes. Vývar je u nás doma rutinou, proto si ho vždy připravím do zásoby. Ať už do omáčky nebo pod maso či základ do polévky, vývar zkrátka nemá chybu. Dalším osobním trikem v kuchyni je pečení zeleniny. Řepa, dýně, petržel nebo mrkev, všechno tak chutná lépe. Pečením zelenina krásně zkaramelizuje a její chuť se dostane zcela na jinou úroveň. Pokud nemáte doma po ruce vývar, můžete použít můj malý trik. Do vody, ve které budete polévku vařit, přidejte jednu mrkev, petržel a kousek celeru. Zelenina polévku krásně dochutí a vy zabijete dvě mouchy jednou ranou. A nakonec posypat, to dotáhne polévku k dokonalosti. Velmi ráda používám například oříšky, semínka či kousky orestované zeleniny, jako v tomto receptu. Polévce to dodá skvělou chuť, strukturu i sytost.
Více na: http://www.tchiboblog.cz/polevka-z-pecene-mrkve/

Za tmavých a chladných večerů, kdy nám sychravé počasí zalézá pod oblečení, nás vždycky zachrání vydatná domácí polévka. Uvařit takovou skvělou horkou domácí polévku není žádná věda a polévka je jedním z pokrmů, který si dám ráda ještě druhý den, stačí ji jen lehce přihřát. Na polévkách jsem vyrůstala, a tak na ně nedám dopustit ani dnes. Vývar je u nás doma rutinou, proto si ho vždy připravím do zásoby. Ať už do omáčky nebo pod maso či základ do polévky, vývar zkrátka nemá chybu. Dalším osobním trikem v kuchyni je pečení zeleniny. Řepa, dýně, petržel nebo mrkev, všechno tak chutná lépe. Pečením zelenina krásně zkaramelizuje a její chuť se dostane zcela na jinou úroveň. Pokud nemáte doma po ruce vývar, můžete použít můj malý trik. Do vody, ve které budete polévku vařit, přidejte jednu mrkev, petržel a kousek celeru. Zelenina polévku krásně dochutí a vy zabijete dvě mouchy jednou ranou. A nakonec posypat, to dotáhne polévku k dokonalosti. Velmi ráda používám například oříšky, semínka či kousky orestované zeleniny, jako v tomto receptu. Polévce to dodá skvělou chuť, strukturu i sytost.
Více na: http://www.tchiboblog.cz/polevka-z-pecene-mrkve/

Ingredience 750 g mrkve 100 g petržele 1 čajová lžička kurkumy 1 polévková lžíce olivového oleje sůl černé koření 1 litr vroucí vody Na ozdobu 3 baby mrkvičky 4 růžičky květáku 1 čajová lžička olivového oleje 1 čajová lžička koření tika masala 1 čajová lžička černého sezamu
Více na: http://www.tchiboblog.cz/polevka-z-pecene-mrkve/

Pokud nemáte doma po ruce vývar, můžete použít můj malý trik. Do vody, ve které budete polévku vařit, přidejte jednu mrkev, petržel a kousek celeru. Zelenina polévku krásně dochutí a vy zabijete dvě mouchy jednou ranou. A nakonec posypat, to dotáhne polévku k dokonalosti. Velmi ráda používám například oříšky, semínka či kousky orestované zeleniny, jako v tomto receptu. Polévce to dodá skvělou chuť, strukturu i sytost.
Více na: http://www.tchiboblog.cz/polevka-z-pecene-mrkve/

Pokud nemáte doma po ruce vývar, můžete použít můj malý trik. Do vody, ve které budete polévku vařit, přidejte jednu mrkev, petržel a kousek celeru. Zelenina polévku krásně dochutí a vy zabijete dvě mouchy jednou ranou. A nakonec posypat, to dotáhne polévku k dokonalosti. Velmi ráda používám například oříšky, semínka či kousky orestované zeleniny, jako v tomto receptu. Polévce to dodá skvělou chuť, strukturu i sytost.
Více na: http://www.tchiboblog.cz/polevka-z-pecene-mrkve/

Postup:

Mrkev očistěte, nakrájejte podélně na poloviny. Dejte na plech, pokapejte olivovým olejem a promíchejte tak, aby byly rovnoměrně od oleje. Rozložte na plechu tak, aby nebyly kousky na sobě.
Přidejte cibuli na osminky, trochu je o dno plechu omastěte a nakonec vše osolte, opepřete a posypte kurkumou. Pečte na 200 °C cca 60 minut nebo do té doby, až zelenina na okrajích zhnědne. Právě to je potřebné pro specifickou chuť této polévky. 

Po upečení zeleninu rozmixujte s horkou vodou a pak ještě chvilku povařte a případně dochuťte. Vedle si na pánvi připravte další zeleninku, tentokrát tu ozdobu navrch. Orestujte na pánvi s trochou oleje to, co máte rádi. Mrkev, cibuli, plátky cukety, brokolici....fantazii se meze nekladou. Zelenina by tentokrát měla chytnout tu správnou barvu, pěkně nazlátlý povrch a uvnitř být na zkus. Pak už stačí servírovat. Uvidíte, jak dá opečená zelenina polévce úplně famózní chuť.

Tuhle polévku určitě zařadím mezi naše oblíbené recepty.

Mějte se moc krásně a užívejte si volné dny.

