Meruňky kam se podívám

Plzeň krajem meruněk prostě není. Tedy ne že by se občas někomu nepoštěstilo a meruňky ze svého stromu nesklidil, ale nebývá to zas tak často. A o tom, že by tu byly dokonce sady, o tom si můžeme nechat jen zdát.  Resp. na Plzeňsku sady jsou, ale jablečné. Jablíčkům se tu daří, ale z těch meruňkovou marmeládu neudělám ;-) A z těch ze supermarketu, těch velkých jedna jako druhá, bez chuti, z těch ji dělat nebudu. Tak nezbylo, než hledat zdroj a s tím mi pomohla kamarádka. Je z Moravy a v jejich místním tisku četla inzerát, že někde ve vedlejší vesnici prodávají meruňky přímo ze sadu. Dala mi telefonní číslo a já to zkusila. Místní sadař byl ochotný, že meruňky klidně poštou pošle, ale samozřejmě měl obavy v jakém stavu dojdou. Nikdy předtím je neposílal. Rizika jsem si byla vědoma i já a vzala jsem jej na sebe. Nějak to dopadne, prostě uvidíme. Večer v neděli jsme se dohodli, v pondělí mi přiletěla SMS, že je balík na cestě a v úterý už byl doma. 19 kilo meruněk pošta přepravila jakoby nic, přišly v bezva stavu a to nebyl balík ani označen jako křehké, protože u tak těžkého balíku už to nejde.

Ve skleničkách už máme zavařený džem i řidší meruňky do jogurtu, pár sáčků vypeckovaných jsem zamrazila,  upekla jsem buchtu a uvařila knedlíky. Je to dobrota.

Příští rok se opět nebudu bát se domluvit s "naším" panem sadařem a nebo s někým z českých či moravských pěstitelů. Domácí zdroje jsou zkrátka ty nejlepší.  Tolik chuti, vůně...... hmmm ;)

Mějte krásný zbytek prodlouženého víkendu! 

Petra

Pel-mel od nás

Po stěhování naší kanceláře se začínáme pomalu vracet do normálu. Trochu jsem poslední dobou šidila práci na zahradě, nezbýval na ni zkrátka čas a ani energie. Ale nevadí, nic se nezvrtlo tak, že bychom měli doma džungli :) Kytky rostou a kvetou jako o závod, stačilo je jen zalít....

Tuhle krásku mám prvně. Je to všelicha. Koupila jsem si na jaře dvě rostlinky a příští rok si je pořídím určitě znovu. Kvetou jako malá barevná sluníčka a jsou opravdu nenáročné.

I květinku beedance (viděla jsem ji psát i jako bidens) neboli česky dvouzubec mám prvně. A určitě ne naposledy. Stejně jako všelicha zatím nepotřebuje kromě zalití žádnou péči a přitom je nádherná. 

No a levandule, to už je klasika našich zahrad......tentokrát jsem vám ji vyfotila ani tak ne kvůli květům, ale kvůli běláskům. Sice mi pravidelně chodí na květák a jejich housenky mi ho ožírají jako o život, ale jejich mihotání křídel na levanduli, to je nádhera. 

Když už jsme u toho hmyzu, potažmo u zvířat všeobecně, máte na zahradě nebo balkoně pítka? K nám se chodí napájet pravidelně ptáci i hmyz. Občas stojí i frontu :) Jen vyfotit se mi je moc nedaří, jak se přiblížím, vyplaší se.

Nově jsem si dala pítko i na balkón kanceláře.....je to prima, milé rozptýlení v práci.... Vrabci si zvykli rychle a vděčně se chodí napít i vykoupat. Jistě omluvíte kvalitu fotky. Ale pro zdokumentování bude určitě stačit :) Fotila jsem přes žaluzie a mobilem....ale vidíte ho, že? Vrabčáka jednoho :) Obyčejnou velkou plastovou misku pod květináč jsem zatěžkala kamenem, aby ji vítr nevzal....ptáci si na něj občas sedají jako na rozhlednu.

Manžel už se smál, že je mu jasné, že mi na zimu bude muset udělat do práce i krmítko. No přesně odhadl mé myšlenky :)

A abychom netrpěli žízní ani my, udělala jsem jednu domácí rychlolimonádu. V jednom hrnku lehce oslazené vody jsem rozmixovala misku višní, pak už stačilo jen přecedit přes sítko, naředit vodou, dochutit citronovou šťávou a mátou a vychladit. Léto je prostě báječné!

