Mariánské Lázně

Letošní druhý květnový prodloužený víkend jsme si odjeli užít do Mariánek. Tohle město mám moc ráda.  

Naprosto chápu, proč se rodákovi z mého města, z Plzně, panu Miroslavu Horníčkovi, tolik líbilo v Mariánských Lázní. Město je to opravdu nádherné a stojí za to tu pobýt víc, než jen jedno odpoledne. Dopoledne se nechat hýčkat při procedurách.....apropo....to bylo tak báječné!!! Užít si úžasnou masáž, pak si odpočinout při aromazábalu.....z hlavy vyhnat všechny pracovní myšlenky, všechny starosti a jen vnímat ten klid.

A odpoledne vyrazit na příjemnou procházku. Mariánské Lázně jsou plné zeleně, až neskutečně! A teď i nádherně vše kvete.

Lázeňské centrum je vlastně téměř celé zasazené do velikého parku. Úžasné, skvostné! A ta lázeňská architektura, ta tomu dodává ten správný punc. Většina domu opravená, všude hotely,  kavárničky, kulaté oplatky,  pár obchůdků se suvenýry...No dobře, jsou tu i asijští obchodníci se svým dobře rozpoznatelným zbožím všelijaké kvality,  ale alespoň jím neověšují fasády domů, jak to vidíme jinde. Zde jim to zřejmě město nedovolí, což je dobře, kazili by tím akorát tu krásnou atmosféru lázní. Nákupy prostě vynecháváme a raději stoupáme do kopce přes park, směrem ke Zpívající fontáně.

A pak jít Kolonádou. Odlepit oči od země,  zvednout hlavu vzhůru a kochat se tím nádherným dílem. Ochutnat místní prameny, to snad patří k povinnostem lázeňských hostů. Křížový, Rudolfův, Karolinin, všechny slané, některý více,  některý méně, jeden studený, jiný teplý. Brrrr, nemůžu říct, že by mi chutnaly,  ale co by člověk pro zdraví neudělal....

Je tu prostě krásně a každému alespoň pár dní tady mohu jen doporučit.

Mějte prima dny a užívejte si zítřejšího svátečního volna.
Petra

Hrnčířské trhy v Berouně...

...kdo by je neznal.....Dvakrát do roka jezdíme. Máme to tam moc rádi,  tak nevynecháváme ani ty podzimní. Přestože normálně cestujeme většinou autem, do Berouna jsme si zvykli jezdit vlakem. Za hodinu jízdy rychlíkem jsme tam, bez stresu, kde zaparkujeme. A kromě jiného, ta krajina z vlaku mě fakt baví. Je to zase jiný pohled, než ten notoricky známý, dálniční.....

Lidí bylo už po ránu hodně. Opravdu hodně. Už v 9 hodin jsme sotva procházeli mezi stánky. 

Ale stojí to za to. Z každého trhu si alespoň maličkost dovezeme..... tam se nedá nic nekoupit. Vždyť to asi znáte..

Třeba jsme se tam dnes potkali a ani o tom nevíme. Tak kdo jste se byl podívat?

Mějte prima prodloužený víkend.

Petra

Kozí farma

 Během pracovní cesty na Českolipsko, o které jsem tu už psala, jsme si zajeli na Kozí farmu Nový Dvůr. Už jednou od nich manžel přivezl kozí sýry a moc nám chutnaly. A tak jsme sjeli z hlavní silnice, jeli kousek mezi loukami, až se před námi objevil úžasný statek na samotě. Nádherné místo, opravdu. I statek samotný....je opravený, čistý.

V malém obchůdku, který je hned na prvním nádvoří nás přivítala usměvavá paní majitelka, hned se nás ptala, zda už jsme u nich byli a automaticky začala odkrajovat kousky na ochutnání. Během toho o farmě tak nadšeně mluvila, vyprávěla o čerstvě narozeném kůzleti, které maminka odmítla a tak muselo svoji první noc strávit u ní, v ložnici, u postele a dostávat mlíčko z lahve. 