Petra

Za tmavých a chladných večerů, kdy nám sychravé počasí zalézá pod oblečení, nás vždycky zachrání vydatná domácí polévka. Uvařit takovou skvělou horkou domácí polévku není žádná věda a polévka je jedním z pokrmů, který si dám ráda ještě druhý den, stačí ji jen lehce přihřát. Na polévkách jsem vyrůstala, a tak na ně nedám dopustit ani dnes. Vývar je u nás doma rutinou, proto si ho vždy připravím do zásoby. Ať už do omáčky nebo pod maso či základ do polévky, vývar zkrátka nemá chybu. Dalším osobním trikem v kuchyni je pečení zeleniny. Řepa, dýně, petržel nebo mrkev, všechno tak chutná lépe. Pečením zelenina krásně zkaramelizuje a její chuť se dostane zcela na jinou úroveň. Pokud nemáte doma po ruce vývar, můžete použít můj malý trik. Do vody, ve které budete polévku vařit, přidejte jednu mrkev, petržel a kousek celeru. Zelenina polévku krásně dochutí a vy zabijete dvě mouchy jednou ranou. A nakonec posypat, to dotáhne polévku k dokonalosti. Velmi ráda používám například oříšky, semínka či kousky orestované zeleniny, jako v tomto receptu. Polévce to dodá skvělou chuť, strukturu i sytost.
Více na: http://www.tchiboblog.cz/polevka-z-pecene-mrkve/

Háčkování

Háčkovací nálada po návštěvě sousedky mne zatím neopustila, ba naopak. Jen ten čas, s tím mám stále problém. Vždyť to znáte..... Já nechápu, proč nemůže mít den alespoň 30 hodin :o)

Své první zkušební kolečko jsem téměř celé vypárala a uháčkovala znovu. Přidala jsem k němu pak dvě řady "okvětních lístků", poutko a mé první podkafíčko je hotovo :) 

Následně ještě proběhla návštěva galanterie a můj první nákup příze. Vůbec se v tom neorientuji, je toho tolik na výběr! Koukala jsem jak čerstvě vyoraná myš, paní prodavačka mi taky moc nepomohla, tak jsem prostě vzala tu přízi, jakou jsem pro začátek dostala od sousedky, jen v jiné barvě. A teď, děvčata, hurá na mě. Máte někde v záložkách oblíbené odkazy, videa a návody pro úplné začátečníky? Prosím, opravdu úplné začátečníky. Netuším, co je krátký sloupek, dlouhý sloupek, absolutně nechápu zkratky v návodech. Některá videa už jsem si prohlížela, občas jsou na mě opravdu moc rychlá a já nestíhám háčkovat ani pravidelně mačkat pauzu na videu, protože mi utíká pryč. Ale třeba vy máte něco, co byste mi doporučili.

Už se těším, až se pustím do něčeho nového :)

Mějte se moc krásně.

Petra

Les Čilina

Víkendové krásné slunečné počasí nás nabudilo na pořádnou procházku. Tentokrát se naším cílem stal les Čilina na Rokycansku. Byla to nádhera! Les opravdu voněl jarem, houbami...vím, ještě nerostou, ale znáte ty vůně? Prostě vůně lesa.... ❤

Měla jsem pocit, že jsme tam snad sami.

Po cestě Čilinou narazíte i na zvláštní stromy. Na úkaz, který už na moc místech naší republiky nenajdete. Na stopy po řemesle, které je už téměř zapomenuto. Tady kdysi dávno pracoval smolař.

První, co člověka napadne je to, proč někdo takto ničí les. Ale není to tak. Naši předci se o lesy uměli starat. Smolaření patřilo v naší zemi k přísně regulovaným činnostem a těžení smoly “načerno” bylo považováno za zločin na úrovni pytláctví. Měl-li vlastník lesa povoleno smolu ze stromů získávat, měl zároveň jasně stanoveno jak. A hlavně byl určen věk takto využívaných stromů - narušovány byly pouze ty stromy, které byly určeny k mýcení v horizontu několika málo let, takže poškození dřeva ani lesa nebylo příliš velké. V narušené části stromu docházelo k silnému prosmolení kmene. Takové dřevo mělo, kromě toho, že poskytlo smolu, ještě své další využití - bylo zpracováno třeba k výrobě loučí. Výborně totiž hořelo a bylo velmi odolné vůči hnilobě.

Nalézt dnes v lese stromy se stopami po činnosti smolařů je docela vzácné. Vzhledem k časovému odstupu od těžby se jedná o nějakým způsobem “zapomenuté” části lesa, které unikly obvyklému osudu. Ty v lese Čilina (Podbrdská oblast) jsou z doby 2. světové války. Stromy byly v době narušení (vytvoření tzv. lizin) přibližně 90 let staré, dnes mají cca 170 let. A všechny jsou živé :)

 O kousek dál se nám otevřel krásný výhled na Litohlavy a kopec Vršíček s poutní kaplí Navštívení Panny Marie.

Pejsci byli spokojení, ani od bláta černé "podvozky" jim nevadily. No doma ve vaně už to bylo horší :)

U vrcholu Čiliny je pomníček letců, kteří tu tragicky zahynuli v roce 1962. Bohužel, tady zapracoval vandal a nebylo téměř co vyfotit. Co z toho dotyčný má, nechápu....

V lese bylo nádherně. Takových dnů bych potřebovala v týdnu víc. V nohách jsme měli 9 kilometrů a já jsem večer po té dávce čerstvého jarního vzduchu usínala už v půl deváté :)

Snad jste i vy měli krásný víkend jako my. 

Petra