Moc vás všechny zdravím od nás, z Plzně. Doufám, že máte pěkné dny a dětem přeji prima prázdniny.

Petra

Noc s operou

Dobrý den všem!

Moc vás všechny zdravím po téměř týdenní pauze. Ale jinak to nešlo. Kdo se někdy stěhoval, jistě mi dá zapravdu. Doma bydlíme tedy stále stejně, stěhovali jsme se pracovně  - kanceláře. Ale o nic jednodušší to nebylo. Jen ty stohy papírů.....to je strašné, kolik toho vlastně nashromáždíme. Ale co naplat, jako projektanti s papírem pracujeme, i když dnes už kreslíme jen na počítači. Ale vyřízení stavebního povolení pro klienty, na to množství papírů by vám les nestačil.... desítky stanovisek, vyjádření, žádostí, to se papíry jen kupí. Jsem ráda, že to stěhovací martyrium už máme za sebou. Vraceli jsme se poslední dny domů až večer, "servaní  jako koně". Kromě běžné práce, v které jsme si nemohli dovolit výpadek, jsme vše třídili, balili, nosili v jednom domě 3 patra dolů, nakládali do auta, abychom to převezli do jiné čtvrtě,  jiného domu, a vynesli opět do třetího patra. Schody teď nechci ani vidět ;) Teď už budeme jen dolaďovat..... Sice tedy tápu, co v které skříňce nebo regálu mám, ale to se časem podá. 

Včera večer jsme si ale dopřáli krásné odreagování.  Noc s operou. V plzeňském amfiteatru, ze kterého si možná pamatujete známé folkové Porty, se konal 4. ročník této velkolepé akce. Tentokrát byla na programu Pucciniho Turandot. V předchozích ročnících se představila např. Aida a nebo Carmina Burana.  Letos na téměř 6 tisíc diváků čekalo na 150 účinkujících, kteří předvedli skvělý výkon, samozřejmě nechyběl ani živý orchestr. My do divadla chodíme, máme předplatné, takže opera nás ani tak nemine, ale tyhle kousky v běžném repertoáru nedávají. A navíc, ta atmosféra venkovního velkého amfiteatru, ta se jen tak nevidí. Je báječné, jak taková akce přivede k divadlu i ty lidi, které kamenné divadlo až tak neláká. Mohou přijít oblečení jen tak, jak jsou zvyklí z normálního všedního dne, nikdo neřeší oblek nebo večerní šaty.  Můžou si koupit vstupenku se sezením na lavicích a nebo o něco výše rozprostřít deku na travnatou plochu a při opeře si vychutnávat sklenku vína.  A že jich málo nebylo ;)

Začátek představení byl ve 20.30. Letos se opět i počasí vyvedlo. Bylo teplo, nepršelo, vítr nefoukal.

V bílém stanu vpravo je orchestr.

Během večera se setmělo. Součástí představení byla i ohnivá show .

Titulky v českém jazyce byly promítány na postranní panely, stejně jako záběry na jednotlivé herce, zpěváky.  Což bylo super. Italsky neumím :)

To bylo lidí, že?!!

Představení bylo nádherné! Opravdu se těším na příští rok. Jsem moc zvědavá, jakou operu plzeňské divadlo J. K. Tyla spolu se svými hosty napříště připraví. Já bych si moc přála Prodanou nevěstu. Zřejmě se mi přání nevyplní, ve výběru jsou jiné světové kusy. Ale ta naše "prodanka" by úspěch určitě sklidila veliký. No, uvidíme :)

Mějte se krásně,  užívejte  si první dny prázdnin. 

Petra

Recy svíčky

Jen málokterý den, resp. večer, se stane, že u nás nesvítí svíčka.  Tu atmosféru, kterou umí vtisknout našemu domu nebo v horkých dnech zahradnímu altánku, tu mám moc ráda. Prostě teplo domova :)  Znáte to, že?! Tudíž mám svíček opravdu velkou spotřebu. A s množstvím svíček přibývá i množství zbytků. A tak když jsem před nedávnem četla u Moniky na blogu článek o jejich využití,  hned jsem věděla, že to je přesně ono. Moni, díky za inspiraci.

Svíčky vpravo jsou pouze ze zbytků svíček obarvených voskovkami. Ty vlevo jsou vyrobeny navíc ještě s použitím gelu na svíčky.  

U modré barvy se mi gel nechtěně zakalil.  Zřejmě mi do sklenice při rozehřívání ve vodní lázni kápla nějaká kapka vody, která zakalení způsobí, ale nakonec mi to ani nevadí,  dokonce se mi moc líbí. 