Mohli jsme se po statku i maličko porozhlédnout a samozřejmě, část s kůzlaty mě zaujala nejvíc. Jsou oddělena i s maminkami od stáda, zřejmě kvůli bezpečí a klidu, který potřebují. I toho malinkého, sotva několikahodinového kozlíčka jsme tam viděli. Snažila jsem se ho vyfotit, ale byl v rohu, jak nás zahlédl, začal hned plakat a lézt ven....asi mu bylo samotnému smutno a těžko. Snad ale vše dobře dopadlo, jiná kozí náhradní máma se prý o něj zřejmě postará, jen je musí sbližovat pomalu a pod dozorem. Tak doufám, že to klaplo :)

Jinak kozy jedny jsou pěkně zvědavá stvoření :)

Sýry jsme nakoupili a doma si hned udělali salát s řepou, rukolou, slunečnicovými semínky a kapkou medu. Byla to dobrota.

 Musím říct, že v Novém Dvoře vyrábí opravdu chutné sýry. Nejsou nijak nepříjemně cítit a jsou v bio kvalitě. Já nevěděla, který vybrat dřív. A jestli si myslíte, že vám to ochutnávka usnadní, tak právě naopak :)

 Tak až budete mít cestu poblíž, udělejte si čas a zajeďte si i na Nový Dvůr. 

Mějte se krásně,

Petra

Domácí mýdlo

Dlouho jsem sbírala nejen odvahu, ale i informace. Chtěla jsem si vyrobit mýdlo. Přírodní mýdlo. Od samého počátku, ze základních surovin a ne z mýdlové hmoty. A čím víc jsem se do problematiky "vaření" mýdla dostávala, tím víc jsem zjišťovala, jaká alchymie to je. Ale na druhou stranu, když člověk dodržuje nějaké zásady, je to úžasná práce a hlavně...vím, čím se myji. A domácí je prostě domácí. Vždyť to znáte. Je to stejné jako třeba s marmeládou. V té vaší, doma pracně vyrobené, je samé dobré ovoce a v podstatě žádná chemie. Ty běžně kupované, z velkovýroby, tam už často tu kvalitu moc nenajdeme. A s mýdlem je to stejné. S domácím jsem si jistá, že je kvalitní, bez chemie. U mýdel průmyslově vyráběných se obávám, že to není to tak není. Během výroby mýdla vzniká jako vedlejší produkt glycerin, který se z průmyslově vyráběného mýdla běžně odstraňuje, aby se pak prodal k jiným, převážně kosmetickým, účelům. Ale naše pokožka jeho absenci pocítí. V domácím mýdle glycerin zůstane. Navíc, sama jsem si zvolila, z čeho a v jakých poměrech si mýdlo vyrobím. Na základě tohoto složení pak bude mýdlo pěnit, bude správně tvrdé a pod., zkrátka vyrobené na míru mé pokožce.

Do mýdla jsem přidala meduňkový esenciální olej. Škoda, že necítíte tu vůni!

Barvené je přírodním minerálem - slídou Mica.

Už se těším na výrobu dalšího.

Mějte báječný den.

Petra

Pampeliškový med

Pampeliškový med jsem letos vařila prvně. On je to spíše sirup, ale barvou, konzistencí a i chutí se medu od včel podobá, tak se mezi lidmi i pro ten pampeliškový vžil název med. 

Chutnala jsem ho už několikrát, vždy jsem od někoho nějakou lahvičku dostala a když jsem ho uvařit chtěla, byla sezona žlutě kvetoucích pampelišek pryč. Ale letos jsem si je, krásky jedny, ohlídala. Těch 400 kousků jsem měla natrhaných během chvilinky. To číslo vypadá trochu děsivě, ale trvalo to snad jen pět minut. Na louce za námi bylo totiž naprosto žluto......