Byla to prima práce na dnešní chladný a deštivý podvečer. Poprchávalo tu skoro celý den. Stihla jsem jen ráno otrhat majoránku a dobromysl na sušení. Letos je to druhá várka. A zatím se do nich v truhlíku nepustili žádní škůdci, tak mám radost. Pažitku už mám v mrazáku, ale určitě ještě dvě  várky zamrazím. V zimě se bude hodit a o velikonoční nádivce ani nemluvím. Nejednou se mi stalo,  že bylo tak chladno, že nic nerostlo a kopřivy i pažitku jsem musela nahradit kupovanými bylinkami. Ale domácí jsou prostě domácí  ;)  Takže suším,  zamrazuji a zavařuji. Příroda je úžasně štědrá. 

Počasí by se mělo pomaličku umoudřit a o nějaký ten stupeň rtuť teploměru vystoupat výše. To ochlazení bylo na mě trochu hrrr, ale příroda si určitě od toho horka ráda odpočinula. 

Mějte krásný celý příští týden.  Petra

Bramboráková roláda

Možná se vám v těchto horkých dnech nechce stát u rozpálené pánvičky a smažit kupu bramboráků. Copak pro dva, to má člověk hned. Ale jestli je vás víc a bramboráky zaděláváte v lavoru, protože slýcháte jako já: "mami, udělej jich víc, ať zbydou i k večeři", mám pro vás tip, jak si to zjednodušit a zároveň udělat trochu zdravější, resp. dietnější variantu.

Zadělané bramborákové těsto dejte na pečicím papírem vyložený plech, dejte do trouby na 200°C a pečte cca 15 minut. Po té na placku rozprostřete šunku, srolujte a dejte dopéct do zlatova. Chuť je oproti klasicky smaženým bramborákům trošku jiná a mohu doporučit do této varianty přidat víc česneku i majoránky, ona je v roládě pečené v troubě jejich chuť méně výrazná.

Skvělá je roláda třeba i s uzeným masem nebo s orestovanými kousky kuřecího nebo vepřového masa s cibulí. Ani vegetariánské verzi se nevyhýbáme, naplnit se dá téměř čímkoliv. Prostě podle toho, co máte rádi :)

Mějte se prima a užívejte si letní teploty.

Petra

Třešňová bublanina

Tohle období je nejsladším obdobím roku. Můžete namítat, že Vánoce s mnoha kily tradičního cukroví ho předčí, ale tohle je něco jiného......jahody, maliny, třešně.... ze stromu nebo keříčku rovnou do pusy.  To je sladká slast, odměna a dar od přírody. Už mám pár skleniček na zimu zavařených. Trochu džemu, klevelu i šťávu. Víte co.....až se zima zeptá....  :)

Čerstvé máme nejraději, ale třeba bublanině, té neodoláme.  Receptů je na světě určitě hodně, my máme tento:

ingredience:

na těsto:

3 vejce

180 g cukru krupice

300 g polohrubé mouky

100 ml vody

100 ml oleje

1 prášek do pečiva

1 vanilkový cukr

vypeckované třešně 

Vše kromě třešní smícháme dohromady, hladké těsto vylijeme na pečícím papírem vyložený plech.

Třešně rovnoměrně nasypeme na celý povrch těsta, na ně pak drobenku, na kterou potřebujeme:

140  g polohrubé mouky

100  g másla 

100 g cukr krupice

A šup do trouby asi tak na 45 minut na 180 °C.

Tak takhle si u nás vychutnáváme nedělní ráno. Na terase, s kávou, hrnkem čaje a dnes třeba právě s čerstvou bublaninou. Užíváme si ty chvíle, kdy sluníčko teprve sbírá svojí sílu, my mu nastavujeme tváře a vychutnáváme si ten klid.... Obcházíme zahradu, nohy mokré od rosy.... ani nevím, proč to dělám.  Za den nic nového nevyroste, až tak se nic nezmění. Ale ten pohled na kousek přírody u nás fakt člověka nabudí, nabije :) Já to zkrátka miluju.

Mějte hezký zbytek neděle i začátek nové týdne.

Petra

Nezvaný host

Dnešní příspěvek vkládám bez vlastní fotky. Nemám ji. Tak jsem si půjčila alespoň z netu....

Byl to totiž fofr a ač foťák i mobil v práci mám, ani jsem ho nevytáhla....

Dnes jsme měli záchrannou akci. Neplánovanou záchrannou akci. No, ona se většinou ani naplánovat nedá, že?! Ráno jsem přišla do práce a tak jako jiný den, jsem tu první, zapínám tedy všechna naše zařízení. Rozumějte: kávovar - ten je v kanceláři snad nejdůležitějším vybavením, počítače, kopírku atd. Než přijde manžel, který mezitím hledá v centru města těžko místo k zaparkování, uběhne nějaká ta minuta. Já už mám mezi tím uvařený ranní čaj i kávu pro oba.  

Horka minulých dnů nás tentokrát přiměla nechat otevřené ventilačky u obou průchozích kanceláří i v noci. A bylo to znát, západ republiky se docela ochladil, venku bylo ráno 14 stupňů a i v kancelářích byl chládek. 

A otevřeným oknem se k nám dostala nečekaná návštěva. Já ji zprvu neviděla. Seděla totiž na parapetu okna, namáčknutá na květináč se zelencem, jehož listy ji lehce zakrývaly. Ani nepípla. Ani se nehnula. Vlastně bychom si ji snad ani nevšimli nebýt toho, že pod oknem na stole byl bobek. Typický ptačí bobek. A návštěva tím byla odhalena. 

Byla to jiřička. Byla vyděšená, jen na nás koukala a dělala, že tam není. Zřejmě tam byla větší část noci, zkoušela létat z jedné kanceláře do druhé a hledala, kudy ven. Cestu ale nenašla. My bobky ano :)

Když ji manžel zahlédl, mysleli jsme si, že nežije. Ale naštěstí to byla jen její strategie přežití, dělat, že je mrtvá, maskovat se.

zdroj fotografie: http://fkcso.cz/chs/delurb.html

Manžel ji vzal do dlaní, já mu otevírala dveře. Nevěděli jsme, jestli se při létání po kancelářích nezranila nárazem do okna, takže vyhodit ji do vzduchu z třetího patra a "holka leť " nepřicházelo v úvahu. Posadili jsme ji v přízemí na parapet okna ve dvoře. Dost místa pro vzlet a přitom klid bez aut. A mladá dáma na nic nečekala a dala nám vale. Odletěla, lehce, bez komplikací. Tak mám radost. Tak trochu si myslím, tajně doufám :), jestli to nebylo mládě, které jsme tu zachraňovali loni. Jestli se nám nepřiletěla ukázat. Motala se tu tehdy na silnici mezi projíždějícími auty, v centru města, v jedné z relativně rušných ulic s jednosměrným provozem. Vylétla čerstvě z hnízda, která tu po léta mají jiřičky v průjezdu jednoho z činžovních domů. Ale let jí moc nešel. Nevím, jestli ji někdo nevyplašil a ona nevylétla o nějaký den dřív. Zkrátka se nebyla schopná ze země zvednout víc než metr. Popolétavala po silnici, chvilku byla schovaná pod zaparkovaným autem, chvilku seděla úplně uprostřed silnice. Auto projelo nad ní....no já měla srdce jako zvon. Tlouklo mi tak, že to muselo být snad slyšet. Nemohla jsem to tak nechat. Znáte to, jak se v člověku okamžitě probudí ochranitelské pudy? Jiřičku jsme začali chytat, podařilo se nám ji nahnat do rohu ke dveřím jednoho z domů. Musím říct, že během záchranné akce jsem v ulici zastavovala provoz jak policista při dopravní akci. Byla jsem tak rázná a odhodlaná, že si nikdo netroufnul protestovat :)

Jiřičku jsem chytili a šli ji vrátit do průjezdu. Celou dobu, během nejprve našeho pozorování a pak i odchytávání, to jistil jeden z jejích rodičů. Nalétával nad ní, pak i nad námi. Do kterého hnízda patřila jsme nevěděli, tak jsme ji usadili na stříšku garáže ve dvoře, do míst, která byla chráněná před sluníčkem i deštěm přesahem střechy domu. Rodiče jsou schopni si ji tam dokrmit, tak to tenkrát doufám nebyl problém. Snad to holka tehdy zvládla. 

Letos jsme si tedy dali trochu repete. Je to ponaučení pro příště... stačí otevřená ventilačka a problém je tu. Napříště už to budou jistit sítě v oknech, nejen že nebudu muset vyhánět dotěrný hmyz, ale naše kancelář se ani nestane nechtěným vězením pro tuhle ptačí drobotinu. 

To mám zase hezký den :)

Mějte se krásně!

Petra