Ingredience:

2 citrony

2 kg cukru krystal

2 l vody

400 ks květů pampelišek

Postup přípravy:

Květy vložte do velkého hrnce. Zalijte je vodou. Citrony omyjte, odstraňte kůru (to prý být nemusí, ale já ji raději oloupala), nakrájejte na kolečka, zbavte je pecek a přidejte je do hrnce s pampeliškami.

Vše dejte vařit. Od bodu varu asi 15 minut. Pak nechejte směs vylouhovat do dalšího dne.

Druhý den směs přecedíme, lehce i vymačkáme, přes plátno do čistého většího hrnce. Do získané pampeliškové šťávy přidáme cukr a za častého míchání směs vaříme 1,5 hodiny, než se med začne táhnout. Ke konci už od něj neodcházejte a míchejte velmi často, může při vaření pěnit a utíkat z hrnce. I proto je větší hrnec výhodou.

Hotový vroucí med nalijeme do čistých sklenic, uzavřeme víčkem a otočíme dnem vzhůru.

Vidíte to sluníčko, co pampelišky na louce pochytaly, zamčené ve skleničce?

Mějte pohodový den,

Petra

PS: Mili, děkuji ti za recept :)

Výzva od Blondýnky

Přihlásila jsem se opět k jedné výzvě, tentokrát s názvem Stopa, která byla vyhlášena na blogu Blondýnky ke dni Země, s podtématem zvířata.

Naše rodina zvířecí je, to tedy ano.....2 psy, 2 želvy, 1 andulka. Ale o těch dnes psát nebudu. Já vás zavedu do říše okřídleného hmyzu, a to konkrétně blanokřídlých. Mezi včely. Tu medonosnou zná asi každý. Ale co samotářky, měli jste už tu čest se s nimi seznámit? My ano. Před asi 4 lety se nám v krbu na terase zabydlely první včelky. Začaly si zdatně hloubit komůrky ve sparách mezi šamotovými cihlami krbu. My, tenkrát neznalí, jsme jim v prvních pokusech o zabydlení bránili. Díry do spáry jsme jim obratem zacpávali. Ale ony se nenechaly. Během pár dnů si vyvrtaly jiné. A tak jsme sedli k internetu a začali jsme pátrat, co je to za zmatené včely, co nám lezou do krbu, místo aby létaly do úlu.  A našli jsme...... Bylo to naše první seznámení s včelou samotářkou.

Včely samotářky nejsou tak známé druhy včel. Nežijí ve velkém roji jako včela medonosná, jsou tím pádem mnohem méně nápadné. Nemají klasickou hierarchii jako jejich příbuzné v úle, ale všechny jsou plodnými samičkami, resp. samečky. Každá včela samotářka naklade do chodbičky svá vajíčka, nanosí k nim potravu (pylomedové těsto) a dutinu uzavře. To, kam klade vajíčka, záleží na druhu samotářky. Je jich hodně. Některé mají rády zděný materiál,  jiné dřevo, rákos a jiná dutá stébla, jiné pak např. kladou i do země. Z vajíček se vylíhnou larvičky, ty se živí potravou, kterou mají v komůrce připravenou a po té se zakuklí a nakonec se z nich vylíhne nová generace samotářek. Samičky se spáří se samečky a celý cyklus se opakuje.

A v čem jsou vlastně včely samotářky užitečné?  Jsou to totiž opravdu velmi zdatní opylovači,  dokonce lepší, než včela medonosná. A to zejména při opylování cizosprašných odrůd, rády totiž přelétají z jednoho stromu na jiný a to i za špatného počasí. Nenechají se odlákat na bohatší nabídku pylu na třeba řepkové pole, jako to udělají včely medonosné, ale zůstanou na vaší zahradě a ovocných stromech. Včela medonosná by vám při současném kvetení řepky a vašich stromů jednoduše odlétla a stromy by neopylovala. Velkozemědelci by jistě zaplesali, ale my bychom rádi nebyli. Tak tohle samotářky umí.  

Med nám sice nedají, ale na druhou stranu jsou velmi mírumilovné. Můžete sedět velmi blízko jejich domečku a nebude jim to nijak vadit. Nebudou na vás útočit ani vás nějak obtěžovat.  Můžete je pozorovat i s dětmi. Žihadlo použijí opravdu jen v té nejnutnější obraně, kdybyste je třeba sevřeli v pěsti. 

Dalším jejich velikým plusem je maximální nenáročnost.  Chcete-li samotářky chovat, je to velice jednoduché. Stačí jim brzy na jaře připravit vhodná hnízda - hmyzí domečky. Můžete je buď koupit a nebo vyrobit. Stačí vzít blok pórobetonu nebo špalek dřeva a vrtačku.  Ideální je pro začátek vyvrtat díry o průměru 5 až 10 mm a do hloubky alespoň 10 cm. My už máme krb docela provrtaný, protože jich je každý rok víc a víc, tak jsme jim letos připravili právě pórobeton. Musím říct, že velice ochotně do připravených děr nalétávají. Část stále klade do krbu, tak je letos ještě necháme a příští jaro, hned po výletu jim dírky v krbu zalepíme. Nový domek jsme jim dali schválně do krbu. Ony se vracejí na místo, kde se vylíhly. Počítám, že po příštím létu, tzn. během zimy, jim domek přesuneme o kousek dál a po mnoho letech krb zase budeme moci používat.  

Další druh nám už několik let hnízdí v rákosové rohoži, která byla původně na zastínění jedné strany altánku. Teď patří jen jim. Tam je necháváme naprosto být, na příští rok jim tam přidáme ještě alespoň jeden přírodní domek. Na podzim půjdu sbírat k rybníku rákosí :)

Samotářky si trochu té péče zaslouží. Jsou pracovité, nenáročné, mírumilovné a bohužel,  díky kulturnímu využívání našich zahrad, nemají kde hnízdit. Staré tlející hromady dříví, suchá dutá stébla po bodlácích už na zahradách nenajdeme. A kutat do domu si od nich taky málokdo nechá :) Lidé využívají  velké procento zahrad a polí k pěstování plodin, ale úlů a včelařů ubývá. A samotářka tu odvádí neskutečný kus práce. Dnes mnohdy i za včelu medonosnou. 

Tak co? Nenavnadila jsem vás? Nechcete alespoň jeden hmyzí domeček na zahradu nebo klidně i na balkon bytovky dát? 

Mějte pěkný jarní den.

Petra

Sloup v Čechách

Tentokrát nás naše výletnění zavedlo kousek od České Lípy, do krásné obce často navštěvované turisty, do Sloupu v Čechách. Nejvíc tam lidi láká skalní hrad. A ten se opravdu nedá přehlédnout.

Většina staveb na pískovcovém  bloku je už novověká. Starodávné stavby už zanikly a nebo byly nahrazeny těmi novými. I tak má ale hrad neskutečné kouzlo.  Když jsme se k obci blížili, nebyl hrad dlouho vidět. Vyloupl se před námi až v okamžiku, kdy jsme do obce vjížděli. A musím říct, že jsem naprosto bezděčně z úst vypustila: páni.....

Hrad má i své sluneční hodiny a v horní části je na ochozu socha poustevníka. Tu jsme bohužel zblízka neviděli. Hrad byl kvůli údržbovým pracím uzavřený, tak jsme si ho mohli prohlédnout pouze zdola.

 Chalupy jsou tu jako vymalované......roubenek je tu nespočet, a to v celém kraji.

Další krásný výlet to byl. Jestli budete mít cestu kolem, určitě se tam zajeďte podívat. 

Díky za zastavení, mějte se krásně,

Petra